Zločinec

Výborný drama z vězeňskýho prostředí, který sice příběhem, ani hereckými výkony nemůže konkorovat tomu nejlepšímu,ale přesto se jedná o dost zajímavej film a hlavně celkem originálně zpracovanej. Krom toho o sílný a emocema nabitý scény neni nouze a hlavní trojice Stephen Dorff, Val Kilmer (mimochodem vypadá jak Jeff Bridges v Big Lebowski) a Harold Perrineau se překonavá. Já sem rozhodně celkem překvapenej, že to bylo tak kvalitní (03.08.2008)

Komentář obsahuje možné spoilery!!!! Kdyby tenhle film vysílali někdy kolem vánoc, řekl bych si, že to snad byla lepší pohádka než Tři oříšky pro popelku a pouštěl bych si ho třeba každý rok. Jenže Zločinec žádná pohádka není, je to kriminální drama, pro mě bohužel tak věrohodné jako zpěv Ivety Bartošové. Co se mi nelíbilo? Určitě v první řadě herci, Vala jsem nikdy neměl rád a ten jeho obtloustlý obličej, ten tomu vůbec nepřidal, Stephena, toho bych ještě skousnul, ale hlavního " padoucha" Harolda, to ani náhodou. Připomíná mi spíš Chrise Rocka a obsadil bych možná do nějaké komedie, ale ne jako sadistického dozorce, který si to ještě evidentně užívá před svými spolupracovníky. Ale co mně nejvíc vadilo, to byla obrovská spousta klišé, kterou jsem už teda hodně dlouho nikde neviděl. Jen namátkou- milující manželka, odhodlaná manželka, zoufalá manželka, ale nakonec napravená a u uvědomělá, dále potom např. nováček se skamarádí s masovým vrahem, dozorce vytáhne na vězně nůž a co mně úplně zlomilo vaz, kriminálníci a vrazi, kteří se každý den málem pozabíjí, kryjí spoluvězně vlastním tělem při střelbě, tak takovouhle peachovinu, tu hned asi tak někdo nevymyslí. Sečteno, podtrženo, to si opravdu raději pustím Mrazíka, i když jsem ho viděl asi už 50 x. (20.01.2015)

Felon je z filmů, kde se nedá přehlídnout levnej peníz a mockrát omletej vězeňskej model, ale možná právě dík tomu, jak je prostej a odevzdanej, že nesklidí ani vavříny ani nenaplní kasy, působí upřimně a to tam cítím jako největší vklad. Hned po něm jsou to pánové Dorff a Kilmer se svými špičkovými výkony. 3,5 *. (24.09.2008)

„Když poprvé ve vězení uvidíš pořezanej obličej, tak se pobleješ. Podruhý tě to lehce znepokojí a potřetí ho překročíš a jdeš dál“. Jj, vězení formuje charakter(y). Tady přežijí pouze opravdu silní jedinci. A poučení vyplývající z tohoto snímku? Pokud načapete u vás doma zloděje a při chránění vaší rodiny ho (neúmyslně) zabijete před domem, odtáhněte ho domu za první zamčené dveře. Jinak na vás čeká dobrodružství, o kterém se vám nesnilo a NE, teď opravdu nemám na mysli víkendové SAFARI. Syrové, naturalistické, intenzivní, přímočaré, nepodbízející se a nesnažící se divákovi to usnadnit a zalíbit se. Jednoduše je vám to naservírováno na podnose přímo před ksicht a vy si v těch sračkách klidně vymáchejte huby. Možná to někomu bude připadat nepříjemné (nechutné, brutální, přehnané), ale ve světle faktů (si) bude muset přiznat jedno. Tohle se už nedalo natočit o moc lépe. Trojlístek S.Dorff-V.Kilmer- R.R. Waugh se vám postará o nezapomenutelnou podívánou, za to vám ručím (záruka vrácení peněz). 90% Alternativy: Prorok, Cela 211, Brubaker (10.10.2011)

Co se týče Felonu, tak ano, je to jedno velké klišé, ale příběh vychází částečně ze skutečných událostí, a hlavně – není život a realita také jedno velké klišé? Neměli bychom vinit spíše ty filmaře, kteří do svých příběhů, často nepřiznaně, přimíchávají kdeco a svým fištrónem balamutí diváky. Ke kladné odpovědi existují čtyři pádné důvody: (i) Za prvé jsou klišé a opakované stereotypy, spíše než údělem konzervativních filmařů, důsledkem tautologické logiky – pokud chceme například vědět, co určuje western a zařadit určitý film do žánru westernu, musíme analyzovat určitý počet určitých filmu, ale jak poznáme, jaké filmy máme analyzovat, pokud už neexistuje určitá definice westernu? (ii) Za druhé se každý tvůrce rodí do doby, kde klišé existují v tisících exemplářích a kde opouštět jedno klišé znamená pouze přimykat se ke druhému. Ano, jsou tu filmoví reformátoři, kteří chtějí modernizovat kinematografii tím, že ji zbaví všeho údajně zastaralého, všech klišé, a mají pocit, že představují avantgardu, která z kinematografie vymetá nepotřebné haraburdí. Mají cosi společného s reformátory neoliberálními – hovoří o modernizaci, ale myslí tím odbourání, nikoliv okysličení a oživení. (iii) Dále by se dalo namítnout, že i když kinematografie odpovídá potřebám publika, jež vyžaduje rychlou a snadnou rekreaci po odcizující práci, fantazijní únik před její monotónností, neměli bychom zapomínat, že umění nemůže být zdrojem poznání a krása (dle Tarkovského) symbolem pravdy, pokud dočista opustí realitu. (iv) A za čtvrté, byť jsou obecně klišé chápány jako něco hanlivého, jako řemeslničina stojící na protější straně vůči uměleckým počinům, domnívám se, že takové chápání filmů je mylné a nespravedlivé. Tenhle dalekosáhlý omyl a past, do které se lapili společně s publicisty i akademici, vychází z chybného ztotožňovaní filmů, pokládaných za svého druhu literární díla, s příběhem a z opomíjení filmového jazyka. Kritik tedy kupř. zmíní u filmu XY „staromilský styl práce, čili důraz na tzv. poctivý příběh a přímočarou režii“, ale dál to nerozvádí, nejde hlouběji, neptá se, jak je toho dosaženo. Zde nezbývá než vzpomenout Jana Němce, který si čtrnáct dní u střihacího stolu záběr po záběru pouštěl Bressonův snímek K smrti odsouzený uprchl, zapisoval si obsah záběrů, zkoumal, kde jsou celky, kde polodetaily, co rekvizity, kdy a kde se objeví ten který předmět, a tím se naučil filmovému jazyku. Filmový jazyk, filmová gramatika, je něco, u čeho ale vůbec nezáleží na tom, zda-li je film artový, nebo mainstreamový. Pokud natočí kterýkoliv kameraman úžasnou pětiminutovou scénu a umístí ji do žánrového filmu, nikdo tuto scénu nezaznamená. Naopak z rutinních scén poskládaný film, za kterým stojí vynikající scénář, to je něco, na co akademik, kritik i divák slyší. Ovšem to je fatální pominutí, které zdiskreditovalo už stovky filmů a které se táhne kinematografií, co je stará. (13.08.2009)