Hoffa

V politických filmoch divákom častokrát nejde až tak o umeleckú hodnotu, ako o historické fakty o historických postavách. Lenže k tomu si stačí prečítať pár riadkov na Wikipédii, ako už spomenul Matty. Tvorcovia týchto príbehov to tiež vidia inak. Vkladajú do nich svoju kreatívnu a názorovú optiku, a preto sú niekedy tak veľkolepé či kontroverzné (viď počiny Olivera Stonea). DeVitovi sa to podarilo tiež. Trošku amerického pátosu, ktorý má za úlohu glorifikovať osobnosť s pochybnou povesťou, a mnoho tvorivých perál vystavujúcich na obdiv kameru (kolážovité zábery pripomínajúce Briana De Palmu), scenár, aj hercov. Herecká zostava sa tu stretla skutočne kvalitná, čo mám práve na týchto "väčších" filmoch rád. Disponujú istým duchom doby, ktorý nám vždy bude pripomínať, ako to vtedy asi v šoubiznise vyzeralo. Podobne ako napríklad prostredie odráža tvár samotného miesta zachytenú v čase. Zase som sa nechal uniesť, ale na záver sa chcem ešte vrátiť k Hoffovi. Organizovaný zločin a politika možno k sebe inklinujú prirodzene. V oboch sa predsa jedná o individuality vzbudzujúce rešpekt más a tým nadobúdajúce niečo ešte hodnotnejšie než peniaze - moc. Toť vše, pod týmto textom si môžete ako podklad predstaviť americkú vlajku a následne si privodiť orgazmus alebo infarkt, to už podľa vkusu. (19.10.2014)

Je to jeden z těch filmů, na kterých je poznat, že DeVito režírovat umí. Američané mají filmové biografie svých hrdinů zřejmě rádi, ale pro mě je to námět beznadějně nezajímavý. Jiná věc by byla, kdyby se scénář důkladně a zasvěceně zabýval otázkou, jak přesně tento odborářský boss spolupracoval s organizovaným zločinem. Co z toho měli odboráři, co odborářští vůdcové, co mafie, co vláda, co americká morálka? Na to, abychom se nad těmito otázkami mohli zamyslet, říká film příliš málo. Ano, je povrchní. (17.01.2011)

Biografický a do značnej miery didaktický pohľad na vývoj profesionálnej kariéry odborárskeho bossa Jimmyho Hoffu. DeVito sa zameriava na veľkosť ega Hoffovej postavy a na druhú stranu prikladá dynamický vývoj politiky vyjednávania odborových zväzov s tými najvyššími. Tam má dej z pochopiteľných príčin najzaujímavejšiu dramatičnosť. Portrét má znaky realistickosti, stavia na gradáciu davových choreografií v dôsledku vyhrotenia sporov a na transformáciu moci samotným Hoffom, ktorý skĺzol na veľmi tenký ľad v rámci kooperácie s mafiou. Portrétom ale prevažuje veľká dávka odosobnenosti, či už emočnej alebo vizuálnej a radí sa do veľkého zástupu diel, ktorým síce nemožno odoprieť kvalitatívny štandard, ale nemajú vyššiu pridanú hodnotu a po rokoch ľahko zapadnú. (19.08.2021)

Další politické drama, ale tentokrát z režie Danny DeVita. Absence režie Olivera Stona ani tak nevadí, podle mě měl snímek velmi podobné vlastnosti jako jiné politické drama "Nixon" i zhruba stejného kvalitního herce.V Nixonovi to byl Anthony Hopkins a zde to byl Jack Nicholson. Oba velmi charizmatičtí herci. Jack se do role vžil a měl zde takový sestřih, že byl k nepoznání. Roli jsem mu věřil a konec byl sice smutný, ale prostě domyšlený. Děj bohužel místy nudný a něco mu chybělo... (09.10.2011)

Do teď jsem nevěděl, že nějakej James Hoffa vůbec existoval a upřímně řečeno, je mi život týhle odborářský vyžírky celkem ukradenej. Na film jsem se podíval, protože Jack Nicholson tam hraje hlavní roli. Jack Nicholson byl tradičně přesvědčivej a herecky mu zdatně sekunduje Danny DeVito. Jako režisér už je ale horší. Mam pocit, že film je natočenej pro lidi, který znaj životopis hlavní postavy a tady dostanou nějaký ty pohyblivý obrázky. Já třeba o Hoffovi nic nevěděl a tak jsem se v tom hned od začátku poněkud ztrácel. Asi po 3/4 hod jsem sledování přerušil a šel jsem o něm googlit nějaký informace. V češtině o něm nenajdete prakticky nic. Maximálně doslovně přeloženej článek z wikipedie, kde se dozvíte třeba to, že je Hoffa pohřben v novém svetru (New Jersey). Tak jsem si o něm teda něco málo zjistil a vrátil jsem se k filmu. Těch pár informací mi pomohlo v tom, že jsem se aspoň trochu orientoval v ději, ale žádnej extra filmovej zážitek mi to nepřineslo. Nevim, kde udělali soudruzi chybu, ale já jsem se u toho dost nudil a přitom život Jamese Hoffy rozhodně nudnej nebyl. Je tam několik zapamatovatelnejch scén (vrcholem celýho filmu je pro mě scéna ze soudní síně, kde Hoffa strašně stírá Roberta Kennedyho), ale v těch 140 minutách se ty lepší okamžiky poněkud ztrácej. Mam pocit, že se z toho dalo vyždímat víc... 60% (24.01.2010)