Veřejní nepřátelé

Tak pro začátek. Jsem milovník Ameriky 30-40. let. Nemám rád digitální kamera v rukou Manna a už vůbec spojení digitálu s gangsterským Chicagem roku 1933. To bylo před trailerem. Po filmu však otáčím. Digitál mi tolik nevadil, i když rychlejší pohyby (nebo scény s výrazným světlem) působily uměle (problém je spíše v kameře, která je hodně "u hrdiny"). Mann to celé vzal do pevných rukou a pohrál si s tématem a výsledek mě opravdu dostal. Minimálně ve třech scénách, jsem byl napnutý jako struna a byl jsem pohlcen Mannovou geniální technickou stránkou (o zvucích zbraní ani mluvit nebudu) a atmosférou doby. Především v závěru, si ze mě pan režisér udělal "otroka" a já ten závěr doslova prodýchal s postavami... Bohužel pro film, tohle není druhý Heat, ale film o Dillingerovi. Žádní dva vyrovnaní hrdinové na obou stranách barikády, ale od první chvíle čistě jízda na špatné straně, kterou divák bude zbožňovat (a chvílemi samotného Dillingera scénárista přehání, ale já mu to stejně "žral"). Kromě samotného děje potěšilo i historické zapojení např. J.E. Hoovera (o jeho budoucnosti ve spojení s FBI nemusím doufám mluvit). Kdyby nebylo o maličko slabší druhé části a zbytečných digitálních efektů (na konci filmu) určitě bych se pětihvězdičkového hodnocení nebál. Ve výsledku žádných pochyb o kvalitách Manna a jeho příjemné digitálním zpestření letošní sezony. Více takových filmů! (17.11.2009)

[imdb: 7.4/10] | me: Výborné obsadenie, dobrý motiv, ... ale predsa nie je to úplne ono. Prečo ? Film by mal mať vlastne všetko ... a vlastne aj má, ale spôsob vykresľovania niektorých momentov a scén ako keby sa zrazu nehodil do celkoveho kontextu filmu. V istých momentoch je film silný a výborný a z ničoho nič sa vyskytne scéna v ktorej niečo ako keby nebolo ok,... ako keby zlyhala logika. Našťastie takýchto momentov nie je veľa. Avšak prechody v rámci deja bývajú trošku zdlhavé (ako keby nepodstatné). No zrazu príde sekvencia nabitých momentov, pričom každá má svoju hĺbku a strháva pozornosť a človek rýchlo zabúda na to nevýrazne. Naštastie, posledná tretina filmu sa už nesie v silnej dynamickej atmosfére a tak film zanecháva príjemný pocit - hlavne vďaka Deepovi (What keeps you up in the night Mr. Dillinger? Coffee ... :)) Mohol to byť však nezabudnuteľný film,... potenciál tam bol. Škoda, že sa tak úplne nastalo. (19.10.2009)

Já se u toho brutálním způsobem nudil. A přitom se režie chopil Mann a hlavních rolí Depp s Balem. A to nepočítám kopu dalších zajímavých rolí jako je Cotillard, Crudub, Tatum nebo de Ravin. Prostě jsem si ale nemohl pomoct, filmy s takovou tématikou už jsou otrava na entou, kde nemá film co říct, protože mele stále to samý dokola, nebo snad ne? Možná by to chtělo víc akce, míň kecání, míň hraní na to, že mám ve filmu hvězdu a tak se to udělá samo a hlavně trošičku změny u režiséra. I tak pro mě zůstává Collateral tím nejlepším, co kdy natočil. Nenápadné a příběhově daleko zajímavější a originálnější než Veřejní nepřátelé. A to si ani nedokážu představit, kolik za hraní ve filmu museli zkasírovat Depp s Balem. Vráti se mu to vůbec? (07.12.2009)

Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou. (07.07.2009)

Mann pokračuje tam, kde v Miami Vice skončil – v syrové a nepřikrášlené filmařině, v níž prim hraje ostrý zvuk a naturalistický obraz digitální kamery. Opět si báječně vypomáhá hudbou, která dodává sekvencím spád a atmosféru. Bohužel záměr udělat Heat model 30. léta ztroskotal na scénáři a Christianu Baleovi. Nevím, kdo za to může víc, ale Deppův lump hraje první housle a uhlazený muž zákona absolutně nedokáže vzdorovat jakoukoli problematičností či dvojakostí. John Dillinger jede velké sólo a Michael Mann se jeho šviháckým a gentlemanským naturelem klaní všem knírkatým gangsterským melodramatům z minulosti. Funguje to skvěle, včetně závěru. Jistou hloubku do filmu vnáší motiv Dillingera jako posledního zástupce galantních lupičů, které válcuje nenápadná mafiánská šmelina. Dvě a půl hodiny mě Veřejní nepřátelé vydrželi bavit, protože Deppovi a Cotillardové to sekne a Mann se umí ponořit přímo do středu dění. To magické něco tady ale chybí – v tomto případě dráždivé napětí mezi zákonem a zločinem, dobrem a zlem. Dillinger a Purvis jsou oba až příliš jednoznační, než aby dokázali vytvořit tak explozivní dvojičku jako Hanna a McAuley. (01.07.2009)