Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (125)
Z psychologického hlediska nemám co UMĚNÍ PLAKAT vyčítat, protože je do nejmenšího detailu propracované, ale z toho filmařského mám jisté výhrady. Morálně závadný film, jenž nám podává portrét silně dysfunkční rodiny, si za vypravěče zvolil mladého hrdinu, skrze jeho pohled je nám příběh podáván._____ Problém je v tom, že 106 minutový film se zdá subjektivně delší, než ve skutečnosti je, protože hlavní hrdina je většinou pasivní, a tak se divák nepodílí na vyprávěn. Pouze přihlíží a tu se směje, tu se baví nad vší tou bizarností příněhu, kterému by prospěla silnější ruka dramaturgova [vedlejší linie s dcerou by si zasloužila větší propracování zvlášť v části s dospělým bratrem, taktéž přijetí pedofilie oobčany scházejících se v jednom malém obchůdku by mohlo být méně odbyté]._____ Přestože část děje se soustředí na otcovo působení na pohřbech, film nesklouzává nikdy k sentimenti či přílišnému patosu a černý humor je zde velice jemný a decentní._____ Dánský vyslanec na Oscara je tak při nejlepším ryze televizní záležitostí vyznačující se výborným scénářem na základě knihy Erlinga Jepsena a chirurgicky přesnými hereckými výkony všech herců bez výjimky. Ale jako každý příběh jakoby ze života se bohužel nevyhne zjednodušováním skutečnosti kvůli dramatizaci vyprávění. ()
Je mi líto, ale nemohu tento film ohodnotit více hvězdičkami, protože se mi moc nelíbil. Chápu, že dává divákovi nahlédnout do závažné problematiky, ale dívat se 106 minut na ufňukaného otce – na jedné straně „bačkoru“ a na druhé zlostného cholerika, kterému není stydno využívat dceru k vlastnímu sexuálnímu ukojení – mi připadlo nezáživné. Celý děj mi připadal silně nereálný. Velmi pochybná byla úloha domácího lékaře. Myslím si, že jako odborník mohl a měl spolehlivě rozpoznat, koho a jak je potřeba v rodině léčit! Jediné, co mohu kladně ohodnotit, byla perfektně zpracovaná bezelstná Allanova naivita. (Čtvrtek 29.07.2010) ()
Odporne napísaná dráma so skvelým hereckými výkonmi, s krásnou hudbou a dosť chladným a skrytým, ale mierne povzbudzujúcim úsmevom. Naivný pohľad chlapca na svet a jeho spôsob podania príbehu mnohokrát napomohlo k odľahčeniu nepríjemného a hnusného príbehu, ale naštastie záver priniesol aj trochu svetielka do tejto zvrátenej rodinky. ()
Propletenec několika defektů protínajících se v jedné rodině. Tak úplně mě to neomráčilo, připadalo mi to do značné míry vykonstruované, příběh jako by se lámal vůlí autorů do významů, které chtěli sdělovat. Téma je to samozřejmě nosné a užitečné, což vyprávění povyšuje jen by mohlo běžet o poznání svižněji. ()
Ani neviem ako to nazvať, asi jedine tragikomédia. Ten odľahčený štýl, ktorým celý príbeh rozprával malý Allan, tomu dodával dávku akejsi ironickej naivity. Ale jadro príbehu bolo vlastne dosť smutné, alebo lepšie povedané nechutné. Keď sa to tak globálne vezme, tak ten film vlastne plný vypočítavosti, manipulácie, pomsty, nechutnosti, zneužívania, depresie, ignorácie, šialenstva a najmä plaču. Pochybujem, že ten ich otec mal vôbec nejaké svedomie - alebo ak aj áno, tak ho vedel poriadne ignorovať. Vo mne to vyvolalo fakt rozporuplné pocity, aj keď prevažuje tá znechutenosť. Ale ten štýl akým to bolo podané (pohľadom 11-ročného Allana) sa mi celkom pozdával a keďže nechápal "dospelácke veci", tak to prežíval trochu s odľahčeným dojmom. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (3)
- Ačkoliv je film dánský, překvapivě musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. (PeterJon)
- Peter Schonau Fog študoval profesiu filmového režiséra na pražskej FAMU a na Dánskej filmovej škole v Kodani. Jeho absolventský film Lille Mansk (Malý muž) získal desať medzinárodných cien. (PeterJon)
Reklama