Báječný svět shopaholiků

Film ničím nepřekvapí a ani neurazí. Za celou dobu se nic nestane, ale pořád se tam něco děje. Trochu jsem se ztotožnila s hlavní hrdinou a po shlédnutí filmu jsem se nad sebou musela trochu zamyslet. Napadlo mě pak spočítat, kolik mám já bot - je to dobré, jen 69 párů. Musím si jít koupit 70. jubilejní pár :) (23.05.2010)

Sympaticky prdlý film s opravdu krásným zeleným šálem. Navíc se zde najdou i takové doplňky, jako je Krysten Ritter, Kristin Scott Thomas, John Goodman či Joan Cusack. Isla Fisher je milá na oko a pěkně hraje, takže menší výstřelky se snadno odpouští. Navíc je tu i pohledný Hugh Dancy... Není to žádná hrůza, jak by se mohlo zdát. Je to velmi odpočinková podívaná na večer s vínem a kamarádkami. Pokud hledáte sofistikovanou zábavu, jděte jinam. Shopaholici jsou jen zábavní. (18.08.2011)

Proč na to kurva koukám, když nemám rád nakupování, to teda fakt nevím,ale pravda je, že cokoliv je lepší, než se učit na zkoušku, takže jsem se odhodlal a tuhle kravinu zkouknul. No a tu jednu hvězdičku jsem dal za to, že z tý pitomý zápletky občas pár scén za povšimnutí stálo, ale jinak je to fakt blbost, a pro chlapy už tuplem blbost, jenže jak tak koukám na ženská hodnocení tak nevím nevím, pro koho ten film vlastně určen je. (05.09.2009)

Vezmete partu podivínů, za které by se nemusel stydět ani Švankmajer, pak vytáhnete krabici nadepsanou romkom, pořádně se v ní prohrabete a ze dna vylovíte ten nejméně pravděpodobný vztah. Přidáte trochu Prady, trochu pravé blondýny, všechno to důkladně promícháte, a voila, báječný svět je na světě. Jednohubka, která je tak očividně nenáročná, že o ni pravý filmový intelektuál ani okem nezavadí, nás ostatní tu a tam pobaví, a jednou dvakrát dokonce i rozesměje a ještě potěší několika drobnostmi, jako jsou rozpohybované a rozmluvené figuríny. A někteří si při jejím sledování navíc mohou užít ten pocit, že hřeší neboť dělají něco pro seriózního filmového diváka nepřípustného - dívají se a líbí se jim to. (18.02.2018)

Kreditku mám jednu, představa nakupování ve mně vyvolává dávicí reflex, ale tehle Bruckheimerův příběh rádoby popelky, co se nemůže rozhodnout, jestli si koupí raději boty Pucci nebo kabelku Gucci, aby nakonec koupila obojí, mě bavil. Sice s provinilým vnitřním hlasem, ale bavil. Isla Fisher je totiž roztomilejší než pixarovský Vall-I, Hugh Dancy přebíhá od psích pohledů k řeči pana Prady a celé je to tak přepáleně retardované, až se tomu vlastně nedá odolat. Bruckheimer holt věděl co dělá a jeho "boží ruka" je doslova cítit z každého ramínka. Hlavně se musí všechno lesknout, vypadat draze a soundtrack ať klidně opakuje dvě tři srdceryvné melodie. Stydím se, ale dát míň než "šedesátku s malým plusem", asi bych se musel uškrtit na maminčině zelené šále. (17.04.2009)