Baccano!

Za dvě velmi povedené postavy, Isaaca a Mirii, volím vyšší hodnocení, avšak ten samotný zmatek, který byl vytvořen neustálým přeskakováním mezi jednotlivými časovými liniemi a také množstvím nedostatečně rozlišených postav (člověk se s nimi trochu dokáže sblížit až v posledních dílech, což je hodně velké negativum), by si zasloužil hodnocení nižší. Nicméně jde o velmi zajímavý nápad, který by si zasloužil více prostoru... (26.01.2010)

Není to čistých 5*, neboť jsem se prvních pár dílů moc nechytala. Ale potom... páni, to byla jízda! :-) A stejně nejlepší byl Isaac a Miria - jak kradli muzeum... Člověk si zde musí trochu více všímat, musí opravdu koukat a vnímat. A páni, já byla napjatá až do konce, nerozčilovala jsem se nad sáhodlouhými proslovy, protože žádný nebyly, byla akce - legrace. A přitom to mělo příběh, přitom se to někam posouvalo, přitom to krásně běželo až do konce. Mám tak skvělou náladu because of it! :-) Asi díky všem těm střeleným, postřeleným, zastřeleným a vůbec sympatickým postavám, z nichž většina byli gentlemani nebo psychopati nebo obojí. Prostě úžasné. Prostě mišmaš. Prostě bordel. Prostě super! A nezapomeňte na OVU :-) EDIT. 12.4.2010: Jednou to zhlédnete a může to být "nečistých" 5*, ale zhlédnete to po druhé a je to plnokrevných 5*... :-D (21.07.2009)

Kdybych se v ději a v postavách zhruba do dvou třetin absolutně neztrácel, tak bych byl nepochybně mnohem spokojenější... tzn bych se asi dostal na hranici naprosté dokonalosti mezi "obyčejnými, nefilosofujícími" anime seriály vůbec. A také je škoda že ten úvodní způsob retrospektivního vyprávění zkrze dva novináře nevydržel déle, jejich počáteční mapování příběhu a zkoumání jak ho vlastně vyprávět (a tedy jaký příběh to vlastně má být) je velice chytré a zábavné. 8/10 (06.12.2010)

Baccano! má neuvěřitelné množství postav, které jsem si zapamatovala jen díky výborně řešenému openingu. Prvních pět šest dílů jsem tápala, ale pak naskočila do šíleného vlaku a nechala se unášet na hektolitrech krve. Skvělá (jak už jsem si v Baccanu! zvykla) byla poslední scéna s mojí nejoblíbenjěší dvojcí Izakem a Miriel. (14.11.2011)

Celý tenhle seriál byl jedním přesným tahem na mou branku. Vzhledem k tomu, že si opravdu libuji v nechronologicky vyprávěných příbězích, které do sebe postupně zapadají, a navíc ještě seriál slibuje zakomponování mysterie, fantasy, gangsterky a taky napětí, nic jiného než pětihvězdičkový zážitek jsem neočekával. Má očekávání byla do puntíku splněna. První díl byl sice pěkně zamotaný a řádně mě navnadil na sledování dalších dílů, ale od druhého dílu se začala příběhová vlákna pozvolna rozmotávat a já tak mohl přijít celému tomu příběhu nesmrtelných a jedné (větší) události na Flying Pussyfootu pomalu na kloub. A že to byla opravdu jízda! Perfektní ending i opening, který vám zpočátku pomůže zorientovat se v postavách a při každém dalším dílu vás bude nabádat k hádání jmen postav (heh, tak to fungovalo alespoň u mě), pěkná retro stylizace a nešetření krví a napětím. Největším zásahem jsou ale jednoznačně postavy a příběh. Ano, postav je sice mnoho, ale každá z nich je osobitá a věřím, že si alespoň takové tři postavy dokáže každý divák oblíbit. U mě jsou to rozhodně dvojka Isaac a Miria (od teď jedna z mých nejoblíbenějších filmových dvojic – o nich bych fakt dokázal básnit hodně dlouho) a sympaťák Firo. Sakra, ještě nikdy jsem si nepřál, aby mě někdo vykradl, ale pokud by to měli být Isaac a Miria, pak by mi to snad ani nevadilo (pokud by mi teda ukradli jenom dveře, že jo). Heh, ten samotný závěr seriálu v roce 2001 s nimi byl opravdu úsměvný. :) Co dodat na závěr? Snad jen: „Ajzakkůůůů!” – „Miriááááá!” (13.05.2012)