Wrestler

Nemyslím si, že je dobře chtít si po WRESTLEROVI pustit špinavé, autenticky působící filmy s individualistickými hrdiny ze 70. let, když nejnovější Aronofského počin ukazuje, nakolik jsou tyto časy pryč. A nevidím důvod, proč Aronofského vnímat jako auteura a WRESTLERA kritizovat jako "zakázku, do které tvůrce neotiskuje svou duši a cit", když se jedná o kolektivní dílo (spolupráce Aronofsky-Mansell je nerozlučitelná) upomínající na dobu Nového, popř. Nového nového Hollywoodu._____ Herecký výkon Mickey Rourkea je o to působivější, že nesledujeme jenom comeback postavy k tomu jedinému, co skutečně uměla, ale zároveň i comeback herce. Obdobně to fungovalo u nostalgického ROCKYHO BALBOA, ale WRESTLER je jeho přímým protikladem: nevyhání se chmury starého barda, ale dokazuje se, že ten na to ještě má, i když zápas může být jeho poslední._____ Letošní oscarové klání tak bude nesmírně vyrovnané, protože všechny biopicy (WRESTLER, MILK, FROST/NIXON, CHANGELLING) formálně vybočují z onoho schématického modelu "pomalé vstoupání na vrchol a strmý pád dolů s rozpadem vztahů, jistot a hodnot" nastoleného hudebními biografickými dramaty. 10/10 (30.12.2008)

„Už som sa natancovala dosť.“ Čakal som tnutie do živého a spoveď, dočkal som sa dosť povrchnej komercie. nič proti komercii, ale nemala by sa za seba hanbiť a (klamlivo) sa vydávať za niečo iné, než čím je v skutočnosti. Aronofsky sa síce (konečne!) na nič nehrá a za minimum dolárov rozpráva v dobrom obyčajný príbeh odpísanej ľudskej trosky, ktorá si za všetko môže sama, ale tak zas aspoň vie, za kým sa má ísť sťažovať. To je poloha, ktorá Mickeymu Rourkeovi náramne sedí, lebo je to „naozaj“. Alebo som si aspoň myslel, že sedieť bude. Čakal som niečo podobne melancholické a nostalgické, ako bol ROCKY BALBOA. Rourke však väčšinu času mlčí, na siahodlhé monológy sa nechystá... a to je možno poctivé a úprimné, ale nie je to ono, nie je to silné, nie je to dojemné. I finálny preslov bol na môj vkus triviálny. Aronofsky mal podľa mňa viac zatlačiť na pílu a byť, nuž, doslovnejší. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/sportove/316-wrestler-60- (25.06.2010)

Bože, já už to nemůžu vydržet, prostě Raaandyyyyyyyy THE RAAAAAAAAAM. Skvělý, Aronofsky ví jak udělat perfektní film snad z každýho tématu. Wrestling je hodně specifickej "sport" a možná pro někoho naprostá směšná píčovina a ani já to nějak nesleduju, ale Aronofsky spolu s mega vysvaleným, super jetým a cyber vlasatým Mickey Rourkem, co v ringu vypadá jako nějaký šílený monstrum nebo mutant, z toho udělali perfektní podívanou jak po wrestlerský stránce, tak i po tý dramatický, kdy to působí, hlavně kvůli kameře a celkovýmu snímání, do značný míry jako životopisnej dokument o vyhaslým a ve sračkách se topícím wrestlerovi, co zjišťuje, že mu v životě nezbylo nic jínýho než wrestling, ale přesto to ani trochu neztrácí filmovost a zábavnost, což naprosto vygraduje ke konci, díky kterýmu sem měl chuť jen křičet Raaaandyyyyyy THE RAAAAAAAM. Perfektní. Mimochodem Marisa Tomei dobrá kost, na to, že je jí 44 (05.01.2009)

Stylistická poznámka úvodem: Wrestler řeší nesmírně pozoruhodným způsobem spojování po sobě následujících scén. Předešlou scénu zakončuje vždy staticky a následující dynamicky (měřeno chováním postav v záběru) a vice versa. Kupř. Rourke sedí v bejváku a rozjímá, čímž scéna končí, načež v následující scéně pochoduje do baru. Tím pádem je divák vždy vytržený něčím jiným, opačným, než co předcházelo, a proto na toto předcházející ihned zapomene. Což je přinejmenším kuriózní, protože tento postup zajišťuje velice účinně kontinuitu filmu, přitom samotná metoda (střídající dynamiku a statiku) zdaleka kontinuální z principu není. Ale funguje to až překvapivě dobře. ____ Zatímco hudba pochází z 80. let a funguje pro hrdiny jako paměť, obraz a vizuální pole zastupuje aktuální zkušenost – zápasiště pak předěl; místo bolestného návratu i eventuální naděje. Společné a nikoliv náhodné znaky mezi wrestlingem a striptýzem nelze přehlédnout. Oboje je sehrané a má blíže k divadlu než ke sportu. Oboje je opakem člověčenství. ____ Empatie je jeden z nejsilnějších způsobů, jak působit na diváky, proto pokud chcete zapůsobit v nejvyšší možné míře, zajistíte ve scénáři, aby bylo s protagonisty příběhu zacházeno nevybíravě a nespravedlivě. Kupř. v jedné ze scén vidíme domláceného Rourka po konci zápasu, ale přes flashback jsme nuceni ho znovu prožít (a nikoliv s hlavní postavou, režisér přetáčí děj pouze kvůli divákovi). Po celých 109 minut vyvstává napětí mezi tím, zda skončí (a to doslova) dřív hlavní postava, nebo film. Divák na jednu stranu sympatizuje s postavou a uvítal by, kdyby film skončil ještě před koncem Rourkea, na stranu druhou, jak vysvětlit libost, kterou pociťují diváci dobře napsaných tragédií ze smutku, strachu, úzkosti a podobných vášní, jež jsou samy o sobě nepříjemné a stísňující (tímhle paradoxem se jako první zabýval Aristoteles)? A odtud vyplývá – nesympatizujme s hlavní postavou pouze proto, aby nám zajišťovala slast a libost, která ze sledování každé tragedie vyplývá, přičemž konec této postavy by pro nás znamenal nikoliv konec lidského života (to je nám jedno), ale především konec zdroje těchto našich slastí? ____ Připojuji se k RT komunitě, která byla konsternována nominací Předčítače na úkor TDK / Wrestlera, a stejně tak se připojuji k těm, kteří by sošku za herecký výkon viděli mnohem raději než u Seana Penna v rukou Mickey Rourka. Wrestler je opravdu nezřízeně dojemný, silný a bravurní biják. Takovou intenzitu jsem si prožil naposled u Mostu do země Terabithia a v menší míře u Milionáře z chatrče, jenže ten na rozdíl od Wrestlera, který ohledává uvnitř území, odrážel hlavně imperialistickou fantasii Boylea. Americký film, americký režisér a americký herec hrající v amerických filmech, toliko upřímný Wrestler. Nikoliv koprodukční film, francouzský režisér a belgický herec hrající v amerických filmech jako u translokačního, eticky mnohem ošemetnějšího JCVD. (14.04.2009)

Zvláštně neakční film ze života osobitého wrestlera jednak ukazuje smutné zákulisí tohoto sportu, potom smutné zákulisí života zápasnické celebrity a nakonec smutné zákulisí jednoho obchoďáku na periférii města. V momentě, kdy Rourke napochoduje na prodejnu a vy máte pocit, že sledujete cestu borce za vítězstvím šampionátu, pochopíte, že to není jen tak obyčejný sportovní film. (11.08.2011)