Život Briana

„Vždy ber život z tej lepšej stránky.“ Ježiši Kriste, toto sa nevidí každý deň! Monty Pythonovci v plnej poľnej v nakladačke viac verbálnej ako fyzickej, takže veľa záleží aj od toho, či film budete pozerať v originálnom zvuku (a tým pádom je dôležitý stupeň toho, ako ovládate anglický jazyk), prípadne budete odkázaní na dabing (čo by som ale rovno sfleku zahodil ako niečo nezmyselné), alebo originál. Ak originál, tak veľa závisí zasa - stíhate? - od toho, ako tento jazyk ovládate. Ak trocha slabšie, akiste vám prídu vhod titulky; v tomto poslednom prípade záleží na inteligentnosti prekladateľa. Takže čo nás/vás čaká? Pripútajte sa a pohodlne si vyložte nohy, bude toho veľa. Tak napríklad sa povozíme v UFO. (22.12.2004)

Přiznávám, že tento druh humoru mě zcela míjí. Pro mě to byla od začátku do konce nuda. Jediná vtipná scénka snad byla „Našli jsme vařečku.“ v duchu Žhavých výstřelů. Přesto kvůli těmto pár vteřinám vtipu předtím museli minuty pobíhat vojáci sem a tam. Nechápu. Samotný nápad karikovat život Ježíše jde naprosto mimo mísu. Duchovní věci, které nemají jednoznačnou interpretaci lze těžko vystavovat kritice, natož je parodovat. Než něco paroduji, musím přeci vědět, co chci parodovat. Tady mi smysl trochu uniká. Když paroduji konkrétní film nebo knihu, divák si za konkrétní scénou něco vybaví a přijde mu to pak vtipný. Těžko lze parodovat věci, které nejsou jasně uchopitelné a které si každý představuje jinak. Už samotná myšlenka parodovat symboly duchovního života milionů lidí mi nepřijde jako dobrý nápad, ale spíš jako hloupý vtip. Odhlédnu nyní od základní myšlenky filmu, kterou považuji za zcestnou a podívám se na konkrétní scénky. Hned, jakmile divák pochopí styl humoru, který se zde prezentuje (stačí hned první scénka s narozením), stávají se všechny vtipy očekávatelné. Některé scénky bych tu přirovnal k situačnímu humoru založenému na doslovnosti ve stylu TeleTele (např. sebevražedné komando na konci). Rozdíl je v tom, že humor TeleTele si alespoň na nic nehraje a od začátku říká divákovi. „Takhle to děláme a víme, že jsme trapní.“ na to lze přistoupit a člověk se pak občas i zasměje. Kolikrát víc těm „blbcům“, kteří to hrají a dělají si srandu sami ze sebe než samotným scénkám. Bohužel film Život Briana se staví do pózy rádoby intelektuálního humoru, na což u spousty scének přistoupit nelze a budí tak ve mě trapné rozpaky. Jsem alespoň rád, že se autoři vyhnuli fekálnímu humoru, který sem tam už chvílema také čekal. Abych jen nekritizoval, některé scénky byly i lepší. Např. debata o tom, co vlastně Palestině přinesli rímani, byla vtipná. Bohužel dobrého jako šafránu. Ani nápad utahovat si z života a chování lidí ve starověké Palestině mi nepřijde jako rozumný. Kolik lidí asi ví o tehdejších poměrech a kultuře. Historii bychom se neměli posmívat, ale hledat v ní poučení. Teprve když jí pochopíme, dělejme si srandičky. Tento film nejsem schopen hodnotit pozitivně, protože místo úsměvu ve mě probouzel spíše pohoršení. (15.10.2010)

"Belhám si to tu kolem, hledím si svýho a zničehonic je u mě a vyléčí mě. Jednu minutu máš lepru, slušnou živnost a v druhý máš po živobytí." Brianův život mne, i mého dvahého pfítele Pya Čuva, neuvěřitelně baví od jeho zrození ve chlévě až po neuvěřitelně pohodovou párty na křížích. Asi je to tím, že mi někdo odcizil bibli z nočního stolku ještě předtím, než jsem se narodil a tak nemohu objektivně posoudit historickou hodnotu díla, ale Brian, Ježíš, Caesar, mimozemšťani i židovští teroristé - tak to určitě muselo být. (30.11.2011)

Máte občas pocit, že se s Vámi život nemazlí, smůla se Vám lepí na paty a světýlkem na konci tunelu jsou vždy světla rozdivočelé lokomotivy? Pak nevěšte hlavu, ale "vždy se dívejte na život z té lepší stránky". Tak nějaké takové poselství budoucím generacím předávají ve svém geniálním snímku ŽIVOT BRIANA členové "skupiny" Monty Python. Byť děj filmu je zasazen do 1. století našeho letopočtu, humorem a satirou nastíněné společenské problémy se nadmíru a převážně hodí do současnosti. Poznámka: jedna část filmu obsahuje paradoxní situaci - muži hrají ženy, které se ve filmu maskují za muže. (04.09.2003)

Na světě jsou evidentně jen tři druhy lidí. Věřící, jejich odpůrci a já. Možná se jedná o inteligentní humor a strefování se do víry je občas vtipné, ale příčinu vysokého hodnocení vidím někde jinde. Pythoni si jako jedni z mála dovolili utahovat z příběhu Ježíše a stvořili tak kult, u kterého se scházejí všichni, kterým náboženství nevoní a rádi si z něho utahují. Nejsem věřící a je mi úplně jedno, že tolik lidí je. Právě kvůli tomu se mi film nezdá nijak výjimečný. (29.06.2011)