Veřejní nepřátelé

Netradičně natočená gangsterka, především v tom, jakým způsobem se jí (i díky digitální kameře) daří odosobňovat dění na plátně a důsledně bránit divákovi, aby začal výrazněji sympatizovat s tou či onou stranou konfliktu. Jednotlivé vedlejší postavy jsou pouhými figurkami na šachovnici, jejichž účast v přestřelce je redukována na záblesk z Tommy Gunu a následná smrt ponechána bez povšimnutí. A protože Dillinger nemá čas se za mrtvými příliš ohlížet, nečiní tak ani divák. Že je hlavní postava lidovým hrdinou se dozvíme spíše z Deppovy tváře sebevědomého grázlíka, než aby nám Mann strkal pod nos důkazy o jeho popularitě. A když se pro to rozhodne, udělá to nenásilně. Dillinger není supermanem, kterým bychom se toužili stát; naopak on sám se před našimi zraky nechává okouzlovat smyšlenými filmovými postavami a dobovými písničkami. My jsme především zvyklí sledovat hrdiny, kteří tyto příběhy svými činy tvoří a umění ovlivňují; tady se nám dostává důkazu, že se nejedná pouze o jednosměrku. //Vtipné je, že celý obraz mafie, jak ho líčí třeba Kmotr, oblečením počínaje a manýry gangsterů konče, je neodpovídající a ve skutečnosti byl inspirací pro reálné zločince, kteří tento způsob vystupování až na základě zhlédnutí takových filmů začali napodobovat.// (21.10.2009)

Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou. (07.07.2009)

Díky digitální kameře mě Michael Mann chytil pod krkem a chtě nechtě mě vtáhl do svého filmu. O to víc pak člověk prožíval všechny ty přestřelky, naháněčky ale i tuctové tlachání u stolu. Jedinou výtkou tak je poněkud nevyrovnané tempo snímku, který pak i přes všechny uhrančivé Johnny Deppy působí poněkud hypnoticky, a to tentokrát v pravém smyslu slova. (19.08.2009)

Není pochyb o tom, že Public Enemies je jeden z nejlepších filmů roku 2009. Režisér Michael Mann spojuje síly s rozmanitým a úžasným hereckým duem Johnny Deppem Christianem Balem. Vzniká tak další americký gangsterský film z 30. let minulého století. Je to vzrušující hra na kočku a myš, s tak poutavou a věrohodnou rivalitou, že vás to hned vtáhne do děje. Už v prvních minutách mi bylo jasné, že koukám na přelomový film. O poslední vlně zločinu bylo natočeno plno filmů před deseti lety - Heat, Fargo, Casino, Pulp Fiction a Goodfellas. Od té doby jsem čekal na více zfilmovaných kriminálních filmů, které budou srovnatelné se staršími tituly, ale nedosáhly takové úrovně, snad jedině American Gangster. Ostatně mohu zmínit Eastern Promises, Gangs of New York, Road to Perdition, Collateral a The Departed. To jsou "jen dobré" filmy. Public Enemies je první film mého názoru, který vystihl podstatu kriminálního dramatu odehrávající se v delším časovém pásmu. Dostaneme se bez vysvětlování přímo do děje (až na krátké úvodní titulky). Vstupujeme do světa, kde rychle poznáme postavy Dillingera, hezouna Nelsona, Franka Nittyho a další kriminální živly. Vždycky jsem miloval zobrazení charakterů pomocí znaků, které je spojují a tenhle film to opravdu má. Mnozí kritizují styl Michaela Manna a jeho oblibu točit v HD. Ale vemte si, že hodně umělců namalovalo ukřižování Krista mnoha způsoby. Takže Mann by měl mít právo, aby příběh vyprávěl pomocí svého "štětce". Já osobně jsem si to vychutnal, zejména automobilové honičky a přestřelky, které považuji za nejlepší co jsem za poslední dobu viděl. Michael Mann prostě s autama umí. Depp, Bale a Cotillard(ová) jsou všichni skvělí, stejně jako zbytek obsazení. Skvělá rovnováha humoru a dramata. Rozhodně stojí za to vidět v kině (Jen já měl bohužel tu smůlu, že nalevo ode mě někdo neustále smrkal, přede mnou seděl dvoumetrovej chlap s brýlemi na hlavě, ve kterých se odrážely titulky, vpravo každých deset minut svítil mobilem a za mnou rád kopal do sedačky až přestal a natáhl si nohy do uličky které byly skoro na úrovni mé hlavy. Ano! Ani novináři nemají úctu k ostatním divákům v sále.) Prostě pro mě zatím nejlepší film roku 2009. (01.07.2009)