Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (597)

Legas 

všechny recenze uživatele

Rodena i s jeho postavou bych jako režisér nechal zastřelit v prvním flashbacku, ale kdybych se měl s panem Renčem jako spolurežisérem dohodnout, jaké postavě se věnovat nadále, asi bych musel roztrhat scénář a napsat úplně nové postavy a film kompletně přeobsadit. Ta zasněžená opuštěná vesnička s vláčky by mohla zůstat. A aby to ještě všechno dobře fungovalo, tak bych možná nevyhodil z práce skladatele hudby, ale film bych mu dopředu promítnul a pro jistotu mu raději vysvětlil, o čem je a jakou by měl mít atmosféru, aby se do ní svoji plagiátorskou hudbou alespoň mohl náladově trefit. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Filmová adaptace psychologického románu Josefa Kopty, autora legionářských textů, jejímiž názvy nas trápili u maturity a zbytečně nás od nich tou školskou drezurou odrazovali, se Filipu Renčovi celkem vydařila. Určitě je to jeden z jeho nejlepších filmů i když v kontextu celé české kinematografie asi nezanechá nějakou výraznější stopu... Vlastní námět je velmi silný, ale vytahat za uši by zasloužil scénárista, který vymýšlel dialogy.. Hlavně v první polovině filmu většina dialogů vyloženě šustí papírem a působí nepřirozeně, čemuž korunu nasazuje představitel hrobníka Ferdy, který se mi jevil jako naprosté herecké dřevo... (Trošku si vylepšil reputaci v závěru filmu, když dokázal, že umí hrát aspoň zadkem, když pusa a obličej mnoho nesvedou... ). Renčovi se podařilo vytvořit slušnou atmosféru poválečné horské vesnice, dobře příběh doplňoval Doušovými vzpomínkami na frontu, i když si možná mohl odpustit kapku kýčovité záběry na smrt své někdejší lásky. Lepší průměr... ()

Reklama

castor 

všechny recenze uživatele

Píše se rok 1920 a na české straně Krušných hor se píše jeden na první pohled zajímavý příběh. Jenže to by Filip Renč nemohl v některých momentech zklamat. Třeba v otravné doslovnosti, podivně zvolené hudbě nebo ve výběru herců. Zatímco výborní a poctiví Vladimír Dlouhý a Karel Roden coby těžce zkoušený člověk jsou svými zarputilými výkony jednoznačnou ozdobou režisérova asi dosud nejambicióznějšího snímku, další herce nedokáže vyburcovat k zajímavějšímu podání. Přitom Lucia Siposová a Václav Jiráček hrají tak důležité role, důvěru nejen divákovu ale jednoznačně zklamali. Samotné postavy někdy jednají zcela nepochopitelně, což by v celkovém vyznění nemuselo tak vadit, kdyby.. Kdyby Renč dokázal pořádně dramatizovat a poskládat příběh do srozumitelné formy. Nosnost příběhu pak jednoznačně ruší válečné epizodky, kterých měl režisér zřejmě dostatek a chtěl je jakkoliv do příběhu napasovat. Ono celé je to tak trochu nevyvážené. Je sice hezké okouzlovat se padajícími vločkami a nebát se balancování na hraně patosu, jenže to by se nemohlo kašlat na příběh. Nicméně je potřeba zmínit, že právě výborná výtvarná stránka ovládá většinu filmu a veškerá ladění do zimních barev je moc příjemné na oko. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Karel Roden - dobrý. Vladimír Dlouhý - dobrý. Václav Jiráček - otřesný. Lucia Siposová - dobrá jen na pohled. Kamera - krásná. Hudba - obstojná. Režie - tradiční Renč, čili nepříliš zajímavá slabota. Tenhle film si dovedu představit ve 20.00 v neděli na ČT1, zkrácený na hodinu a půl, popřípadě dvojdílný. Do kina se nehodil. Dvě a kousek. ()

eileen 

všechny recenze uživatele

Zatím jsem nečetla předlohu a neviděla ani jednu ze zbývajících verzí, takže moje hodnocení nebude úplně objektivní, ale pokud mám hodnotit dojem, jaký na mě film udělal, pak nemohu jinak, než dát vysoké hodnocení. Skvělé herecké výkony všech, krásná kamera, přenádherná hudba, která ohromně dolaďuje celou atmosféru, vygradovaný děj, ohromný zážitek, který s dalšími reprízami nemizí. Pro mě jasná jednička mezi režisérovými filmy. ()

Galerie (46)

Zajímavosti (29)

  • Ve filmu jsme mohli vidět dvě parní lokomotivy. První z nich je 310.072 (ex KkStB 97.161) vyrobená v roce 1889 firmou Krauss. Od června 1914 byla dislokována v Šumperku, pak v Praze-Vršovicích, a to až do roku 1935, kdy byla odprodána. Druhou lokomotivou je 434.1100 řady KkStB 270.300, kterou vyrobily v roce 1920 Škodovy závody v Plzni. Stala se tak první lokomotivou vyrobenou v tomto závodě. Lokomotivy tohoto typu byly později nejvíce rozšířené na Moravě. Jednalo se o výkonné lokomotivy pro nákladní dopravu, ale například v okolí Hlučína byly nasazovány i na těžké osobní vlaky. Ani jeden z těchto dvou typů lokomotiv není uváděn na této trati jako běžně požívaný v provozu, a to zejména z důvodu horského charakteru tratě, kde nejvyšší převýšení činí až 20 promile. Před první světovou válkou zde byly nasazovány „čtyřkolky“ (4 hnací nápravy) a jednalo se tak o lokomotivy rakouského označení IV (ČSD 412.0, 422.1, 413.1). Svou práci na těchto horských tratích odváděla po roce 1920 i lokomotiva 414. Pro zvyšující se náklad však bylo třeba vyvinout lokomotivy o větších výkonech. Byly zde tak nasazeny lokomotivy s pěti hnacími nápravami (524.0 a zejména 524.1, která se stala symbolem této železnice) a některé osobní vlaky zde byly taženy lokomotivami 423.0. (Dymnik)
  • O obsazení Karla Rodena režisér Renč uvažoval ještě před natáčením, ostatní herce vybral až během castingů. (DorianGreene)
  • Scény kolem Doušovy vechtrovny vznikaly v Krušných horách na nádraží Kovářská, které leží na železniční trati mezi Chomutovem a Vejprty. Natáčelo se zde v listopadu roku 2007, a to v provozních přestávkách, neboť ve všední dny zde jezdily ještě tři páry osobních vlaků. V Hlídači č. 47 využil Filip Renč i nedaleké poutní místo v Ostré. (zdeny99)

Reklama

Reklama