Karanténa

"Jsme právě u domu, odkud nás volali, je tu i policie !! Možná to bude vážnější, než jsme mysleli.." Karanténa začíná jako tuctový televizní dokument, reportérka Angela, kterou si s chutí zahrála moje oblíbená herečka překrásná Jennifer Carpenter, a její kameraman Scott, toho zde samozřejmě oproti španělskému originálu nahradil dle očekávání černoch, Steve Harris, jsou na noční návštěvě u newyorských hasičů, kde natáčejí reportáž o jejich práci !! Angela je zprvu zklamaná a jen čeká, nebudou-li hasiči přivoláni do akce, na což však nakonec po asi čtvrthodinové nezáživné pasáži dojde, štáb s hasiči vyráží do nedalekého domu, kde se cosi stalo.. V domě brzy zjišťují, že je zde něco v zásadním nepořádku !! Jeden by ještě pochopil, že nějaká starší žena očividně něčím neznámým nakažená by všechny kolem chtěla kousat, větší problém však nastává, když bez varování dorazí strašidelně vyhlížející vládní jednotky, které brzy dům neprodyšně uzavřou a reportérka, kameraman, hasiči ani nájemníci se nemohou dostat ven !! V naprosté nejistotě a stupňujícím se strachu postupně zjišťují, že tohle prostě nemůže dopadnout dobře !! Celá Karanténa je od začátku do konce vyprávěna pouze z pohledu kameramana, bez hudby, bez vypravěče, bez stativu i bez střihů, s výjimkou těch, kdy kameraman na chvíli musí vypnout kameru, a tak tento found footage mocně připomíná Záhadu Blair Witch, ale ještě více to připomíná španělský horor [REC], o jehož oficiální remake se vlastně jedná a nutno podotknout, že remake velmi věrný, což ovšem všichni diváci předem ví, proto mi nějak uniká to rozhořčení znějící ze všech stran.. Nemám rozhodně nic proti remakům, se souslovími zbytečný film a zbytečný remake si vytírám prdel, navíc soudný, nezaujatý a průměrně pozorný divák si všímá detailů, které Karanténu přeci jen posouvají maličko jiným směrem a od původního snímku ji odlišují..V několika scénách si Američané mohli dovolit krátký digitální trik, na který by Španělé zřejmě neměli dostatek finančních prostředků, ačkoliv film rozhodně s triky nestojí a nepadá, v jiných okamžicích mi důvod změny nebyl příliš jasný, minimálně však scéna s útočící krysou mi rozhodně nevadila, nicméně samotné finále snímek posouvá právě do vod jiných než v případě [REC], kdy se dostáváme k exorcismu !! Otázka zní, zda jde o změnu k lepšímu či nikoliv !! Samotný film však bez diskuze lepší originálu rozhodně není, pokud však původní španělskou verzi neznáte, pak si při Karanténě užijete jeden z nejlepších hororů posledních let, s dokonalou děsivou atmosférou, přičemž jistě také oceníte veskrze sympatický fakt, že děj se neustále posunuje kupředu, hrdinové se nezdržují nějakým filozofováním a nikdo se tu s ničím moc nesere, sledujete totiž jen skupinu obyčejných lidí, kterým jde o kejhák.. Dalším viditelným rozdílem je snad ještě roztřesenější kamera než v případě [REC], což se mně osobně už opravdu začíná přejídat.. Je však naprosto jisté, že John Erick Dowdle, který později přišel s další výbornou žánrovkou Ďábel, bohužel ani coby nesmírně schopný a talentovaný rutinér Balagueróvých kvalit ani zdaleka nedosahuje, tam kde Dowdle slušně děsí si totiž španělský špílmachr dovoluje do diváka ještě provokativně šťouchnout, a na tom nemůže nic změnit ani pořadí, v jakém oba dva kousky zhlédnete.. (10.11.2013) (méně) (více)