Stmívání

Mohl jsem na to nakydat tunu špíny a omílat donekonečna, jak je to pro nevyzrálé holčičky, ale pak jsem si řekl NE! Nebudu film hodnotit podle toho jaké cílové skupině je určen. Jinými slovy, nebudu film hodnotit podle toho, jak se líbil cílové skupině resp. jak na něj reagovala. Možná je už zbytečné posmívat se tomu, že mladistvé holčičky pláčou vzrušením, když vidí mladistvé upíry v sexy kreacích. Ať pláčou. Možná až bude nějaký portál, kde se budou komentovat vztahy diváckých skupin, tak se k tomu vyjádřím. Nyní k filmu jako takovému. Obecně jsem ho mohl srovnat s knižní předlohou jen okrajově, neboť jsem mohl čerpat jen z toho, co mi o knize řekla moje žena, která knihu četla. Proto mi nezbývá než kritizovat film jako takový. Ano, dramaturgie byla hrozná. Prostor, který se mohl využít k akci a budovat charisma hlavní mužské postavy přichází vniveč. Edward jen koulí oči. Sice přijel autem na místo činu velice drsně a rázně zakročil, ale jen koulí oči. To bylo tak akční, že jsem málem snědl ubrus. Těchto nevyužitých míst je ve filmu poměrně hodně. Gradace děje taky trochu zaostává. Film se tak nějak vleče z bodu A do bodu D. Dokonce přes bod B a C, který vůbec nedává smysl. Tím se dostáváme k mnoha nelogičnostem. Tyto nelogičnosti vám ovšem přijdou omluvitelné, pokud jste četli knihu. Bohužel tedy. Jinak film je opravdu tzv. žánrovka, protože ocenit jej může jen úzká skupina lidí. Ale to tak u filmu bývá, že se nezavděčí všem. Dávám dvě hvězdy, ať nežeru a nezklamu vlastní diváckou skupinu. :-) (14.06.2011)

„Čakala si pavučiny, truhly a pleseň?“ – „Pleseň nie.“ Knižku som nečítal, pred film som si sadal s chuťou a bez predsudkov a bavil som sa. Rušivo na mňa pôsobila len minúta a pol trápnych trikov (keď upír zrýchlene uteká). Iste, dve hodiny sú na taký riedky dej dosť, paradoxne ma ale film prestal baviť až keď sa začalo niečo diať (agresívny vpád konkurenčnej skupiny). Ale hoci som vedel, že ide o upírov a tak som mal som pred hrdinkou (presvedčivá Kristen Stewart z ÚKRYTU a PREKLIATIA DOMU SLNEČNÍC, kde som jej predpovedal veľkú kariéru) náskok, nenudil som sa. Snímka má tempo, mladí hrdinovia (iní tu takmer ani nie sú, ak nepočítame otca v správňackom podaní Billyho Burkea) sú sympatickí a hoci (ale práve preto?) vampírov nemusím, potešilo ma, že sa tvorcovia vykašľali na nudné „základné pravidlá“ (slnko, odraz v zrkadle). Plus milujem filmy, odohrávajúce sa v krásnych lesoch Severnej Ameriky (dokonca i emócie boli zvládnuté dôstojne, až decentne). (07.12.2009)

Kdokoli si může myslet cokoli o mnohých klišé, která nás filmem provázejí..., ovšem jsou tu i jistá ALE, díky kterým nelze "Stmívání" přehlédnout a pro která jsem mu ráda podlehla. Na prvním místě je to zejména vizuální stránka filmu (vizuál je ostatně jedna z věcí, díky níž mám pro pohyblivé obrázky takovou slabost) - a obzvlášť v tomto bodě mi docházejí superlativy... ať už se jedná o dechberoucí lokace, nebo vynikající nápad s dočista jiným zobrazením upírů, než na jaká jsme doposud byli zvyklí. Hlavní herecká dvojice je velmi příjemná a má dostatek charismatu, aby diváka vtáhla do příběhu. Žen-režisérek je v Holywoodu jako šafránu, nadto je Catherine Hardwicke natolik osobitá (Třináctka, zvláště ale Legendy z Dogtownu), že jí nelze nefandit. Stmívání je sice klišé a popcorn, má však dost nečekaně zajímavých prvků, pro které ten lákavý obal naprosto (a ráda!) beru. (07.12.2008)

Soundtrack Carter Burwell: 1. Supermassive Black Hole - Muse ,2. Decode - Paramore ,3. Full Moon - The Black Ghosts ,4. Leave Out All The Rest - Linkin Park ,5. Spotlight - MuteMath ,6. Go All The Way (Into The Twilight) - Perry Farrell ,7. Tremble For My Beloved - Collective Soul ,8. I Caught Myself - Paramore ,9. Eyes On Fire - Blue Foundation ,10. Never Think - Rob Pattinson ,11. Flightless Bird, American Mouth - Iron & Wine ,12. Bella's Lullaby - Carter Burwell , (07.01.2011)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)