Barva kouzel

Formálne na tom nie je takmer nič zlé - kostýmy sú parádne a CGI obstojné. Dramaturgicky je to však natoľko rozťahané a nefunkčné, až to pôsobí ako absolútne zbytočná adaptácia - sucho prekladajúca scény z knihy do vizuálneho jazyka. Bez skutočnej motivácie, bez skutočných konfliktov, bez "drajvu" ktorý by diváka pripútal k príbehu. Dejú sa tam veci, pretože boli v knihách, ale ani jedna nie je skutočne zapamätateľná. Herci (najmä David Jason) prehrávajú, sú bezradní, bezducho recitujú scenár (ktorý bol vtipný možno tak niekde na papieri) a netušia prečo. Pôsobia - rovnako ako divák - že už to chcú mať za sebou. S tou premrštenou stopážou (190 minút!) je to skutočne na hranici pozerateľnosti - s polovičnou minutážou by to možno bolo o hviezdičku vyššie - a na vystrihnutie je tam toho nepochybne veľa, mal som pocit, že každý záber trvá o tri sekundy dlhšie ako by mal. (11.08.2022)

Hodnotit tento film je problematické jak pro ty, kdo si nečetl příběhy Prachetta o Zeměploše, tak i pro ty, kdo si je četl. Ti první moc dobře nevědí, o co jde, ti druzí konfrontují svojí vnitřní vizi s tou filmovou. Vlastně to je stejný problém, který vzniká při zfilmování jakékoliv knihy, kterou si někdo četl. Čtenář si totiž vytváří vlastní mentální představu toho, o čem si čte, a to znamená, že kolik čtenářů kniha má, tolik je individuálních mentálně obrazových příběhů. Je však snadnější zavděčit se zfilmováním nějakého realistického příběhu, románu, povídky, než fantastického či fantazijního, protože přes rozdílnost lidského vnímání a prožívání realita má víceméně vymezené hranice a podobu, kdežto fantaziím se hranice nekladou ... tedy kromě samotných hranic fantazírování. Dokážeme si sice představit draka jako létajícího ještěra a černou díru jako propast beze dna, ale představit si něco, co neexistuje v tomto Vesmíru, zřejmě nedovedeme. Takže zfilmovaná klasika nebo moderní próza sice nesednou všem stejně dobře, ale nevyvolají tak rozporné reakce, jako zfilmovaný Tolkien, Philip K. Dick nebo Prachett. Po špatné zkušenosti s Pánem prstenů, kde se pro mne osobně absolutně ztratil duch knihy, jsem s velkou nedůvěrou a jen ze zvědavosti zapnula Barvu kouzel a ... nehledě na to, že si představuji Mrakoplaše úplně jinak - vizuálně i charakterově - jsem se nakonec dodívala až do konce a vůbec toho nelituji. Rozhodně to nebyla pohroma jak Pán prstenů, ba dokonce nebylo to vůbec špatné, obzvlášť když vezmeme v úvahu i to, že to byl "pouhý" televizní film s několikařádově menším rozpočtem než ten Jacksonův. A během filmu jsem pochopila, proč je tomu tak. Vysvětlení je jednoduché - Prachett a jeho hravá kompilativní fantazie a humor jsou tak dobré, že je opravdu těžké je zkazit. Nejvíc mne ale překvapil a pobavil okamžik, kdy jsem uviděla horu Wyrmberg a draky. Ta hora se vznášela nad údolím a ten, kdo viděl Avatara, musel v ten okamžik strnout překvapením nad tím, že se zeměplošský Wyrmberg a létající ostrovy Pandory podobají jako vejce vejci. A pak že archetypy neexistují. Anebo si Cameron tu létající horu jednoduše zapůjčil. Ostatně nejen horu, ale zřejmě i samotnou Pandoru, ale o tom snad někdy jindy v komentáři k Avataru. Krátce řečeno nehledě na některé výhrady Barva kouzel mne mile překvapila i pobavila a proto jí dávám čtyři hvězdičky. Možná tím nakonec jen vzdávám hold Prachettovi. (03.04.2011)

Komentář může obsahovat spoilery Marně hledám odkaz na pokračující film neb to mělo otevřený konec a teď nevím jestli to kolem té hvězdy vyberou! Nicméně jsem byla uklidněna, že je to dvoudílný snímek, takže se má tepová frekvence brzy dostala do normálu. Co k tomu říct ... jsem nadšená! Fantastické dobrodružství, které mě snad konečně rozhoupe k zakoupení prvního dílu Zeměplochy a pak dalšího a dalšího a dalšího. Bavila jsem se od začátku. Seana jsem v roli turisty z planety Vimperk skoro nepoznala, nějak odposledně povyrostl, né? Jeho hláška při příchodu do hostince mě rozsekala "Chci vidět všechno! Chci vidět trh s otroky, kurví díru a pravou hospodskou rvačku!" Ovšem čaroděj Mrakoplach, jenž nebyl schopen od založení Nebeské univerzity dokončit první stupeň, byl krásně ztřeštěný a spolu s hruškovou truhlou tvořili zajímavou dvojici. Jeho výkřik při zásahu šípem "AU, kurnik!" mě dostal doslova pod stůl. Vtipnou kulturní vložku tady tvořil i drsný smrťák se smyslem pro houmra. Ovšem dračí doupě nemělo chybu a pokud chcete nějakého draka spatřit na vlastní oči, musíte na něj věřit! jinak ... bohužel. (12.03.2015)

První dvě Pratchettovky v úžasném dvoufilmu. Knížky jsou adaptovány věrně, některé dialogy převzaty doslova a tam, kde přeci jen je něco přehozeno, upraveno, vyškrtnuto, to není na škodu celkovému příběhu. Těžko říct, zda bych se bez problémů orientovala, pokud bych neznala knížky, ale člověk nikdy neví, co by bylo, kdyby .... Tedy, vlastně někdy se dá předvídat, třeba že když podnikavému hospodskému vysvětlíte princip toho, jak se to jen řekne něco jako "pojí-štěnic", tak se pokusí tuhle sázku vyhrát. Člověk může jenom litovat Smrtě a jeho četných neúspěšných schůzek s Mrakoplašem. (28.06.2011)

Povedenější adaptace Pratchettovy knižní předlohy než v případě "Hogfather". Herci typově skvěle odpovídají charakterům hrdinů příběhu, vizuální ani zvukové stránce není příliš co vytknout, podařilo se věrně zachovat spoustu humorných situací i hlášek. Troufám si tvrdit, že tento film může být srozumitelný a zábavný i pro neznalce knižní "Zeměplochy". Já jsem se u knihy přece jen bavila podstatně víc. 74% (20.07.2009)