1612: Kronika smutných časů

Doba Lžidimitrijů, smrti mladého cara Fjodora Borisoviče (chápu, odpůrce zabít, ale proč při tom nejde zachovat jeho lidskou důstojnost?), jeho matky, Lžidimitrije (fůůůj, to jak pro svou věc zahořel a pak se rozptýlil bylo eklhaftní) a následných bojů byla nepřehledná. Jednotlivé kliky, frakce, malá a velká nepřátelství jsou chaos i dnes, natož v dobách, kdy bylo poměrně snadné se za někoho vydávat a případného protivníka zabít s tím, že než se jeho kolegové dozvědí o smrti svého vůdce (spojence, sympatizanta), tak může utéct den, ale taky rok. My little unicorn se mi vyloženě líbil, měl sloužit (nebo já ho tak chápala) jako symbol naděje, víry v lepší příští, krásy a štěstí, samozřejmě, že musel vypadat jako vánoční hit od Mattela. Andrejko tak vypadal taky (toho jednorožce bych brala, Andrejku ne, by se svými nápady z celého sídliště udělal kůlničku na dříví). Přítel Kostka byl lepší přítel než věrný Pátek. Kníže Požarskij byl echt ruský medvěd, podle něj by od minuty mohli malovat bohatýry. Bojové scény byly výborné, polibek smrti patřičně odporný a Xenie Borisovna jako poloviční Tatarka byla pozoruhodně blonďatá a modrooká. (08.11.2011)

Tři plus. Skoro čtyři. Nevím o tomto období nic moc a co se dělo v Rusku mi také zůstalo utajeno, proto si nejsem jistý, jestli můžeme tomu filmu důvěřovat (že bych rusáci chtěli na trůn dosadit španěla? no nevim) Ale jestli se někdo snažil o velkolepý film, nebyl daleko od cíle. Dobývání města je úžasná demostrace dělostřelectva a některé souboje též nejsou k zahození. (10.07.2009)

Na historický film popisující jednu etapu dějin Ruska jsem si bohužel moc co chvíli přepadal jako v Pánovi prstenů, Království nebeském a u Pirátů z Karibiku... Toho mystyčna, poustevníků, obětišť, mlhavých tůní a jednorožců tam bylo víc než dost i když je mi jasné, že pro Ruského diváka to má ve filmu asi větší význam než pro našince otráveného už těmi všemi fantasy filmy... Stejně se mi nechtělo věřit příběhu kterak nuzák pánem se stal a při tom pochytil šlechtické způsoby, naučil se šermu a dokonce válečné taktice a zacházení se střelným prachem (o španělštině nemluvě)... To mi trochu připomnělo kováře Orlanda co se jel kámošit se Saladinem do Palestiny... Tohle všechno film dost sráželo. Co ale bylo vskutku velkolepé byla výprava, vybrané lokace a hlavně bitvy... Nejsem úchyl, ale při sledování boje a průletu dělostřeleckých kulí vojskem případně opevněním města jsem sáhl po tlačítku na DO - Step Slow, které skoro nepoužívám. To co při normálním sledování oko prakticky nepostřehne teď bylo vidět v plné hrůznosti. Ano, když vletěl vystřelený řetěz mezi jízdu nebo pěchotu, nevykřikli vojáci auvajs a nespadli jak vídáme v jiných historických filmech... Tady je to opravdová řezničina, jak se na začátek sedmnáctého století sluší. Kupodivu ač jsem o stopáži dopředu věděl, nepřišla mi tak ukrutná což znamená, že jsem se u filmu docela bavil bez ohledu na čas. 3 slamněné panenky. * * * (31.01.2015)

Ano, v tomhle "historickém" filmu učí hrdinu šermovat duch, po lekci na vykotlaném kmeni umí dotyčný výborně střílet z děla, s nulovými zkušenostmi velí vojsku a div že to nedotáhne na cara, no haluz. Mimo to tu mají berušky, modré digitální hady a už zase někdo na nějakého chudáka koníka nalepil dlouhou hřívu a roh. Ale celé je to dobře natočené, atmosféra vtáhne do děje a Źebrowski neuvěřitelně válí. Tož tady máš filme čtyři hvězdičky. (18.07.2008)

Bejvalo na Rusi často zle a ještě hůře v časech takzvané Smuty, která dle moudrých knih a webů byla obdobím bezvládí či mnohovládí, jak se komu zrovna jeví, odehrávající se na počátku 17. století. Jak se dá tušit, dopracuje se film 1612 svým opileckým krokem ke konci této dějinné epizody a Rusko se dočká cara velikého, mocného, s ještě mocnějšími potomky. Pro Rusko je prostě důležité, aby bylo zjevné, který pán či paní mu zrovna vládne a aby to všem bylo jasné, že mu vládne. Třeba Michail Fjodorovič, Petr Veliký, Kateřina Veliká nebo Putin Veliký. Ale kdo ví, třebas je mé politické čtení šestnáctsetdvanáctky příliš přísné. +++++ Konečně, politika špiček té temné doby vstupuje do děje jen zřidkakdy a vzhledem k velmi tupému pojetí příslušných scén (primitivní dialogy, extrémní zkratkovitost) dobře tomu tak. Namísto toho nám film vnucuje nezajímavého skoroholobrádka, jenž je k ochraně ruské země motivován především pubertální vzpomínkou na nahou carevnu a schizofrenií (diagnostikoval Subjektiv), jež mu posílá do mozku vize jednorožce, ochránce carského domu a mrtvého žoldáka, šermu jeho učitele. +++++ Lyricko kýčovité jednorožčí vize nefunkčně kontrastují s naturálností středověkého bitvení, které, zdá se, má být jednou z nejdůležitějších diváckých atrakcí. Film zřejmě doufá, že mu zohavená lidská těla dodají na věrohodnosti, emotivnosti i chytrosti. Nic proti radosti z možnosti ukázat poletující dělové koule, kterak páchají paseku v řadách vojáků i na hradbách, ale je mým soukromým pocitem, že by neměly rozstřílet na cimpr campr děj s osobností hlavního hrdiny. Ale co "Muž z lidu - Nikdo" "saved the day" a teď už bude pod spravedlivým vládcem, jehož vynesl k moci, zase dobře. (31.08.2014)