Umění plakat

Takovouhle koncentraci citovýho vydírání, to jsem teda snad ještě neviděla - a že už jsem toho viděla... Tatík Johanssen rozhodně aspiruje za jednoho z nejodpudivějších šmejdů v historii filmu, o toho bych si fakt ani to kolo neopřela. A mimochodem, neřekla bych, že cílem filmu je diváka rozplakat (mě teda spíš permanentně rozčiloval), takže není divu, že to na Malarkeyho nezafungovalo. Možná by spíš někdy stálo za to se zamyslet, jestli ten milej mlíkař od sousedů náhodou není tak trochu svině, která si vynucuje pozornost okolí tím, že neustále staví na odiv, jak to má těžký - a ony výčitky svědomí a soucit (no a tatínkovy ručičky) udělají zbytek. Je to neskutečná soda - to, jak matka o všem ví, ale nechce to řešit, jak to dcera nenávidí, ale nemůže utýct, a jak malej brácha, kterej působí jako malá bestie ve zločinným společní s otcem, je ve skutečnosti jenom loutka, která nechápe, co se děje, ale udělá cokoli, jen aby byl tatíček spokojenej. Jak celý okolí nic nevidí a policajt pak taťku plácá po rameni, že je chudák, když ho někdo obviňuje z prznění vlastní dcery. Bože, jak mě to vytáčelo! Konec mě pramálo uspokojil, ráda bych tu lidskou svini viděla viset za uši v průvanu. Ale to jsou holt seveřani, přece nám neposkytnou pocit útěchy! Jestli máte aspoň trochu rádi severskou psychologickou masáž a nebojíte se vidět i to hnusný ve světě ve zdejším, chutě do toho! (14.11.2011)

S Dánskou kinematografiou som až doteraz nemal tú česť. Stretnutie to bolo rozhodne zaujímavé. Art of crying mi schematicky pripomínalo britský štýl filmovania zameraný na všedný život jednej nevšednej rodinky. Otec, hlava rodiny trpí neustálymi depresiami a pokusmi o samovraždu, synček sa pokúsi vyplašiť babičku k smrti, dcérenka zapáli dom a musí robiť pobehlicu labilnému fotríkovi, ktorý synáčikovi vysvetľuje čo je to erekcia :-) Tematika, akokoľvek škandalózna sa môže zdať prekvapivo funguje a dodáva filmu realistický prvok. Spletitá pavučina rodinných peripetii a vzťahov ponúka nevšedný a zaujímavý divácky zážitok a taktiež zamyslenie sa nad tým, aký býva život niekedy krutý. Kvalitne natočená a emotívne pôsobivá dráma akých sa v dnešnej dobe točí čoraz menej čo je rozhodne škoda. (07.07.2008)

Není třeba si k diváckému zaujetí zvát na pomoc kouzla kamery, krásu přírody, naléhavost hudby, ba ani nadpřirozené úkazy - zdejší postavy jsou samy o sobě dobrými přízraky a žijí dostatečně výmluvným životem... Ano, patrně se jedná o umění, plakat až do sebeobětování vlastních dětí, protože na to ony slyší, především nejmladší Allan - ve snaze zalíbit se otci a zachovat zdání rodinného štěstí, po kterém podvědomě touží, je schopen přistupovat znovu a znovu na odpornou otcovu hru... a dost možná, že i díky tomu bude právě on hlavní postavou v novém dramatu o litujících se sobcích na zoufalých rodinných sešlostech a řetězec plačících tyranů tak zůstane nepřerušen. Docela děsivá možnost, že i tímto způsobem lze zabírat místo na planetě. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)

Krajne nepríjemný náhľad do mikrosveta jednej rodiny, kde je "dobrým" zvykom neliečiť vážne duševné poruchy , ktoré postupne dokážu urobiť peklo zo života niekoľkým generáciám. Zvláštne pojatie príbehu očami malého chlapca (ktorý ma celý čas nesmierne iritoval akýmsi neuveriteľne "naivným manipulátorstvom") s výborným hereckým výkonom tohto detského predstaviteľa. Film dokáže naprosto bezpečne znechutiť, vyvolať paletu nepríjemných emócií od ľútosti po chuť niekomu poriadne fyzicky ublížiť (otcovi rodiny) aj keď je jasné, že to je duševne chorá osoba. No nič príjemné, každopádne svojim spôsobom výborný film. Fuj. (25.10.2008)

Umenie plakať je ozaj umením. Nielen v pravom slova zmysle ale i filmovom. V tom pravom slova zmysle je to určite jednoduchšie, plačeme pri rodinných nešťastiach, trápeniach ale i inscenovaných sebaľútostných problémoch... Vo filmovom slova zmysle je Umenie plakať výnimočný film, ktorý si zaslúži divákovú pozornosť. Nielen felliniovským spracovaním, ale i severskou dávkou citového chladu, humoru a človečenstva. (04.08.2010)