Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (125)
Umíte plakat? Pokud ano, můžete z toho lecos vytřískat. Můžete si získat vděčnost svých sousedů, když jim citlivě promluvíte na pohřbu a trochu u toho zapláčete, můžete získat nového odběratele mléka, ale můžete si vysloužit i soucit vlastního syna, který Vám do postele přivede svojí vlastní sestru. Když není dcera, nepohrdnete ani synem. Přes všeobecné nadšení se mě film až tak nedotknul. Tedy ne, že by mi rodinná pedofilie připadala normální, ale už jsem viděl mnohem působivější zpracování tohohle ožehavého tématu. Mnohem podstatnější mi přišlo celkové vykreslení rodiny a atmosféry v ní. Otec, rozený manipulant a psychický vyděrač, matka, která o všem ví, ale raději si bere prášky na spaní, aby o ničem nemusela vědět, zneužívaná dcera, rostoucí jak dříví v lese, malý, bezelstný syn, milující bez výhrad celou rodinu a starší syn, žijící mimo rodinu, který o všem ví, nelíbí se mu to, ale mlčí. Dohromady docela ujetá rodina, včetně věčné simulantky tety Didde. Víc než téma a způsob, jakým se ho režisér zhostil oceňuju celkovou podobu filmu, kameru a herecký výkon malého Jannika Lorenzena. ()
Propletenec několika defektů protínajících se v jedné rodině. Tak úplně mě to neomráčilo, připadalo mi to do značné míry vykonstruované, příběh jako by se lámal vůlí autorů do významů, které chtěli sdělovat. Téma je to samozřejmě nosné a užitečné, což vyprávění povyšuje jen by mohlo běžet o poznání svižněji. ()
Ani neviem ako to nazvať, asi jedine tragikomédia. Ten odľahčený štýl, ktorým celý príbeh rozprával malý Allan, tomu dodával dávku akejsi ironickej naivity. Ale jadro príbehu bolo vlastne dosť smutné, alebo lepšie povedané nechutné. Keď sa to tak globálne vezme, tak ten film vlastne plný vypočítavosti, manipulácie, pomsty, nechutnosti, zneužívania, depresie, ignorácie, šialenstva a najmä plaču. Pochybujem, že ten ich otec mal vôbec nejaké svedomie - alebo ak aj áno, tak ho vedel poriadne ignorovať. Vo mne to vyvolalo fakt rozporuplné pocity, aj keď prevažuje tá znechutenosť. Ale ten štýl akým to bolo podané (pohľadom 11-ročného Allana) sa mi celkom pozdával a keďže nechápal "dospelácke veci", tak to prežíval trochu s odľahčeným dojmom. ()
Těžko jde popsat, jak mi byl ten člověk (otec) odporný. A vlastně i matka, která si radši brala prášky na spaní, aby nemusela nic řešit. Citové vydírání se táhne celým filmem a Allan se Sanne prožívali skutečně krušné dětství. Zřejmě i jejich starší bratr, u kterého jsou jen náznaky vzpomínek a reakcí. Film je to dobrý zejména pro lidi, kteří něco podobného zažili nebo zažívají. Protože věřím, že podobných citových vyděračů není ve světě málo. ()
Je mi líto, ale nemohu tento film ohodnotit více hvězdičkami, protože se mi moc nelíbil. Chápu, že dává divákovi nahlédnout do závažné problematiky, ale dívat se 106 minut na ufňukaného otce – na jedné straně „bačkoru“ a na druhé zlostného cholerika, kterému není stydno využívat dceru k vlastnímu sexuálnímu ukojení – mi připadlo nezáživné. Celý děj mi připadal silně nereálný. Velmi pochybná byla úloha domácího lékaře. Myslím si, že jako odborník mohl a měl spolehlivě rozpoznat, koho a jak je potřeba v rodině léčit! Jediné, co mohu kladně ohodnotit, byla perfektně zpracovaná bezelstná Allanova naivita. (Čtvrtek 29.07.2010) ()
Galerie (19)
Zajímavosti (3)
- Ačkoliv je film dánský, překvapivě musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. (PeterJon)
- Peter Schonau Fog študoval profesiu filmového režiséra na pražskej FAMU a na Dánskej filmovej škole v Kodani. Jeho absolventský film Lille Mansk (Malý muž) získal desať medzinárodných cien. (PeterJon)
Reklama