Hoffa

Hoffa je u nás ne až tak známej a doceňovanej film. Já myslím, že je to škoda. Bude to tím, že se zabejvá tématem, o kterým se tu moc neví. A přitom Jimmy Hoffa byl dost zajímavá osoba americkejch dějin, stačí jen (přesně z dobových záznamů okopírovaná) scéna, kdy bez servítků seřve Bobbyho Kennedyho přímo u výslechu senátního výboru. Danny DeVito tu nejen hraje, ale celý to zrežíroval a má tam pár moc pěkných střihových chuťovek a celá scéna s lovem jelena udělaná ve studiu je lahůdka. Jack Nicholson šíří charisma jak rádiový vlny a já mu žeru každý slovo a gesto. Doporučuju všem, co to ještě neviděli. (22.11.2007)

Je to jeden z těch filmů, na kterých je poznat, že DeVito režírovat umí. Američané mají filmové biografie svých hrdinů zřejmě rádi, ale pro mě je to námět beznadějně nezajímavý. Jiná věc by byla, kdyby se scénář důkladně a zasvěceně zabýval otázkou, jak přesně tento odborářský boss spolupracoval s organizovaným zločinem. Co z toho měli odboráři, co odborářští vůdcové, co mafie, co vláda, co americká morálka? Na to, abychom se nad těmito otázkami mohli zamyslet, říká film příliš málo. Ano, je povrchní. (17.01.2011)

Hoci sa režírujúci DeVito snaží urvať čo najviac obrazu pre svoju (v realite) neexistujúcu postavu, toto je Jackova show. Rozprávačská štruktúra je odvážne ne-divácka: séria flashbackov odsýpa bez vysvetliviek, časového rámca alebo voice-overu. Zďaleka nejde o kvázi-dokumentárny exkurz či konšpiračnú exhibíciu v štýle Olivera Stonea. Rejža si honí triko najmä ako herec (malý tvrďák, ktorý fakuje všetkých a prcá najkrajšie ženy) a v prípade Hoffu akcentuje generálny "feel" jeho osobnosti (cholerické gestá, buldočia povaha, anti-Kennedyovský mámvpičizmus) na úkor faktografie. (06.01.2017)

Vynikající biografický snímek mapující život a postavu odborového předáka Jamese Hoffy. Danny DeVito jde, pravda, trochu ve Stoneovských stopách, některá životopisná data si volně interpretuje a některá neobjasněná zase domýšlí, ale to nic nemění na faktu, že se mu podařilo natočit skutečně strhující dílo. Jestliže má film několik filmových znaků, pak v snímku Hoffa jsou zastoupeny všechny tři jejich kategorie - znaky ikonické (realistická kresba odborářského a dělnického prostředí), symbolické (osobnost Hoffy coby symbolu propojení světa odborů a Mafie) i umělecké (mnohoznačnost a nevyřčenost mnohých významových nuancí). Stejně jako u Stonea je i DeVitův film politikum, který zjevně odkazuje k režisérovu politickému zakotvení a prozrazuje, v které části politického spektra asi leží DeVitovy politické sympatie. Danny DeVito obsadil do hlavní role charismatického Jacka Nicholsona, s jehož přesvědčivým hereckým výkonem celý film roste (zdatně mu sekunduje i on sám v jedné z velkých rolí). Hoffa je pro mne zhmotněním vysokého standardu kladeného z prestižních důvodů mezi (americkými) filmaři na umělecký životopisný film... (17.10.2007)

Jimmy Hoffa uskutečnil nemožné. Dokázal americké přesvědčení o soběstačnosti a svobodě přešaltovat na touhu soběstačně ustavit odbory, svobodně si vybojovat, na co je přinejmenším morální nárok..... to vše v době těsně pokrizové, následně i v postválečných časech honů na levicové předáky. Buďme upřímní - odborářská činnost je i v rámci jednoho podniku taková politika v malém. Na celonárodní úrovni musí nevyhnutelně dojít ku střetu idealismu s realitou možného. Zdůraznění tohoto aspektu, v čemž by mohl kdejaký třešničkář vidět snahu o očernění buditelských snah, je dle mého názoru největším přínosem filmu. Nelze se totiž ráchat v žumpě, aby si jeden zároveň nezapatlal pařátky od hoven. A zatímco naivkové, vidící svět pouze černobíle, Hoffu odsuzují za kooperaci s mafií, já se dotazuji takto: a co měl asi tak dělat, volové?? Vysrat se na své sliby, nechat ty, kteří mu svěřili osud, důvěru i prostředky, nejen seřezané, ale i chcípající hlady? Zodpovědnost je kurva.... Film samotný je vynikající, herecké výkony hlavních protagonistů zcela očekávatelně bezchybné, vyfabulovaný konec relativně nezávadný. (15.08.2013)