Stáhni mě do pekla

Eintopf srandy&strachu, no nie všetky polievky, v ktorých plávajú navzájom nezlučiteľné zložky musia dopadnúť tak biedne ako to, čo svojho času vytvorili psíček s mačičkou. Navyše - časy sa menia a tak milá cica tu skončila na spôsob prísady do guľáša. Hej, digitálne triky pôsobili ako čosi navyše (ani nestrašili, ani nebavili), rozvinutie klasického konceptu: "Osudu aj tak neujdeš" neprekvapilo, no a ruština v ústach skupiny Cigánov pri truhle, či čeština v ústach média tiež neodkazovali k tým najechtovejším démonickým kultúram. Všetky tieto prehrešky však boli zanedbateľné vďaka množstvu iných, zručne použitých odkazových duchársko/mysticko/psychologických prvkov. Druhým dôvodom, prečo nehádžem do priemeru je skutočnosť preľnutia filmovej reality so skutočným svetom po ukončení projekcie vo veľmi príbuzných detailoch, čo sa mi v takejto kadencii stalo naposledy po kino návšteve filmu Na pokraji šialenstva (r. John Carpenter) v r. 1996. Bolo to rovnako napínavo zábavné ako film samotný. (26.08.2009)

Comeback Raimiho ako hororového guru ? Čiastočne. Čiastočne pre to, lebo ikeď je film skutočne akýmsi návratom k Evildead, scénár - minimálne prvá polovica filmu - je písaný s veľkým ohľadom na súčasné trendy. To jest viac menej klasická zápletka, ktorá sa príliš nevymyká súčasnému priemeru. Druhá polovica, to je už číry Raimi-fest, s fúrov nádherných staromilských efektov, ktoré akoby vypadli z 80-tych rokov. A áno, je prítomný aj - pre sériu Evil Dead tak typický - humor, to ma najviac a veľmi milo prekvapilo. Je však stále cítit, že toto nebol projekt, ktorý by dovoli Raimimu sa naplno odviazať. Keď sa tak však nad tým zamyslím...nieje toto taký malý predkrm pred Evil Dead 4 ? (8/10) (08.04.2010)

Krasokorčuľovanie po filmových žánroch, s odvahou okorenené vlastným tvorcovským dotykom. Sam Raimi je frajer, majstrovsky ovláda všetko od lakačiek a strašidelnej atmosféry až po sociálny humor a hitchcockovské večeranie za rodinným stolom. Ale nie každému može byť kombinácia vybrúseného humoru a rovnako vypiplanej hrôzy po chuti. Preto mám radšej prvý Evil Dead než druhý, lebo je čistým hororom. A preto je mojou srdcovkou Jacksonov Braindead, lebo je zasa čistou komédiou. Nikdy som tieto dva žánre nemusel na jednom tanieri. Ale tie 4* i tak dávam, za Raimiho fajnšmekerský perfekcionizmus. (08.07.2009)

Hm, s timhle filmem je to těžký, protože prostě nejsem a nikdy nebudu příznivcem hororů. V poslední době jsem viděl spíše náhodou (ani jednou jsem neplatil) ještě dva další horory, Zrcadla a Sirotčinec. Zatímco Zrcadla stavěly pouze na lekačkách, tak Sirotčinec obsahoval výbornej závěrečnej zvrat, který mě ohromil. No a Stáhni mě do pekla spadá někam mezi. Na jednu stranu je tu dost lekaček, ale zase je to vyváženo velkou dávkou humoru a přiznám se, že jsem se smál a dost:) Občas si to Raimi vymyslel dokonale. Ale nejsem fanoušek hororů a ani na tenhle film už se asi nikdy podívat nehodlám...tak dám alibisticky tři*. (16.06.2009)

No do háje. Byl jsem si naprosto jistý, že budu řvát nadšením. Pohrdavě jsem pročítal ustýskané komentáře, které mluvily o nedostatku napětí nebo laciných lekačkách. Pche. Neznáte pana Raimiho, říkal jsem si. Ďábla... a mistra! A teď jen kajícně přitakávám. Na poměry no-namea by to byl možná kvalitní horor, u Raimiho ale cítím hlavně zklamání, protože tenhle vyčichlý odvar z jeho trademarků je na horor dekády pasován jen kvůli mizerné konkurenci. První hodinu jsem se důkladně nudil, náznaky hutnější zábavy spolehlivě zazdívaly digitální číčovinky, které do oldschoolového hororu může narvat jen naprostý mameluk. Odpustil bych si uchechtnutí nad umělými zuby a pravítkem, kdyby Raimi pořád neničil atmosféru digi vsuvkami (zvlášť krev z nosu a šátek v klimatizaci auta mě brutálně nebavily). To ale není hlavní problém. Stáhni mě do pekla se možná rovná projížďce domem hrůzy, ale její jednotlivé atrakce mi bez krve a ostřejších nápadů á la znásilnění stromem přišly slaboulinké - a nebýt slušné dávky hnusu i sterilní. Zlaté eRkové časy, stýská se mi po nich! Jednotlivé bubáčiny navíc spojují notně zrezlé koleje. Neustálé lekačky (sakra! Vyskočil bych i kdyby do ticha zařval Tinky Winky, tak proč to tam POŘÁD cpát a stavět na nich každou druhou scénu?), řídká atmosféra a místo Bruce Campbella herecky zcela matná Alison Lohman, možná hezoučká, ale dokud se nebude válet na podlaze ve spodním prádle, je to vcelku fuk. Raimi mě chytl až při vymítání. Tam se rozjel naplno, začal se rvát a pozval i kozlíka Šikulu. A scéna na hřbitově byla rovnou nádhernou připomínkou jeho dřívějšího mistrovství. Jenže pozdě Lamiu honit. Parádní dojezd matný předvoj nespasí. A prosil bych nějakou dobrou duši, aby Raimimu už zabavila ty větráky Kdysi to byl stylový trademark, teď, když duje vítr do vlasů/listí v každém druhém záběru, už to pouze otravuje. (25.06.2009)