Frankenweenie: Domácí mazlíček

Po přeplácaných a přesto bezobsažných Temných stínech mile pokorné dílko, jimž Burton ke své předchozí tvorbě spíše odkazuje, než aby ji vykrádal. Hned úvodní scéna s filmem ve filmu, velmi zhuštěné převyprávění následujících minut, nás připravuje na „přepisovací“ charakter Frankenweenieho, který pouze ve větším měřítku ukazuje, co bylo dříve natočeno v mnohem amatérštějších podmínkách. Snímek zachycuje Burtonův vlastní přerod podivného dítěte v masově adorovaného filmaře. Do stejného experimentu se pouští více dětí, jenom Viktorovy úmysly jsou ale čisté a jenom on nakonec nachází podporu u dospělých. Stejně jako u jiných burtonovských hrdinů není důležité, aby byl se stal součástí kolektivu, ale aby kolektiv akceptoval jeho výstřednost, což se Burtonovi-režisérovi bezezbytku podařilo. Podezřívám jej, že Frankenweenieho natočil hlavně sobě a svým nejvěrnějším fanouškům pro radost. Černobíle, morbidně, anti-disneyovsky (nejroztomilejším zvířátkem je krvelačný kočičko-upír), s úmyslně předvídatelným příběhem. Známý dějový rámec je využíván na způsob atmosférického muzea klasických hororů, v němž jsou kromě slavných monster připomínány také Burtonovy dřívější režisérské počiny. Jestli se nevyžíváte ve vizuálních citacích hororů, Frankenweenie vás bude bavit zejména podle toho, nakolik jste schopni a ochotni ocenit jeho sebe-referenční a auto-biografické kvality, čím se film vymyká lehké zábavě, na niž celá rodina bez předchozí přípravy vyrazí v neděli odpoledne do kina. V rámci současné velko-studiové animované tvorby jde o počin stejně výlučný jako jsou Burtonovi hrdinové, zpravidla zatvrzelí outsideři. Krok komerčně sebevražedný, ale velmi sympatický. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, ScarPoul, (mOnkey) (04.01.2013)

Budu se hodně opakovat, ale Frankenweenie je prostě stoprocentně typický Burton. Tento film se mi sice nelíbil tolik jako animačním zpracováním podobná Mrtvá nevěsta, ale rozhodně mě zaujal více než Temné stíny ze stejného roku. Dojemný příběh chlapce a jako psího miláčka, které nemohla ani Zubatá rozdělit, není vůbec nijak komplikovaný, ale potěší právě svou jednoduchostí. Černobílý vizuál perfektně podtrhuje ponuré vyznění filmu, které mám na Burtonových snímcích rád. Film je plný odkazů na Burtonovy i jiné snímky a nebýt toho příliš sentimentálního konce, tak by byl skoro dokonalý. Zkrátka film, který má ono typické burtonovské kouzlo, kterým se nechám rád pohltit. (13.03.2014)

Nevěřila jsem tomuto filmu, hlavně jsem už teda přestala věřit Timu Burtnovi, ale překvapil mě. Tento film má totiž srdce. Ze začátku na mě silně dýchala atmosféra Střihorukého Edwarda. Ano, je to ten klasický rodinný doják, není zde vůbec nic nového, film je strašně předvídatelný a Burton nedokázal nasazenou laťku a atmosféru ze začátku filmu udržet až do konce, bez mučení však přiznávám, že jsem měla na krajíčku. (25.12.2012)

Vizuálne nádherné, odkazy na klasické horory potešili ale je to celé také nijaké. Postavy ma nebavili, atmosféra sa mi rýchlo opozerala a nedokážem pochopiť ako môže srdcový projekt nejakého režiséra pôsobiť (až na jednu scénu) tak strašne chladne. Nie je to taký megafail ako predchádzajúci Burtonov Dark Shadows ale aj tak je to škoda. 6/10 hlavne z úcty k Burtonovim starším filmom, ktoré tak milujem (26.04.2015)

Spolukomentátor POMO to napsal vcelku výstižně a na plné čáře se s ním výjimečně ztotožňuji. Vizuálně naprosto okouzlující jízda s fantasticky temnou atmosférou a hromadou odkazů na nejrůznější filmy, ale tak nějak snímku schází celistvost a duše. Burton nás zkrátka vzal na exkurzi do svého morbidního panoptika. Film na mě působí jako jakýsi slepenec, který vzdává hold kultovním snímkům a přetváří je do animovaného moderního kabátku. Nutno říct, že velmi slušivého, nicméně pod ním je jen pusto a prázdno. Další z těch filmů, kterými autor zaujme především sám sebe. Po vizuální stránce smekám (viděno ve 3D), ale jinak se jedná o čistokrevný průměr. Určeno převážně pro morbidněji založené jedince. (02.12.2019)