Wrestler

Ak by som mal nazor zhodnotit jednou vetou, tak by znel: "The Wrestler je dalsia z radu dobre natocenych zivotopisnych dram - nic menej, ale ani nic viac". Najprv k tomu "nic menej" - vyborne zvolene prostredie mestkej periferie podporujucej atmosferu bezutesnosti i bodaveho socialneho statusu osamelosti - cele to pripomina feeling filmov podobneho razenia z dekady 70´s, popularny look handy camery dodavajuci pocit autentickosti, vystizny soundtrack (i ked na magicke az zmyselne intenzivne prepojenie hudby a obrazu z predchadzajucej spoluprace Mansell - Aronofsky zabudnite), zaverecne finale, ktore si s klise filmov podobneho razenia ruku nepodava a herecky koncert zucastnenych na cele s Mickeym Rourkeom - jeho zanietenie ako i vklad do postavy mi casto pripominali minulorocny vykon D. D.-Lewisa v There will be blood. _____ Ale je tu aj to "nic viac" - aj napriek vsetkym spominanym pozitivam som sa po cely cas nemohol ubranit dojmu, ze Darrena je na dany typ filmu skoda. Jeho rezii nie je co vytknut,ale az na par okamihov tu jeho urcite trademarky (ktore mne vacsinou zintenzivnuju zazitok z jeho filmov, inym zas pripadaju ako maniere... -> kazdy si dosadi to svoje) ani nespoznate. The Wrestler mi pride ako film, ktory Darren tocil na zakazku, nie ako jeho bytostne osobny projekt. Pride mi ako film, ktoremu dal svoje technicke zrucnosti a remeselny kumst s talentom, ale neotlacil do neho cast svojej duse a citov. Uznavam, ze to moze byt hlavne moj problem a som za par mesiacov ochotny absolvovat minimalne este jedno pozretie. [Venezia, 2008] (05.09.2008)

The Wrestler je odklonem a změnou od mého nejoblíbenějšího režiséra a to i přesto, že natočil v podstatě jen několik málo celovečerňáků. Film je především sólem Mickeyho Rourka a jeho životním údělem, kterýmžto je wrestling. Jedná se o prostý styl, skoro až dokument o jedné slavné hvězdě. V tomto filmu rozhodně neuvidíte žádné speciální vychytávky, které jste mohli vidět v režisérových předchozích snímcích. Je to film o nostalgii, znovunalezení svého místa v životě a wrestlingu, který mě baví asi jako fotbal - čili vůbec. I o tomto, pro mě nepřitažlivém sportu, však Aronovsky dokázal natočit film, který mě do sebe vtáhl a závěr pak stojí za to, má výbornou atmosféru a je plný emocí. Rourke se tímto filmem hned po Sin City opět připomněl a slušně zviditelnil. Tenhle "životopisák" mě víceméně potěšil, ale už tak nenadchl jako předchozí Darrenovi filmy. Nevadí, má mysl se ubírá směrem do budoucnosti a těší se na labutí Natalii. (8/10) (10.01.2009)

Boxeři tomu říkají knockout, wrestleři smackdown. Jedná se o ránu či techniku, která vás srazí na zadek a nedovolí vstát. Někde v podvědomí slyšíte tlumený hlas rozhodčího, který odpočítává. Je konec. Aronofsky není ani boxer, ani wrestler, ale znovu jsem od něj dostal nářez a sletěl na lopatky. Film mě vcucnul jako černá díra a skoro rozprášil na atomy. Odvyprávěno tak poutavě, že jsem běhel snímku zahřál celé tělo, od srdce se zasmál, polkl bezmocí, zahořel nadějí, sykl bolestí, zaslzel empatií, zahořkl smutkem, abych se nakonec znaven a vyčerpán vrátil zpět do reality s pocitem výjimečnosti. S pocitem, že takovýhle zážitek se nemusí dlouho opakovat. A Mickey Rourke je skutečný King of the Ring! (18.01.2009)

Vynikající filmařina po všech stránkách mě bohužel nechytla tak, jak asi měla. Netvrdím, že je to problém filmu, je to asi problém můj, protože jednoduše wrestling, ani jiné bojové sporty, vůbec nemusím a dívat se velkou část filmu na to, jak do sebe dva siláci mlátí, shazujou se na ostnaté dráty, střílí do sebe sešívačkou, to fakt není nic pro mě. Nechápu, jak něco takového může vůbec někdo dělat a ještě se tím bavit. Nicméně, Mickey Rourke mě skoro i přesvědčil, že prostě tohle JE to jediné, co může v životě dělat (i když jako prodavač lahůdek byl docela okouzlující). Jak na bojišti drsný chlap s rozzářenýma očima dokáže mít i slabé chvilky, když se snaží dostat svoji "známou" na rande nebo když usiluje o přízeň svojí dcery... I díky scénáři s výbornými dialogy a zdatně sekudnující Marise Tomei je pro mě výkon M.R. prostě jedinečný. Sice "Wrestler" nepřináší vůbec nic nového, všechno už jsme to někde viděli, ty tisíce příběhů o zašlé slávě a životních zklamáních, ale i tak jde o parádní film, který stojí za to vidět. (03.01.2010)

Nejsou tak daleko doby, kdy jsem za největší frajery považoval dobře stavěný chlapy na který se stačí blbě kouknout a už to lítá. Jistě pořád se rád dívám na všechny ty Ramby a další ostrý nezranitelný chlapíky jak kvůli cti dokážou vymlátit třeba celý elitní komando, ale už pro mě nejsou vzorem toho správnýho chlapáctví. Ten už mám jinde. Například ve Wrestlerovi. Chlap, který se staví čelem ke svým chybám, který se rve životem, který když na to přijde se nestydí před svou dcerou uronit slzy a to, co současně svý dcerce říká, zní tak strašně upřimně, že si neumím představit nikoho s kým by tahle scéna nehla. Nádhera. Nádhera když člověk vidí jak jde Mickey do ringu a oči mu úplně jiskří životem a tím svým pocitem absolutního štěstí dokázal naplnit každou mou kost v těle. Nebo když se Mickeymu konečně podaří dostat Casasidy/ Pam, kterou hrála naprosto fantasticky Marisa Tomei, do baru na jedno pivčo jsem jasně viděl, že i lidi, kterým už tak trošku ujel vlak, se dokážou ještě smát a pobavit . Je to fakt atomovka upřimných emocí a neumím si představit na tuto roli nikoho jinýho než Mickeyho, protože v některých scéná to nebyla postava kterou on ztvárňoval, ale byl to on. Tak Mickey, ty velkolepej frajere, vítej zpátky z toho pekla kterým sis v životě prošel. Vítej zpět mezi herci, mezi chlapy, mezi věčnýma a upřimnýma frajerama co maj srdce na správným místě, protože to všechno jsi a jsem fakt moc rád za tu sílu, kterou si v sobě měl , aby si všechny ty hnusy porazil a po boxerovi se smutkem na duši, po andělovi, který je na cestě do pekla a po bezstarostným frajírkovi na Harley Davídkovi si mohl přidat další nezapometelnou roli, Wrestlera a já díky tobě můžu přidat další film při kterým se usmívám ač se mě chce plakat. (23.07.2009)