Občan Havel

Velmi zajímavý dokument o jednom z našich nejvýznamějších politků a vůbec prvním prezidentovi samostatné České republiky. Pavel Koutecký sledoval Havlovu dráhu a sestříhal z nich přes dvě hodiny dlouhý dokument, který nás zavede na první jmenování Václava Havla prezidentem, přes setkání s Billem Clintonem či členy Rolling Stones, jeho druhé oženění s Dagmar Veškrnovou až po jmenování jeho nástupce Václava Klause. Ovšem nejzajímavější je samotný náhled pod pokličku české politiky. Zajímavý dokument, který vřele doporučuji. (20.11.2008)

Václav Havel je jistě osobnost, která je výjimečná. Tento dokument ho ukazuje nejen jako ctihodného prezidenta, ale především jako člověka. Člověka, který nadává, raduje se nebo smutní (pasáž úmrtí jeho první ženy Olgy). Škoda jen, že je to trochu chaoticky sestříhané (z počátku). A přece jen, mohli se z těch 13 let vybrat i zajímavější okamžiky, ale co. Slušné 4 hvězdy pro Občana, jehož jméno je v naší republice symbolem svobody. (23.11.2008)

Skvělý dokument o muži, který toho pro nás tolik udělal, ale když vidím některé situace z jeho života nedokážu pochopit, jak se člověk tohoto ražení mohl dostat do politiky a dokázal vystupovat před nekonečnými zástupy lidí. Člověk se tady i zasměje, protože některé situace jsou spíše pro nějakou komedii. (16.11.2009)

I když si to mnozí z nich nepřipouštějí, tak i politici jsou jenom lidé. Unikátní pohled do soukromí naší bývalé hlavy státu je absurdním dramatem i groteskou a jak to tak v životě bývá, střídají se tu věci humorné s těmi vážnými. Poctivý dokument, který divákovi neprezentuje názory svých tvůrců, ale sledovaného objektu. (10.03.2008)

Unikátní mozaika složená z útržků situací během Havlova prezidentování má především dramatický charakter (nejistota z demokracie, smrt Olgy, krize Klausovy vlády - nástup ČSSD), osobnost exprezidenta však přibližuje i prostřednictvím lupů na saku, zavřené kavárny Slavia, Billa Clintona, Rolling Stones, Ladislava Špačka nebo Miloše Zemana s becherovkou. A já přiznávám, že historie devadesátých let nepatří k mým silným stránkám, proto děkuji Pavlu Kouteckému, že mi připomněl pískot Dagmar Havlové v Poslanecké sněmovně i legendární Zemanův přeřek, to vše v pozoruhodně soudržném a vtipném celku. 80% (17.05.2008)