1612: Kronika smutných časů

Spíše než o epické historické drama šlo o takovou romanticko-dobrodružnou pohádku (neštítící se ovšem explicitní krvavé brutality) s fantasy prvky zastoupenými kýčovitými prostřihy na pobíhajícího, naději (či co) symbolizujícího jednorožce a posmrtnou výuku umění meče. Po kostrbatém "flashbackovém" začátku se dějová linka narovnala a v příjemném tempu a lehkém proruském pátosu doklusala až k celkem velkolepé bitvě – dobývání/bránění hrádku, slušnému závěrečnému souboji s charizmatickým zlotřilcem Michała Żebrowskiho i uspokojivému uzavření. (05.10.2020)

Překvapila mne rozsáhlost a epičnost tohoto díla, které se jinak tvářilo docela amatérsky. Připomíná mi to polské velkofilmy - Ohněm a mečem, Když slunce bylo bohem. Detailně propracované bojové scény a povedené efekty jsem ocenil velmi kladně. I když vychází příběh z jakési historické předlohy, je zde zakomponován i prvek fantasy a celé dílko spíše nedbale kopíruje důležité milníky, než aby se jich drželo zuby nehty. Určitě další plus. Trefil se mi do nálady a vkusu a rád jsem zas zahlédl oblíbeného polského herce mezi hlavními protagonisty. 75% (16.01.2012)

Prvá cca polhodina je so svojimi flashbackmi a "mystickými" pasážami nesmierne únavná. Napriek tomu nevypínajte. Potom totiž príde tradičné romanticko-historické dobrodrúžo s celkom výpravnými bojovými scénami, šťavnatou brutalitou, parádnou scénou delostreleckého ostreľovania ruskej pevnosti a hlavne vynikajúcim, drvivo charizmatickým Źebrowskim v úlohe zlého poľského veliteľa. A nakoniec šťavnatý "bozk smrti" (treba vidieť). Nie je to ktovieako dobre napísané ani zrežírované, ale ako výpravná východoeurópska produkcia zobrazujúca udalosti, o ktorých väčšina z nás v dejepise nikdy nečítala, je to rozhodne zaujímavejšie než stodvadsiataôsma verzia legendy o Robinovi Hoodovi či kráľovi Artušovi. (29.05.2008)

Na jednej strane ani vyblýskané, na druhej ani nie prehnane drsne špinavé. Na to, aký dlhý film je, neponúka okrem lásky na pozadí boja za oslobodenie Rusi nič prevratné. Boj tu je, ale nejaké veľkolepé divadlo v štýle Bondarčukovho Waterloo nečakajte. Ruský Orlando Bloom, Pyotr Kislov je určite zaujímavou postavou a ako Španiel mi miestami rozhodne pripadal, no zvyšné postavy neboli extra charizmatické a ani tie mýtické postavy a deje okolo napríklad s jednorožcom ma nezaujali. Toto obdobie veľkých zmätkov, či ako mu to vlastne hovoria sa dalo isto spracovať v takom veľkofilme inak, na mňa tu bolo dosť motívov, ktoré mi pripadali, že som ich už niekde videl. (03.03.2015)

Na historický film popisující jednu etapu dějin Ruska jsem si bohužel moc co chvíli přepadal jako v Pánovi prstenů, Království nebeském a u Pirátů z Karibiku... Toho mystyčna, poustevníků, obětišť, mlhavých tůní a jednorožců tam bylo víc než dost i když je mi jasné, že pro Ruského diváka to má ve filmu asi větší význam než pro našince otráveného už těmi všemi fantasy filmy... Stejně se mi nechtělo věřit příběhu kterak nuzák pánem se stal a při tom pochytil šlechtické způsoby, naučil se šermu a dokonce válečné taktice a zacházení se střelným prachem (o španělštině nemluvě)... To mi trochu připomnělo kováře Orlanda co se jel kámošit se Saladinem do Palestiny... Tohle všechno film dost sráželo. Co ale bylo vskutku velkolepé byla výprava, vybrané lokace a hlavně bitvy... Nejsem úchyl, ale při sledování boje a průletu dělostřeleckých kulí vojskem případně opevněním města jsem sáhl po tlačítku na DO - Step Slow, které skoro nepoužívám. To co při normálním sledování oko prakticky nepostřehne teď bylo vidět v plné hrůznosti. Ano, když vletěl vystřelený řetěz mezi jízdu nebo pěchotu, nevykřikli vojáci auvajs a nespadli jak vídáme v jiných historických filmech... Tady je to opravdová řezničina, jak se na začátek sedmnáctého století sluší. Kupodivu ač jsem o stopáži dopředu věděl, nepřišla mi tak ukrutná což znamená, že jsem se u filmu docela bavil bez ohledu na čas. 3 slamněné panenky. * * * (31.01.2015)