Sigur Rós - Heima

Jejich hudba uklidní, pohladí na duši a neskutečně uvolní jako snad žádná jiná. Sigur Rós jsou, řekl bych, již národními hrdiny po celém Islandu, co se historie a budoucnosti této země týče. Na jejich koncerty chodí nepřeberné množství lidí a je jedno kde, vždy svými nádhernými, neskutečně osobitými nástroji dokážou své diváky vtáhnout do své báje, která nekončí, ale právě začíná. Island je zvláštní země, a této kapele neskutečně prospívá. Její hloubka, její myšlení, její krajina, její nádherná, a neskutečně okouzlující atmosféra spolu s výbornou akustikou dokáže nevídané. Jít na jejich koncert je, jakoby se posluchač okamžitě propadl do jiného světa. Tak jako se Alenka objevila v říši Divů. To vše, přijde v tomto dokumentu tak neskutečně samozřejmé, že se divák nestačí divit, jak krásný kus země, ojedinělý kus země, na Světě existuje. Zvláštní tak moc, že ho dokáže pohltit do svých útrob společně s jejich muzikou, jejich folklórem. Island a Sigur Rós jsou jako jedna tvář, která se nikdy nerozdělí ani se neztratí ze vzpomínek diváků a posluchačů. Tak jest pojmenována Heima, hudební dokument o zemi, o národu, o skupině, kteří svojí mentalitou přesahují hranice absolutna. (10.01.2008)

Skupinu neznám, ale řekl jsem si, že se na to na youtube kouknu, když už je to v tom seznamu 200 nejlepších filmů. No a výsledek? Nevydržel jsem to víc jak dvacet minut. Příšerně nudná hudba, kterou bych nepustil ani v čajovně, otřesnej zpěv a do toho sem tam nějakej rozhovor se skupinou (už je ten fakt, že je koncert proložen kecama skupiny je u mě důvodem ke snížení hodnocení, protože to neskutečně brzdí samotný koncert) a obrázky islandské přírody. Ano Island je nepochybně krásná země a některé záběry, jako třeba voda tekoucí pozpátku mě docela bavily, ale jinak jsem měl pocit, že se kolikrát koukám spíš na fotku, protože plno těch záběrů bylo neuvěřitelně statickejch. Obecně si myslím, že dokumenty v top 200 nemají, co dělat, protože to je úplně jiný druh filmu a takovým jménům jako Kubrick, Spielberg, Hitchcock, Forman nebo Billy Wilder se jednoduše rovnat nemohou a o této nudě to platí dvojnásob. To už bych si tu spíš dokázal představit třeba Queeny a jejich Wembley nebo Budapešť, protože to je aspoň hudebně o něčem. (25.06.2009)

Opravdu klidná jemná hudba skupiny z Islandu, která plně popisuje jejich zemi. Je to vlastně mé první setkání s touhle skupinou a musím říct, že jsem cítil určité nadšení, ale bohužel né úplně maximální. Obrazy a kamera, kterým je tento dokument/koncert natočen je opravdu krásný. Víme aspoň více o místě, kde Peter Jackson strávil čas s točením svých filmů podle J. R. R. Tolkiena. (28.12.2012)

Sám se divím. Hudba Sigur Rós mi nikdy nic neříkala. Až když jsem viděl, z jakého podhoubí vyrůstá, pochopil jsem. Režisérský um střídá nádherně syrové záběry islandské přírody (a pak že digitální kamera nikdy nenahradí klasický film), fanoušky od tří do osmdesáti let s prostou a jednoduchou aranží koncertů pod širým nebem a vše podkresluje podmanivá hudba, kterou jakoby vydestilovali ze skal a mořského vzduchu. Neexistuje krásnější hudební dokument. (15.05.2009)

S ohledem na pomalejší čtenáře jsem se rozhodl psát tento komentář pomalu. Před zhlédnutím dokumentu jsem byl samozřejmě patřičně skeptický. Hudba a Island. Nějak jsem si tato slova nedovedl spojit. Teď už to dovedu. Sigur Rós tvoří skutečně velmi zajímavou hudbu, kterou teď hodlám někde sehnat. Dokument je zpracován velmi pěkně. Islandská krajina je úžasná a když se dostane pod ruku kvalitního režiséra, tak může být ještě úžasnější. Přesně to se i přihodilo. Ten čtyř a více hvězdičkový zážitek mi však stále uniká. (29.09.2012)