Mučedníci

Hranice mezi samoúčelností a efektivností je velmi tenká. Tady jsem se jen celou dobu ptal, na které straně se Mučednici nacházejí. Snad na té správné, rozhodl jsem se tomu věřit. Osobně mě ale mrzí, že motivy rozehrané v druhé polovině nešly do větší hloubky. Obvykle to u hororů nevyžaduju, ale Mučedníci si očividně věří a sami sebe vnímají jako "něco víc". Bohužel se jim to daří jen velmi částečně. Tenhle film je každopádně buď na spokojenost, nebo nespokojenost: kdybych nedal čtyřku, mohl bych dát maximálně dvojku, a to by bylo trochu málo. (04.05.2013)

Scénář: Pascal Laugier .. Fritzlfactory na profesionální úrovni, ale nakonec ne tak velké martyrium. Řemeslně výborně natočené s perfektní dokreslující hudbou. Dramatickou stavbou děje se scénář nijak nepáře, od úvodu se něco děje a příběh postupně rázně mění polohy - sestupně, kdy religiózní motivy dojem patřičně srážejí. Místy jsem tak zaskřípal zuby, ale nijak razantně, byť nad ledasčím tradičně kroutím hlavou. ____ Dále možné spoilery: _ Různá náboženství přináší spousty pohádek o posmrtném životě – dobrých či špatných. Co rozkrývá tahle mučednická pointa? Prostě té vůdčí důchodkyni Anna řekla, že po smrti nic není! Nečeká naši duši nekonečné radování (nuda, ne?) ani nekonečná muka (taky nuda, protože přijde apatie a byl bys i ty trpitel, který si může vysnít ráj:-)). Prostě přijde jen klid (=nic). Tak si ta bába rovnou vystřelila mozek, protože konečně dostala relevantní odpověď a v kontextu nesmyslného mučení zjistila, že její dosavadní život postrádal smysl a nemá ho cenu dále prodlužovat. Že se nepodělí s ostatními je taková hořká pilulka pro pokračovatele (anebo jim tím naznačí, že je to „na druhé straně super“ tzn. oni se také postřílí a nebude žádných pokračovatelů tohoto nesmyslného experimentu). Stejně totiž nic nenajdou a nikam po smrti (kromě tlení ve studené zemi) nedojdou. __ Protože: 1) pokud by byl život po smrti super, dojdou tam nakonec všichni a že si ona zkrátí čekání bez prozrazení „pointy“ ostatním stejně nic neřeší. 2) pokud by byl život po smrti peklo, nechápu, proč by si tam akcelerovala cestu. Ještě že tyhle varianty neexistují ;-)) Tím pádem je konec pesimistický, pohádka se nekoná. Režisér asi bude taky naivně v něco pobožného věřit, proto tomu konci říká optimistický, ale není. ____ Slova jsou na nic, všichni lžou. (09.03.2009)

Velmi diskutující horor. A především nejde o mletou kaši jménem Divadlo Hrůzy. A I když neholdujete těmhle hororům a očekáváte podobný prvek zkuste to s MARTYRSEM - je o dost jiný. Místem brutální, sadistické a v obale surovosti, ale herecky perfektně zvládnuté a příjemně příběhově nepředvídatelné formě. Laugier nebude duševně v pořádku a jeho temnou stránku si určitě vychutnáte. (21.08.2012)

Jako malá jsem absolutně nechápala potravní řetěžec.. byla jsem hloupá malá holka a byla jsem absolutně proti heslu: „Silnější přežije!“ a nelíbilo se mi, jak je příroda zařízena.. „ubližovat“ „vraždit“ a „jíst“.. hnusilo se mi to.. odsuzovala jsem Pána zvířat.. bohužel netrvalo dlouho a zjistila jsem, že na vrcholu potravního řetězce jsem my.. LIDI.. a co je horší?? Jsme jako druh nejkrutější na světě.. co máme víc než zvířata?? Rozum.. zvědavost.. chtíč.. chceme poznávat.. ať už to stojí cokoliv.. ale co se v tomhle filmu snažili poznat.. co jiného říct než: „Proč??“ tohle už bohužel s potravním řetězcem nemělo nic společného.. ani okrajově.. tohle bylo právě to, co nás tak odlišuje :( dříve bych tyto lidi nazvala zvířaty, to bych ale zvířata urazila, monstra?? ať už tohle slovo vymyslel kdokoliv, určitě by je taky takto nenazval.. Tak jak je mám nazvat?? to nejde.. na ně se snad nadávka ještě nevymyslila.. ABSOLUTNĚ mě tento film odrovnal.. nevím co si mám myslet,.. nevím jestli to mám zkritizovat.. nevím jestli vychválit.. nevím nevím nevím.. jedině doporučit, aby jste si udělali vlastní obrázek (15.08.2009)

MOVIE: „Život kráčí po křehké hranici mezi vědomím a nevědomím. Když ublížíte tělu, rány se zacelí, zůstanou jen jizvy. Ale když ublížíte duši, všeobjímající bolest každou ránu znovu a znovu zotevírá!“ Martyrs jsou zvláštním náhledem za hranice vědomí, za hranice konvence, za hranice únosnosti. Pascal Laugier s nebývalým citem pro detail zkomponoval oratorium bolesti, nesmírně sugestivní brutality a neočekávaného sadismu. Proti tělu, duši, myšlenkám. S nebývalou otevřeností a uvěřitelností, přesně na samý pokraj všeobecně přijímaného vkusu. S takovou intenzitou, že Vás to donutí zamyslet se, jestli za to utrpení ta pointa opravdu stojí. Jednoznačným kladem mučedníků je ta zmíněná SUGESCE, která povznáší atmosféru do roviny nadmíru osobní. Tak prostupující, že mnohdy nevíte, zda-li jsou mučedníky postavy v obraze a nebo Vy, když ten obraz sledujete. Velmi povedené jsou i úvodní titulky, entrée formou promítání skličujících vzpomínek z klasické šestnáctkové kamery. Naopak jistým mínusem je závěrečná pasáž, která pro svou vykonstruovanost zavdává ku podezření ze stereotypu. Avšak i ten souběh náboženských klišé filmu příliš ze zvrhlé působivosti neubírá. Je tak víc než pravděpodobné, že si odsud odnesete podivně nepřijemný pocit (ať už z jekéhokoliv důvodu). Takže ty zvěsti o jisté kultovnosti nejsou zas tak úplnou nadsázkou (alespoň pro mě). Bolest je vždy silnější, když nad ní nepřemýšlíte, ale když jí podléháte... MUSIC: Hudební doprovod z (patrně bratrské) dílny Alex Cortés & Willie Cortés (doposud dělali pouze na soundtracku k úletu Eden Log - jeskyně smrti (2007)) jednoznačně patří k přednostem filmu. Emocionálně působivá, sžíravě dýchavičná akustika klavíru a kytary, sladce zoufalé, smutné aranžé versus klaustrofóbní temné motivy. Klobouk dolů. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 7/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 9/10, vizuál: 8/10, [final rate: 75%] (21.07.2009)