1612: Kronika smutných časů

Překvapila mne rozsáhlost a epičnost tohoto díla, které se jinak tvářilo docela amatérsky. Připomíná mi to polské velkofilmy - Ohněm a mečem, Když slunce bylo bohem. Detailně propracované bojové scény a povedené efekty jsem ocenil velmi kladně. I když vychází příběh z jakési historické předlohy, je zde zakomponován i prvek fantasy a celé dílko spíše nedbale kopíruje důležité milníky, než aby se jich drželo zuby nehty. Určitě další plus. Trefil se mi do nálady a vkusu a rád jsem zas zahlédl oblíbeného polského herce mezi hlavními protagonisty. 75% (16.01.2012)

Rusáci se snaží býti velkolepí, a daří se jim to tak nějak na půl. Nápady by totiž byly, jen to zpracování občas uvadá a uvadá a divák nudne a nudne, o ruku se opírajíc, až uvadne a jeho tělo pod tíhou hlavy zvadne a celej nakonec upadne na podlahu. Proč to všecko řikám? Protože mi to u těch jejich velkolepých historických eposů příjde. Pravda je, že Poláci jsou v tomhle ohledu něco podobného, eposy až na půdu a přitom se na to dá docela koukat, proč to u Ruských historickýh epopejí taky tolik nejde. Hlavně se v tom hodně kecá, a ty kulisy mi k tomu všemu zas tolik nesedí. Rus se snaží svojí práci udělat kvalitně, a nápad by byl, jen to zpracování je tak nudné, že je škoda, jak tak nadějný nápad dokáže zazdít. Možná ta délka by se dala trošku ubrat, pak by to bylo hodně kvalitní historický pokoukání, takhle je akorát tak kvalitní a nic víc. (12.03.2009)

Ruský film...do Nočnej Hliadky pre mňa veľká neznáma (ZSSR filmy sa nerátajú, to je iná kapitola). Ale po Hliadkach, som mal dôveru v ruskú kinematografiu...a prišiel hit 1612... Musím povedať bol som prekvapený, videoklipovosť, úžasné bitky, vidno, že Rusi sa neserú s prístupnosťou, chyba bola len trochu dlhá minutáž, ale zatiaľ je to to najlepšie, čo som z Ruska videl (mimo Hliadok)....dík distribútorom...že tieto filmy vychádzajú (08.07.2008)

Historie krizového ruského "truchla" (smuty) po vymření Rurikovců (1598-1613) je sama o sobě neurovnaná, přerývaná, obtížně popisatelná, až chaoticky zmatečná. Zhruba stejná je i matérie filmu 1612 ruského režiséra střední generace Vladimira Chotiněnka. Skutečnost, že pádem sovětského režimu došlo k v ruské společnosti i v "blízkém pohraničí" k diskontinuitnímu zlomu, se projevila i v hraném filmu. Zavedené charakteristiky, na něž jsme si zvykli, jakoby přestaly platit nebo se viditelně posunuly. Časově tomuto filmu předchází jedno z posledních Bondarčukových děl - BORIS GODUNOV. Pokusím-li se srovnat poetiky těchto děl, lze zde konstatovat značnou paralelu, blížící se shodě, ve využití literárních předloh. V Chotinenkově případě se bude podle všeho jednat o směs kronik a lidových podání té doby. Hodnotu filmu značně snižuje poměrně klopotně se rozvíjející úvod, ale také řada nejasných míst v dalším ději. Zřejmá je i nevyváženost ve ztvárnění hlavních postav. To je asi hlavním důvodem jednoznačné dominance polského herce Zebrowského; nezdá se totiž, že by talent jeho ruských kolegů byl viditelně nižší; spíše mají méně ke hraní. I tak se však dá říci, že film představuje v soudobé produkci hraného filmu nejen ruský vysoký nadprůměr a nabízí zajímavé téma ve slušně, místy i dobře zvládnutém zpracování. Tvůrčí dílna Nikity Michalkova-Končalovského se za tento historický záběr určitě nemusí stydět. Naopak. (21.05.2009)

Ano, v tomhle "historickém" filmu učí hrdinu šermovat duch, po lekci na vykotlaném kmeni umí dotyčný výborně střílet z děla, s nulovými zkušenostmi velí vojsku a div že to nedotáhne na cara, no haluz. Mimo to tu mají berušky, modré digitální hady a už zase někdo na nějakého chudáka koníka nalepil dlouhou hřívu a roh. Ale celé je to dobře natočené, atmosféra vtáhne do děje a Źebrowski neuvěřitelně válí. Tož tady máš filme čtyři hvězdičky. (18.07.2008)