Ano, šéfe s Gordonem Ramsaym
Kitchen Nightmares
Áno, šéfe USA
Obsahy(1)
Uznávaný šéfkuchař Gordon Ramsay přichází do restaurací, které mají problémy. Ať už to jsou potíže s kvalitou pokrmů a nebo majitelé nevědí, jak přilákat více zákazníků. Gordonovy radikální změny v chodu jednotlivých restaurací způsobují konflikty nejen mezi ním a vedením restaurace, ale v prvé řadě s šéfkuchaři. Jak obstojí restaurace při náhodné Ramsayho návštěvě? Pomohly jim změny k odražení se ode dna? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (84)
[První dvě série] Největší chybou je srovnávat americké Kitchen Nightmares s původními britskými bratříčky či dokonce s počeštěným Ano, śéfe. Tohle je totiž tvrdá reality show. Restaurační personál už přistupuje k pořadu jako k soutěži kde něco vyhrají (v každém díle je interiér přestavěn a především získávají obří publicitu) a producenti Foxu se tomu přizpůsobili. I když mě zpočátku styl akčních sestřihů a dramatické hudby totálně iritoval, tak po jeho akceptaci jsem se začal konečně bavit a užívat si všechny ty exoty co si přišli "zasoutěžit". První dvě sezóny 75 % ()
Moc dobře udělané, ovšem nemohu se zbavit dojmu, že je to celé předem napsané a tak i odehrané. Vzorec (alespoň u první řady - tedy 10 dílů) je stejný: Gordon Ramsay přichází do hospody, kde je vše špatně. Setkává se s vedením, které má spousty chyb. S tímto vedením pak Gordon bojuje. Vedení restaurace má problémy se změnami. A na závěr přichází jako blesk z čistého nebe náhlá změna šéfa navštíveného podniku, jak v charakteru, tak přístupu. Tedy přijetí Gordonových rad. Tento stále stejně se točící kolotoč ve mě vyvolává otázku, jak moc reálné to vše je. Ovšem i kdyby odpověď byla maximálně negativní, rozhodně to na druhou stranu nenudí, časově odsýpá a Gordona Ramsayho prostě budete obdivovat. 75% ()
Nevím, nevím. Uznávaný odborník přijede, rozdává rady, křičí, uráží, dělá vše, co se od něj očekává. Nepáře se s ničím, s vedením i personálem si to vyříká pěkně od plic a z očí do očí. Ale pak bych uvítal nějakou praxi: v kuchyni. Například jeden z dílů byl o tom, že si všichni z podniku poplakali a zanadávali, uznali, v čem dělají chybu, a pak došel tým řemeslníků a designerů, „přes noc“ předělal interiér i exteriér restaurace, nakoupil nové nádobí, moderní kasu, vyškrtal jídelníček a.. Gordon všem popřál hodně štěstí. ()
Gordon Ramsay určitě ví, jak vést prosperující restauraci, ale to ví také Pohlreich. Česká obdoba mě zaujala mnohem víc, Pohlreich vždy dokope ta líná prasátka, aby se svou hnusnou jídelnou začali něco dělat, zatímco milý Ramsay je vyžene na noc hezky vyspinkat a ráno se přijdou všichni nadšeně objímat do zbrusu nově vymalované a zařízené restauračky s novým menu (které ti neschopníci najednou budou určitě umět bez problémů uvařit, že, když se na jeho tvorbě ani nehtíčkem nepodíleli). To je hnus, velebnosti. A upozorňuji, že do hodnocení nezahrnuji můj neskutečný odpor k afektovaným Amíkům, kteří se navíc k pozvané (!!!) pomoci chovají ještě hůř než samolibí Čecháčci, hodnotím koncept pořadu, ne majitele restaurací. Kdybych hodnotila i je, dám nejspíš odpad. ()
„...Řekl mi, že jsem busy idiot!“ „On je Brit, v Británii znamená busy idiot kompliment!“ „Jak mám vědět, že to je kompliment? Neumím zas* britštinou, jsem rád, že jsem se naučil anglicky...“ „Já vím, že busy idiot není kompliment, ale musel jsem bratra uklidnit, aby se přes to přenesl a mohli jsme pokračovat...“ :-D Americká a Britská verze se liší jako noc a den. Zatímco pro Brity je typický určitý sarkasmus a nadhled, Amící jsou emocionálnější, každý kiks přehrají minimálně 3x. A Fuckování důsledně ne jenom vypípávají, ale také zakryjí ústa rozmazaným obdélníčkem (asi kvůli neslyšícím). Pokud se přes tu uměle vyhrocenou šokantnost (v tomto ohledu mají zřejmě největší potenciál rozvrácené rodinné restaurace) přenesete a neodradí vás to, dozví se zajímavé lidské příběhy z gastro businessu. ()
Reklama