Mučedníci

Dokonale rozplizlá sračička, která je svojí nekonečnou explicitností doslova ubíjející. Dva fíky za stylový vpád s brokovnicí a místy intenzivní vyvolávání žaludečních křečí. Mínus tři za všechno ostatní. Hlavně za scenáristicky retardovaný obrat v polovině, který je asi stejně sympatický jako Nečasova vláda v otázce zvyšování daní. (08.09.2012)

Esence scénáristické debility, která odmítá udělat z postav něco více, než jenom figurky na šachovnici jedněch jatek. Ty samy o sobě patří k tomu lepšímu, co mám na současné francouzské exploatační vlně tak rád, jenomže když první půlku zoufale koukáte na to, jaké jsou hlavní hrdinky blbky a tu druhou zase, jací blbci jsou ti naokolo, tak nějak se začnete těšit na konec. To pak ale přijde závěrečná pointa a já jen bezmocně přemýšlím nad tím, kolik toho má asi nakoukáno západní kritika, která z toho tolik jančila. Mě to teda nechalo naprosto chladným, zoufale nudilo a tak nějak… nasralo. Laugier je hodně slušný řemeslník, o tom žádná, ale jako scénárista stojí za hovno! (11.03.2009)

Takhle dobrý a současně inteligentní horor už tu dlouho nebyl. Martyrs nepřinášejí nic skutečně nového, jen umně kombinují a využívají prvků, které se v hororovém žánru za posledních deset let často objevovaly. Teoreticky by se tento film mohl stát vyvrcholením jedné etapy, protože skoro nevěřím, že s využitím všech těchto přísad by se dalo natočit něco ještě lepšího. První polovina se nese ve znamení strachu, krve a otázek, podobně jako jiná francouzská brutalita Haute Tension. Přelom mezi první a druhou půlí tvoří jedna z nejšokujícnějších a nejodpornějších scén, na které si vzpomínám. Druhá polovina je pak ve znamení toho nejhoršího psychického a fyzického teroru. Drze natočená a divácky nevděčná část připravuje půdu pro závěr, který ohromí. Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu slova. Tohle je opravdu film jen pro vybranou skupinu lidí. Není to nejkrvavější, nejbrutálnější, ani nejstrašidelnější horor všech dob. Neřeknete si u něj "tohle se mi fakt líbí", protože minimálně takových 20 minut z druhé poloviny se snad ani líbit nemůže. Ale je zatraceně působivý. A pokud přijmete pointu (nebo "POINTU", nebo "pointu?"), nedostanete jej na nějaký čas z hlavy. Filosofický horor plný krve a mučení... Enjoy! Horror movie of the year (07.03.2009)

Komentář obsahuje SPOILERY. ___ Troufám si tvrdit, že zde ani tak nejde o onu pointu, která je předmětem řady rozborů a kritiky, ale o snahu o maximální identifikaci s oběťmi a mučedníky a o zprostředkování jejich pocitů divákovi. Lucii pronásleduje její staré, zjizvené já, díky kterému sama sebe nenávidí a východisko vidí v pomstě (násilí plodí násilí). Když poté zjistí, že to (jediné), co ji v jejím životě hnalo dopředu, není řešením, obrátí se definitivně sama proti sobě. Člověk, který se v dětství stane obětí takového zacházení, se není schopen zařadit do normálního života ani v případě, že se mu podaří uprchnout. ___ Poté sledujeme osud ztýrané oběti, která již tolik "štěstí" jako Lucie neměla a útrapami si prošla až do konce. Nutno dodat, že ani zde se nesetkáváme se samoúčelnou brutalitou; rafinované oslepení oběti má svůj smysl, jelikož bylo třeba vyjádřit, že se jednalo o nepodařenou transformaci v mučedníka, kde je jedním z kýžených efektů právě pohled týraného. ___ Díky Anně si pak projdeme vlastním procesem od začátku, včetně jejího postupného přerodu "pouhé" oběti v mučedníka. Tato finální část je zpracována naprosto fascinujícím způsobem; využíváno je tu opakujících se charakteristických zvukových motivů (sjíždějící žebřík, rytmické pohyby lžící při krmení), které samy o sobě působí mučivě, protože vytvářejí negativní asociaci s tím, co jim následuje. Oběť není schopná podívat se svému trýzniteli do tváře, proto tak neučiní ani kamera. ___ Stejně jako se Anna musela kompletně "vzdát" utrpení a přestat proti němu bojovat, aby dosáhla osvícení, musí i divák zaujmout stejný postoj k filmu, aby jej mohl plně vstřebat. ___ Kam se hrabe Fritzl. (27.09.2009)

Tak nevím... čuňárna současné fancouzské brutální vlny, a nebo zamyšlení nad agresí, kterou si v sobě neseme? Posmrtný život mi přijde jen jako zástěrka k tomu, aby bylo možné umučit člověka k smrti. Chvílemi jsem si říkal, že ve světě se taková zvěrstva dějí, co tu člověk pobývá. Navenek spořádáná rodinka má pod domem moderní mučírnu...tematicky nic nového, ale nutí k uvědomění si, že zdání klame a lidská bestialita nezná hranic. U filmu asi málokdo omdlí, jelikož dnešní divák je zvyklý dívat se na zprávy, které mu zprostředkují smrt v přímém přenosu....a zde jde jen o triky. Možná si ale leckdo uvědomí, tak jako tomu bývalo u Andaluského psa, že na filmové násilí se díváme mnohdy s odporem, zato skutečné - ve zprávách či na internetu- nechá řadu z nás chladnými. (15.11.2010)