Stmívání

Cudujem sa vsetkym pseudokomentatorom, ze davaju take nizke hodnotenie. Co ste cakali? Masterpiece? Snad zartujete :) Ste mohli vediet, do coho idete. Pribeh je sam o sebe velmi carovny... Pohltila ma charizma hlavnych aj vedlajsich predstavitelov, krasna priroda, vyborna atmosfera. Ano, dej je nelogicky, absurdny, predvidatelny. Ale tak uzasne podmanivy :) Zabite ma, ale mne sa to veeelmi pacilo. tesim sa na dvojku :) (05.03.2009)

Stmívání celkem slině doplácí na přestřelenou stopáž a na to, že jak předlohy, tak režie se chopila žena, takže místo aby byl příběh vyváženej, tak je to jedna velká romantika, u který je na konci učiněn takovej slabší pokus o něco akčního a o malou zápletku, ale to mi přišlo spíš jako aby se neřeklo, že tam vlastně vůbec nic nebylo, ale je celkem škoda, že Catherine Hardwicke se nepustila do nějaký větší akční sekvence, protože ukázala i v těch pár záběrech, co se tam vyskytly, že rozhodně má na cool scény fakt oko a že kdyby se k něčemu odhodlala, tak to mohla být absolutní vizuální řežba, navíc upíři tady maj fakt ultimátní schopnosti a dokonce můžou i na sluníčko, což sem teda ještě neviděl a stejnětak mě zarazilo, že nemaj upírský zuby, ale tak to už se dá překousnout a tim pádem je dvojnásobná škoda, že jejich schopnosti nejsou moc využitý. Jinak co se týká herců, tak Kirsten Stewart je výborná a hrozně charismatická a zajímavá a Robert Pattinson je sice takovej volízanej blbeček, ale dá se, i když to původně moc nevypadalo (08.03.2009)

Chyba bude asi už v předloze, protože nevěřím tomu, aby nějaký dramaturg viděl na papíře takové dialogy a nezpráskal za to okamžitě scénáristu bičem. Jedna řečnická perla vedle druhé, vypouštěná z úst asi nejtopornější zamilované dvojice posledních let – Kristen Stewart a Roberta Pattinsona, společně s utahanou, zbytečnými a nedotaženými scénami vlečenou režií Catherine Hardwick, ve mně střídali škodolibý úsměv s hlubokým zíváním. Špatně je toho ve filmu tolik, až uvažuju nad tím, jestli někdo nechtěl sabotovat Hollywood tím nejzákeřnějším způsobem. Guilty pleasure jako kráva, plus vědomí, že snad nikdy jsem si nepřál u filmu být patnáctiletou holkou, která si lakuje nehty načerno, drsným pohledem probodává okolí a vrcholem slasti se pro ni stane deflorace od pobledlého frajera, kterého potká na gothic srazu. Šup, šup, druhý díl. :) (11.06.2009)

Hm, ikdyž se snímek snaží vypadat jako drsnej upíří film, nejde mu to. Tohle je totiž neuvěřitelně romantické dílko(bohužel to nemyslím v kladném slova smyslu). Chápu, že si film najde své fanoušky, a to zejména v ženské části publika, ale pro mě tohle opravdu není. Bylo tu pár efektivních scén (např. upíří baseball, ktrej byl fakt dobrej), ale jinak jen romantika, romantika a...romantika :-( Jinak bych akorát zdrbal práci maskérů; ty rty měly bejt jako vtip?! Hodnotím 2*; tento film doporučuju opravdu spíše ženskému publiku. (09.02.2009)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)