Sedm životů

Viděl jsem mnohem víc průhlednějších a sentimentálnějších snímků, nicméně Smithova druhá spolupráce s Italem Gabrielem Muccinem mě semlela až podezřele silně!! Pánové to vzali od podlahy a mě si dokonale získali. Základní myšlenka může být i poněkud vlezlá a zcela jistě neuvěřitelná (promyšlené vykoupení sedmi ztrápených osudů), jenže emoce se tu dávkují pomalu, vkusně a působivě, což jsem byl ochoten akceptovat. První polovina prakticky nedává moc berliček, je strukturována poměrně nejasně, brzy jsou však karty rozdány a záleží na divákovi, jak se tím vším nechá ovlivnit. Nemůžu rozhodně souhlasit s tím, že se tu společně s hlavní dějovou linkou (srdečními problémy pronásledovaná Emily) schyluje k lacinému ždímání emocí. Jasně, hlavní hrdina tu bojuje proti větrným mlýnům a chodí kolem horké kaše v podivné dramatické stavbě, ale srovnávat námět s libovolným dílem Esmeraldy mě coby diváka minimálně uráží. Režisér to celé umně posouvá až ke kýženému finále, které má až nečekaně silný náboj. Ví, jak nasvítit scénu, jak zachytit ten správný detail, čímž se pohybuje na hranici artově vyhlížejícího dílka. Dojemná atmosféra, lahodné záběry, klavírní omamné melodie (Angelo Milli), vlnící se medúza, skvostná milostná sekvence!! Kdo tohle považuje za sterilní, kdo ví mu pomož. Dlouhé měsíce se mi nestalo, že bych se zhruba po padesáti minutách filmu, který mě do té doby popravdě příliš neoslovil, nechal tolik ukolébat. Celé to funguje jako dobře namazaný stroj na Emilyna svatební oznámení. Ambiciózní scénář, nadprůměrné řemeslo, další úchvatná kreace Woodyho Harrelsona („You must be Emily.") ve vedlejší roli (No Country for Old Men) a nakonec Rosario Dawson („Jen abys věděl, bývala jsem vážně sexy. Jako opravdu hodně sexy."). Na plátně natrvalo ukotví sice až v druhé polovině, její přirozenost ale nemůže nestrhnout!! V mých očích je na emocionálně vypjaté role - když se tedy nenechá ukecat Kevinem Smithem - rozená. A samotný Will Smith, sžíraný chybami z minulosti, jak divákům, tak akademikům hravě dokazuje, že vedle komerčních projektů s přehledem utáhne i roli hodnou nějaké té nominace. Nezajímá mě, co se kde píše, po předlouhých měsících dávám plné hodnocení... Na podruhé člověk zachytí ještě další drobné detaily. Nic pro cyniky a rádoby filmové vědátory!! 90% (11.02.2009)

Nevadí mi o jak velký kalkul s cílem dobýt filmové ceny jde, mnohem bolestivější je pro mě skutečnost, že Will je schopný vlézt i pod křídla trotlovsky jednoduchého scénáře, který musel Muccino zašmodrchávat až ve střižně. Nejvtipnější pro mě ale je, jak si Sedm životů sám podráží nohy tím, že vás nutí neustále přemýšlet, o co vlastně jde. Sám jsem totiž pointu prokouknul ještě před koncem první hodiny a zbytek se tím pádem nestal emocionální bombou do hlavy s ohromnou katarzí, ale spíš nechtěně směšným završením Willova pokusu o útok na zlatého plešouna. Schválně, kam zamíří příště. Minule se obětoval, aby spasil lidstvo nakažené zákeřným virem, teď se doslova rozdal na všechny strany. Už chybí jen první krok na Marsu... Btw. upozadění ostatních šesti lidí mě neskutečně iritovalo. Hlavně proto, že romantika s Rosario je až na pár chvil sterilní a nudná, o zbytku postav se přitom nic pořádného nedozvíte a vše se vyřeší tak nějak bezproblémově. Ale ty čokoládové oči... Geez. 5/10 (30.12.2008)

Samotná myšlenka filmu je zajímavá, konec docela působivý (i když v posledních minutách už zase až moc okatě dojímavý), ale cesta k němu je zdlouhavá a značně nezávižná, takže jsem se ho pro samou ospalost málem nedočkala. Film mě zkrátka příliš nebavil, přes nastolené téma se mi zdál o ničem a doják na konci mi to prostě nevynahradí. (30.06.2009)

Neskutečně zdlouhavý film, který už nikdy nechci vidět! Ale po téhle projekci říkám, výborný! Will Smith si ve své nejlepší roli zaslouží Oscara, což je vlastně i špatně, protože mu Muccino ani scénář zdaleka nestačí, takže to kazí celý dojem, protože začátek dokonalý, prostředek je balast a závěr dokonalý. CO si z toho odnést? Asi by to byl spoiler, ale můžu říct, že film má obrovskou hloubku a na návstěvu příjde ne jedna slzička, kterou možná nepůjde jednoduše zamáčknout. (26.12.2008)

Scénář: Grant Nieporte .. Will Smith & Gabriele Muccino a jejich druhý, opět průhledný tah na divákovy emoce. V úvodu sice zabalený do nejasné struktury zmatených scén, ovšem ještě do poloviny děje se však obsah láme a první "otázekplný" záběr rázem vyzrazuje celičkou pointu a zbytek filmu se už na ni a nutné doobjasnění souvislostí vlastně jen čeká. A tady se Muccino všemožně snaží tvořit krásné, z různých období seskládané, dojemnou atmosférou nasáklé, obrazy, hudba uchu lahodí (zvláště excelentní klavírovka během milostné scény) a Will Smith opět dokazuje, jak skvělý je herec. Nejspíš takový scénář totiž ani jinak nejde podat. Ke konci se pak asi najdou diváci, kterým budou slzy kanout a pravda, že Rosario Dawson vypadá tak dobře, že bych jí srdce také poskytl, jenže mé oči zůstaly suché. Bohužel, nic není tak silné, abych měl chuť si po skončení filmu dát opakovanou projekci, kdy bych se mohl opájet fungováním všech segmentů a flashbacků. Takže zase za tři. (27.12.2008)