Teorie chaosu

"Rozhodl jsem se, že už se rozhodovat nebudu." A to je správné rozhodnutí. Zásadový Frank zkrátka začíná konat šílenosti, když je přistižen při neexistující nevěře, obviněn z otcovství se ženou, do které nikdy nezasunul a navíc je hrdým majitelem dítěte a neplodnosti. Copak o to, téma to je celkem zábavné, ale určitě se z něj dalo vymačkat víc. Po celkem sympatickém úvodu totiž vše poměrně rychle upadlo do standardního klišé obohaceného pouze minimálním závanem svěžesti. (12.01.2016)

Film má pekný rozjazd, ako môže jedna nepodstatná udalosť zmeniť životy niekoľkých ľudí. Dá sa povedať, že aj k lepšiemu, ak považujeme pravdu vždy za lepšie riešenie. Kým sa neminú prekvapivé zistenia a prekvapivé riešenia, je film zábavný, ale ako sa všetko približuje k takmer istému happy endu, film veľa bodov stráca, až sa dopracuje k čistej priemernosti. (05.06.2016)

Ryan je dobrý herec. Fakt jako, čím dál víc je mi sympatičtější. V těch smutných scénách se mi tady moc líbil. Nicméně mi Chaos Theory přišel jako lehce nadprůměrný film. Měl zajímavý nápad, ale místama mi to přišlo trochu nezáživné. Ale díky stopáži, kdy film bez titulků má 80 minut, se to v pohodě dalo. 66% (with J.) (29.03.2012)

Začátek se mi docela dost líbil. Humor byl sice místy mírně jednodušší, ale přesto mě k mému překvapení dokázal hodně pobavit. Po sérii eskapád však přichází vážná pravda, hlavní postava začíná bláznit a já se zas od té chvíle (naháč na stadionu) postupně přestávám smát. Nakonec se z nevyrovnané tragikomedie vyklube banální rodinný romanťák s „velkým“ poselstvím, což mě vzhledem k nemalému potenciálu tématu a slušným hereckým výkonům Ryana a Emily (navíc ta pasáž v červených šatech…) dost mrzí. Za mě to bude pouze lepší průměr. „Proč mám mokrej polštář?“ –„Dvě a půl hodiny jsi brečel ze spaní. Fňukal jsi jak nějaká malá holka. Bylo to jak v levným erotickým filmu. Žádný uspokojení a smutek.“ (02.09.2014)

Totálně peckoidní tak-trochu-situační komedie říznutá silným dramatem. V jednu chvíli dokáže Siega ždímat nervy a nechat diváka vyjeveně civět dojetím, o chvíli později přichází sympatický úsměv a uchechtnutí nad dalším vrstvením příběhu. Když navíc musí člověk pořád myslet na to, že je to vlastně celé koncipované jako rada jednoho poznamenaného chlapa druhému, který se chystá do podobné situace (ach, to ženění) vrhnout po hlavě, je to k popukání. Nemohu jinak: tohle je další Reynoldsovský film, který si ode mě odnáší maximální hodnocení. Myslím, že filmy, které zaujmou, pobaví a poučí jsou neocenitelné... ještě že máme ty hvězdičky! Ryane, vítej v mých oblíbených hercích, chlape. (28.11.2010)