The Thick of It
Série(4) / Epizody(21)
Obsahy(1)
Pouhých 18 měsíců strávil na Ministerstvu práce a sociálních věcí Cliff Lawton. Pracoval dobře - alespoň jej o tom všichni ujišťovali. Tak proč jej najednou začali vláčet tiskem? Proč "Lawtonův osud visí na vlásku!" a podobné výplody bulvárních hyen? Bůhví. Faktem však je, že účast takového člověka vládě zrovna na důvěryhodnosti nepřidá. Chraň bůh, že by musel odejít pod mediálním tlakem! Takovou úvahu "premiérův zlý muž" Malcolm Tucker kategoricky odmítá! Oslabovat kabinet však nadále nelze, to je jisté... Hugh Abbot, který Lawtona na téhle ne zrovna nejvděčnější židli vystřídal, si možná i proto víc než dobře uvědomuje její vratkost. Ví, jak málo někdy stačí k pádu, a ví, že nic tak neupevní úředníkovu pozici, jako veřejný úspěch. Jenže kde ho tak nahonem vzít? Chtělo by to nějaký trumf, který by proletěl titulními stránkami všech novin jako bomba a dal všem najevo, že konečně je ten správný muž na tom správném místě. Třeba takový vznik Sociálního sboru proti zneužívání dávek, o němž Abbot letmo pohovořil s premiérem, který byl, jak se mu zdálo, této myšlence velmi nakloněn. Ano, to bude to pravé sousto, které předhodí na mimořádné tiskové konferenci veškeré mediální elitě! Jenomže - byl ten premiérův souhlas opravdu tak jednoznačný? Sitcom Je to soda by bylo možno zařadit kamsi mezi Jistě, pane ministře a Kancl. Na první navazuje tematicky - je to rovněž politická satira z vládního prostředí, Kancl připomíná způsobem realizace: pseudodokumentaristicky točené, dynamická, nervní, těkající (v prvních dílech možná až příliš, posléze se tvůrci poněkud zklidnili) kamera, evidentně částečně improvizovaný dialog. Chytrý humor, brilantně napsané dialogy i výborné herecké výkony, to vše nepochybně přispělo k tomu, že i přes relativně malý počet epizod si již tento seriálek získal značnou pozornost diváků i kritiky (získal již 4 ceny, na další byl nominován). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
"FUCK'S SAKE! Jesus – Christ! Well, now we've got another fucking adjective to add to fucking 'smug' and 'glum', haven't we?! Fucking 'RETARDED'! JESUS Ch– Do you not think it would be germane to check who you're talking to?! IT'S A FUCKING NEWSPAPER OFFICE! IT'S NOT A FUCKING SANATORIUM FOR THE FUCKING DEAF, IS IT?! ARE YOU SO DENSE?! Am I gonna have to run around, slapping badges on people, with a big tick on some and a big cross on others, so you know when to shut your gob and when to open it?! Jesus Christ! Oh, but that'll probably confuse you as well, won't it?! That'll be too confusing! You'd see the cross and go "Oh, fuck! X marks the spot! Better tell this little person all about the Prime Minister's fucking CATASTROPHIC ERECTILE DYSFUNCTION!" Oh, but not to worry, not to worry, you've sent fucking Ollie over there to deal with it. (Nicola tries to speak) FUCKING OLLIE! HE'S A FUCKING- HE'S A FUCKING KNITTED SCARF, THAT TWAT, HE'S A FUCKING BALACLAVA! A toto, dámy a pánové, je ta správná soda. ()
Neskutečně nahláškovaná kombinace Kanclu a Jistě, pane ministře, která se od obou těchto britcomů liší především obrovským množstvím vulgarismů. Jednotlivé epizody mají podobu nervně nasnímaných smrští smrtících replik, jež ke škodě tuzemského diváka vyžadují slušný přehled o britské politice a popkultuře (což se jinak znamenité české titulky poslední série snaží poněkud nešikovně řešit využíváním ekvivalentních českých osobností). Nápaditě ultrasprosté nadávky společně s víceméně reálným základem zobrazovaných situací posilují dojem, že jsme svědky „práce“ opravdových vládních úředníků, nad nimiž jako král všech mamrdů drží bič (v jedné, a krabici cukru v druhé ruce) Malcolm Tucker, podobně ultimativní hovado jako David Brent. Oproti Brentovi lze ale snáz pochopit, proč svým chováním ostatním způsobuje zhruba stejnou slast jako penetrace pohrabáčem. Ve vysoké politice měkkoty zkrátka dlouho nevydrží. 90% ()
Nemusíme se vůbec bavit o tom, který stát jako jediný drží krok s americkou produkcí situačních komedii a i když se někdy radši vydávám po cestě, kterou vykročil na Britských ostrovech, tato komická kritika těch co kážou vodu, zatím co pijí víno, mne totálně minula. Dokumentárním dojmem působící politická satyra s chytře napsanými dialogy je vulgárnější směskou Jistě, pane ministře, Kanclu a dalších praxí ověřených britcomů. Pradoxem je fakt, že i když lez the Thick of It přirovnat k již zmiňovaným seriálům, jeho způsob podání ho činí zcela odlišným a pro mne divácky neatraktivním. ()
Můžu hodnotit pouze Abbotovu éru, čili první dvě (mini)série, a přes počáteční rozpaky nakonec konstatuju solidní míru spokojenosti. Musim přiznat, že mě - celýho zhýčkanýho brilantně pointovanýma mono- či dialogama z Yes, Minister - tahle brutální smršť nadávek a koncentrovanýho chaosu opravdu nemálo zaskočila ... nicméně svuj velkej přínos Thick of It má. Jde ještě hlouběji a zároveň trochu jinačim směrem. Přestože se točí kolem jednoho z ministerstev a míhá se i kolem samotnýho č. 10, vyobrazuje v první řadě "mravenční práci" dělníků v pozadí (což je přirozeně eufemismus, jde přece o sitcom). Zároveň jak svou hloupou, tak svou manipulativní verzi karikatury Iannucci s Armstrongem uchopili docela jinak než tvůrci kultu Jim Hackera, respektive Sira Humphreyho: zde si Hugh Abbot vesměs uvědomuje, že ví prd, a na nic moc si (na rozdíl od Hackera) nehraje; zatimco jej nepeskuje tak chladnej, vychytralej a vždy nad věcí "jakože nadřízenej", nýbrž obyčejnej hulvát bez čitelný strategie. Teprve následný maskování Abbotovy hlouposti, potažmo Tuckerovy mocenský kličky, už na Yes, Minister nápadně odkazujou; jinak toho ale opravdu moc neni. Co mi zde fatálně scházelo - a chvályhodně zvolený zaměření na mediální obraz politika, na PR, by to jedině vhodně doplňovalo - byla předevšim relativní ignorace soukromí hlavních postav, o kterym se tak maximálně tlachá. Přitom známý Hackerovy diskuze s manželkou v Yes, Minister představovaly příjemný osvěžení, rozptyl a zároveň tak tamější satiru dělaly poněkud plastičtější. --- Každopádně přes, nebo spíš právě pro tolik odlišnou formu se nakonec nemůžu rozhodnout, co je nadčasovější - jestli Yes, Minister, nebo Thick of It. Osobně nicméně preferuju rezervovanější, diplomatičtější přístup. Ale je mi jasný, co by mi na tohle famózní neruda Peter Capaldi odvětil ... En em ef pí - not my fucking problem! ()
Podobně jako u House of Cards se vtipně ukazuje schizofrenní vztah lidí k politice. Pokud je to krutá realita, je to hnus. Pokud je to dramatický, popř. komediální seriál, je to skvělé a brilantní... Pro The Thick of It platí mnohé co pro In the Loop. Ostatně režisér je stejný a částečně se překrývají i herci a postavy. Často není jednoduché se orientovat v britských politických reáliích a pokud máte "pouze" obstojnou angličtinu, tak z častých Malcolmových výlevů nemáte nic. Pouze si představujete, že je to něco hodně hodně špatného :) Tak jako tak je to pro mne další důkaz vynikajícího britského humoru a královsky jsem se bavil... 100% ()
Galerie (14)
Zajímavosti (2)
- Dle Iannucciho byla část dialogů improvizovaná. Herci nebyli limitováni snímáním kamer a měli dovoleno vycházet ze záběru při dialozích. (Splasher)
- Bohatý slovník Malcolma Tuckera (Peter Capaldi) si občas propůjčí samotní politici. Nejvýraznějším případem je neologismus Omnishambles, který lídr britské opozice Ed Miliband použil při kritice rozpočtu na rok 2012. Později byl použit i novináři při kritice Mitta Romneyho, kdy jeho počínání označili za Romneyshambles. (Splasher)
Reklama