Mučedníci

Mučedníci se pro mě zařadili mezi nejlepší horory poslední doby. Nebudu zde spoilerovat, ale zhruba po 45 minutách děje nastává fakt brutální mazec, alespoň mě to kompletně dostalo. Nalezení té zbědované dívky mi vehnalo i slzy do očí. Poslední půlhodinka jede v podstatě v jednom rutinním a neměnném "programu." Už jsem jen čekala, jestli konec přinese ještě nějaký zvrat, nebo jiné "šokující" odhalení. Poslední "akt", jehož se na nebohé hrdince dopustí, je skutečně síla. Myslím, že i samotný vládce pekel, Hellraiser, by byl potěšen takovou krutostí a lidským utrpením. Aneb, jak pravil: "Your suffering will be legendary, even in Hell." (17.08.2014)

BACHA! SAMEJ RÁDOBY SPOILER! Mylene Jampanoï, bezva, dlouho jsem jí neviděla, stáhnu to... Takže povinnej úvod, title a snídaně v jedné typické rodince, asi hlavní hrdinové, říkám si, ale tradá, uběhne jen chvilka a už se válej v krvi. Takhle je tam brokovnicí vyválela právě Mylene, načež si zavolá ještě jednu kámošku a začnou se půl hodiny bezmyšlenkovitě producírovat po domě, ve kterém je sem tam pronásleduje béčkovej silent hill, kterýho se Mylene hrozně bojí. Čtyry sejme brokovnicí a jeden šmejd jí nedá spát, dost postavený na hlavu, říkám si zase v zápalu nudy, přičemž už si to asi říká i Mylene a raději se sama odkrouhne, aby v tom už nemusela hrát. Takže zůstává kámoška, která nejspíš za tu třičtvrtěhodinku zapoměla, že existuje i něco jiného, než tenhle dům, takže místo toho, aby z něj vypadla, producíruje se po něm dál. Realitní makléři by zní měli radost a taky že jo, najednou se tam objeví parta divnejch týpků, jenže se zbraněma, takže prodej baráků je asi zajímat nebude. Ne ne, to, co je zajímá, je ta holka a já si začínám dělat naděje, že konec filmu bude konečně zábavný. No ani prd, holku daj na řetěz, zadarmo jí ostříhaj na Shannyn Sossamon a začnou jí krmit kašičkou, která jí moc nejede, uběhne pár minut, holka je začne nudit, ostříhaj jí teda alá Cecie De France v jiném francouzském hororu a furt jí jen jakože mučej a mučej a já zívám a zívám a říkám si, že Grotesque nebylo zas takový zlo. Banda pracháčů se rozhodla, že bude mučit lidi pro vědecké účely, já si půjdu raději pustit bandu pracháčů, co pro zábavné účely pořádá miliónové a jiné závody... (04.09.2011)

„Je veľmi ľahké z niekoho vytvoriť obeť.“ Dám len 2*, ale nad tým, čo som videl, som rozmýšľal dva dni. Snímka je presným opakom Laugierovho (skôr psychologického) Sanatória: je to nepsychologická masakra! Ak minútu nikto nikomu nereže hlavu, je to zázrak. Násilie však, ako ukáže zaujímavé rozuzlenie, tvorí (či sa nám to páči alebo nie) drasticky šokujúcu pointu (nie v štýle „hrdinka je duch“). Martyrs je film o násilí a ja verím, že veci, ktoré v ňom vidíme, existujú. Bude to znieť smiešne, ale po dopozeraní som filozofoval nad životom, nad tým, čo nás po ňom čaká a či je to také krásne, že máme chuť hneď sa zabiť, aby sme sa tam čo najrýchlejšie dostali alebo také otrasné, že sa chceme hneď zabiť, lebo fyzický život by sme ďalej s vedomím toho, čo bude, nezvládli. Je to znepokojivé a veľmi dobre viem, o čo Pascalovi išlo. Ale... nudil som sa. (27.05.2011)

Úchylně zvrácený počin, který nedoporučuji slabším povahám, aneb co všechno jsou schopni lidé udělat, aby se dozvěděli co je …….. nechci spoilerovat. Herecké výkony neznámých herců jsou slušné, realisticky podané násilí a hlavně netradiční a zajímavý příběh + překvapivá pointa. Něco tak působivého jsem dlouho neviděl, mé hodnocení 5 hvězdiček… (04.04.2009)

Dovolte mi citovat závěrečnou pasáž rozhovoru s režisérem Pascalem Laugierem: „…zápletka zůstává záhadou do poslední minuty filmu a divák nemá ani chvilku, aby vydechnul a přitom pořád neví, na čem je. Tak jsem to původně zamýšlel, aby si intelektuálové, jimž už je maloměsto malé, lámali hlavu a meditovali nad filozofickým přesahem mého díla, ovšem nejspíš je všechny zklamu, neboť mi v zásadě šlo o pustou řezničinu zabalenou do žánrového mixu, s cílenou snahou nalákat na kontroverznost. Teď už mohu prozradit, že v inkriminovaném povznášejícím konci představitelka Anny zašeptala své starší herecké kolegyni: „Už jak jsem si četla scénář, tak jsem tušila, že to bude sračka.“, což se mě jako autora dotklo, tak jsem oběma nechal za tu troufalost značně pokrátit honorář. No a té staré lakomé rašpli se to nelíbilo a tak udělala s revolverem to, co udělala. Kamera běžela, kolegům ze štábu se to líbilo, tak jsme to tam nechali. Budiž jí země lehká. Takže prosím, nehledat za vším žádnou velkou sokolovnu pro intelekt, abyste se nakonec z toho hledání odpovědí nezbláznili a byli jste začas schopní se alespoň najíst příborem. Závěrem bych chtěl poděkovat partnerům, bez jejichž podpory by film k velkému smutku divácké obce nejspíš nevznikl. Děkuji Řetězárně Chamonix, výrobně nerezových stolků a nádobí z Montpellier, prasečím jatkám v Brestu za dodání galonu vepřové krve a hlavně mojí mamince, která mi každé ráno oprala povlečení znečištěné polucí, jenž nastala vždy když jsem si ve spánku přehrával mučící a bicí scény. Díky mamko, vůně Tvé aviváže byla pro mne inspirací.“ (14.04.2011)