Mučedníci

MARTYRS strhne hneď zo začiatku a pekne ubieha do dobrej polovici kde režisér umne dávkuje a kombinuje vyvražďovacie scény so strašidelnými a pripomenie to najlepšie zo súčasného najdrsnejšieho eurohororu (HAUNTE TENSION, INSIDE, SHIVER) a s otázkou sledujúceho diváka „husté ale o čo ide?“ pripraví na ešte strhujúcejší zážitok, ktorý je „po očakávanej ale majstrovsky hladko podanej pointe“ žiaľbohu totálne zabitý nezmyselným a nekonečným týraním (akože chvíľu to vydržím ale pozerať pol hodinu na to ako nejaké hovädo stále dokola mláti dievča my nebolo ani príjemné ale zároveň som nepociťoval ani nenávisť k tomu zvalu ako skôr k tvorcovi, že to proste neskrátil na nejakú rozumnejšiu mieru) a ukončený ešte menej pôsobivo podaným koncom, ktorý i keď je zaujímavý, nič už nezmenil na tom, že po naskočení titulkov som film sklamaný a viacmenej znechutene vypol. Aj tak mi nedá poznamenať ako sa tu Pascal po bezvýznamnom SAINT ANGE zrazu excelentne vyšvihol formálnou a surovou stránkou, podávanou zaručene pôsobivou „roztrasenou“ kamerou. Nie je to ešte úplne ono, pretože v závere nepochopiteľne brzdí a zlyháva (v mojom prípade, pretože stále som v tom, že dobrý film graduje a nie naopak), alebo sa len proste predvádza, že vie podať a kombinovať tieto subžánre hororu (ten posledný my teda vôbec nesedí), ale rozhodne dokázal, že na to vo všetkých prípadoch má. Dúfam, že do tretice sa mu to už podarí naplno (keby to len bol ten donekonečna odkladaný HELLRAISER). MARTYRS určite stojí za povšimnutie a nezapadne do radu bezvýznamných hororov ale mne tentoraz nesadol takým spôsobom ako by som si predstavoval. Jeho sledovanie je skôr depresívnou záležitosťou ako napr. THE GIRL NEXT DOOR resp. jeho známejšia verzia AN AMERICAN CRIME. (10.03.2009)

MOVIE: „Život kráčí po křehké hranici mezi vědomím a nevědomím. Když ublížíte tělu, rány se zacelí, zůstanou jen jizvy. Ale když ublížíte duši, všeobjímající bolest každou ránu znovu a znovu zotevírá!“ Martyrs jsou zvláštním náhledem za hranice vědomí, za hranice konvence, za hranice únosnosti. Pascal Laugier s nebývalým citem pro detail zkomponoval oratorium bolesti, nesmírně sugestivní brutality a neočekávaného sadismu. Proti tělu, duši, myšlenkám. S nebývalou otevřeností a uvěřitelností, přesně na samý pokraj všeobecně přijímaného vkusu. S takovou intenzitou, že Vás to donutí zamyslet se, jestli za to utrpení ta pointa opravdu stojí. Jednoznačným kladem mučedníků je ta zmíněná SUGESCE, která povznáší atmosféru do roviny nadmíru osobní. Tak prostupující, že mnohdy nevíte, zda-li jsou mučedníky postavy v obraze a nebo Vy, když ten obraz sledujete. Velmi povedené jsou i úvodní titulky, entrée formou promítání skličujících vzpomínek z klasické šestnáctkové kamery. Naopak jistým mínusem je závěrečná pasáž, která pro svou vykonstruovanost zavdává ku podezření ze stereotypu. Avšak i ten souběh náboženských klišé filmu příliš ze zvrhlé působivosti neubírá. Je tak víc než pravděpodobné, že si odsud odnesete podivně nepřijemný pocit (ať už z jekéhokoliv důvodu). Takže ty zvěsti o jisté kultovnosti nejsou zas tak úplnou nadsázkou (alespoň pro mě). Bolest je vždy silnější, když nad ní nepřemýšlíte, ale když jí podléháte... MUSIC: Hudební doprovod z (patrně bratrské) dílny Alex Cortés & Willie Cortés (doposud dělali pouze na soundtracku k úletu Eden Log - jeskyně smrti (2007)) jednoznačně patří k přednostem filmu. Emocionálně působivá, sžíravě dýchavičná akustika klavíru a kytary, sladce zoufalé, smutné aranžé versus klaustrofóbní temné motivy. Klobouk dolů. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 7/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 9/10, vizuál: 8/10, [final rate: 75%] (21.07.2009)

Nádhera! Martyrs je dalším důkazem toho, že francouzi dlí na samé špičce moderního horroru. Pascal předvádí neuvěřitelný atmosférický koncert syrového násilí v první půli a v té druhé vás rozseká intenzivním trýzněním a čirou agónií. Všechno má svůj řád, poctivou konstrukci a finální pointa vás doslova přitluče k židli. Ještě chvíli po závěrečných titulcích ´sem nebyl schopný odtrhnout oči z plátna. Martyrs nabízejí jedinečný zážitek, čímž se u mě katapultovali na post nejlepšího horroru za poslední dvě desetiletí. Za pár roků na ně budeme vzpomínat stejně silně a s chutí, jako dnes na Texas Chain Saw Massacre a podobné žánrové klasiky. (11.02.2009)

Tohle není ledajaká násilnost, ale fikce pro ty nejotrlejší. Po této stránce - brutality, násilí, syrovosti, kontroverze - si myslím v pohodě převálcuje filmy jako INSIDE, HAUTE TENSION nebo DEVIL'S REJECTS, či dokonce snímky typu ANGST. Naprosto nepředvídatelný děj, od začátku do konce odpudivý a beznadějný feeling, prakticky bez odlehčení. V první půlce sosněte krvavé psycho v jedné francouzské domácnosti, v druhé buďte svědky totálního, systematického rozkladu lidské osobnosti. Těžko vám z toho bude hej. Nějak na větvi tedy zase nejsem, konkrétní mínus ze sebe ale nejsem schopen dostat. Možná mi tam chyběl nějaký pravý náboj, něco, co by se mnou vážně hnulo (ne, ani závěrečná pointa), a chybí také malinko větší soulad obou, docela rozdílných polovin. MARTYRS není zázrakem, ale působivou, nekompromisní a zajímavou podívanou. Což bohatě stačí. (06.03.2009)

Velmi diskutující horor. A především nejde o mletou kaši jménem Divadlo Hrůzy. A I když neholdujete těmhle hororům a očekáváte podobný prvek zkuste to s MARTYRSEM - je o dost jiný. Místem brutální, sadistické a v obale surovosti, ale herecky perfektně zvládnuté a příjemně příběhově nepředvídatelné formě. Laugier nebude duševně v pořádku a jeho temnou stránku si určitě vychutnáte. (21.08.2012)