Duna

Bude to znít zaujatě, ale běžte na to do kina. Jedině tam totiž "Duna" správně duní a naplní svou podstatu krajně senzorického díla. Impozantní výjevy gargantuovských proporcí, kde lidské postavy zpřítomňují svou malost vůči rozlehlému okolnímu prostoru, který se marně pokouší si podmanit, se snoubí s takřka permanentním zvukovým masivem, který dotváří hmatatelnou drtivost i poetickou krásu zdejších světů. Důsledná estetická dramaturgie perfektně drží na otěžích svrchované vize všechny kreativní talenty jednotlivých složek filmu. V tom ostatně spočívá podstata a výjimečnost Villeneuva v porovnání s většinou režisérů podepsaných pod vysokorozpočtovými projekty posledních dekád. Tvůrci jako třeba Luc Besson, ale i George Lucas se nechají snadno omámit svými spolupracovníky a zabydlí své filmy přehršle drobnostmi, které na sebe strhávají pozonost na úkor celku. Villeneuve naopak snese srovnání se Stanleym Kubrickem, Davidem Fincherem a dalšími tvůrci, kteří dokáží vytyčit jednotnou vizi a ostatní plně využít v pro její naplnění. Ústřední dějová linie je v zásadě jednoduchá a především předkládá potenciál pro následné rozvíjení, i povdvracení v souladu s Herbertovou ságou. Zdánlivě prostinký příběh o příchodu mesiáše je už zde nahlodáván motivem víry a náboženství coby mocenského konstruktu pracujícího s prefabrikovanými příběhy, kde se osobnosti jednotlivců rozmělňují a podrobují vytyčenému a vsugerovanému osudu. Villeneuve již ve svém předchozím filmu "Blade Runner 2049" geniálně rozdrolil mýtus vyvolenosti, na němž tak zásadně staví západní (pop)kultura. V případě "Duny" ale spřádá rozsáhlý epos, kde první film teprve nechává vyklíčit semínka, z nichž následně porostou stromy dalšího (či dalších) filmů. Nelze se tak divit režisérovým obavám, že by v současné situaci film na sebe nevydělal v kinech a jeho přes několik filmů se klenoucí vize by byla utnuta ve fázi rozpuku. Toto je vskutku jen začátek a je tak vzrušující být jeho svědky. (20.10.2021)

„Môj otec sem neprišiel kvôli bohatstvu.“ Vťahujúce a impozantné. Atmosféra je zvláštnym spôsobom posvätná. Síce to stálo 165 miliónov (aj keď na dnešnú dobu to nie je zas až tak megaveľa, aj keď je to samozrejme dosť), ale režisér sa zbytočne nepredvádza. Vlastne mi to pripadalo tak, že mu z tých 165 miliónov 50 ukradli, ale nesmel to dať najavo a tak sa to snaží rafinovane maskovať kameraman. A treba dodať, že nielenže snaží, ale mu to aj perfektne vychádza. Po vizuálnej stránke odviedol Greig Fraser (The Batman) kus fantastickej práce, ktorá z Duny nerobí ani tak sci-fi, ako skôr Anglického pacienta skríženého s rozprávkou (vznešený kráľ, múdra kráľovná, odvážny, ale ešte mladý princ, tajuplná čarodejnica s nie úplne jasnými úmyslami, zakliate kráľovstvo a možno by sa našiel aj drak). Veľa tomu samozrejme dáva úžasný hudobný podmaz legendárneho Hansa Zimmera. Režisér dostal od štúdia k dispozícii okrem nemalého rozpočtu i monštruóznu stopáž. To mu umožnilo venovať sa postavám tak detailne, že to možno mnohým spôsobí šok. Ono to ale prináša ovocie, lebo ak režisér (akéhokoľvek filmu) spomalí, aby sa mohol dôkladne venovať psychologickému pozadiu zaujímavých postáv, v skutočnosti tým film paradoxne zdynamizuje a urobí svižným, keďže potom citlivejšie preciťujeme každú ranu (či už osudu, alebo fyzickú), ktorú postavy zinkasujú. Okrem toho vidno, že to režisér nosil v hlave fakt dlho, námet mu v mozgových bunkách zdomácnel a vďaka tomu vytvoril komplexný, dôkladne premyslený svet (je radosť sledovať technické vychytávky). Postavy sú vynikajúce a hrané skvelými hercami. Dokonca aj Chen Chang, ktorého som naposledy videl pred viac ako dvoma desaťročiami (v Tigrovi a drakovi) je skvelý. Miláčikom publika sa zrejme stane Jason Momoa, ktorý má však bohužiaľ len malý priestor (ale využíva ho mohutne a pritom pokorne a zdanlivo nenápadne). Piatu hviezdu dávam dole za rušivé miznutie postáv z deja (Halleck, Hawat), miestami zle vysvetlené nápady (dá sa hlasom ovládať napr. len jedna postava po dobu max. 10 sekúnd alebo 100 postáv naraz po dobu 24 hodín?) a až ma nepríjemne zaskočilo, aký nemastný-neslaný koniec to malo. Po strhujúcom dunivom akčnom strede Duna začne nečakane prudko upadať do letargie, „vízií“ začne byť priveľa a koniec je v podstate nijaký; ak budete čakať mráz na chrbte ako pri záverečných titulkoch Spoločenstva Prsteňa, zostanete sklamaní. (07.12.2021)

Audiovizuální zážitek roku. Obyčejné kino je málo. Nedokonalosti plátna i slabý zvuk jsou bolestně znát. Převedení předlohy na plátna kin v této době dává dokonalý smysl a vytváří potřebný balanc drtivé většině dnešní filmové produkce. Civilizace jako přežitek, který je třeba očistit o život bezvěrců ve svaté válce nadchne bojovníky ISIS a jejich přívržence. Náznak, že muži nejsou tak úplně k ničemu jak se původně předpokládalo je také hodně odvážný. Pod tradičními západními tématy probublává Herbertova fascinace středním východem. Villeneuve si dává práci s vykreslením světa a jeho mechanizmů. Nápady jen hýří ať jde o technické detaily, harkonenské písničky nebo skotské dudáky. Srovnání s Hvězdnými válkami je na místě jen co se týče měřítka a do té míry, že ⊃∪∩⪽ působí mnohem realističtěji. Herecky špica, jeden vedle druhého. Emoce bublají pod povrchem a nejsou zbytečně okázalé. Jen je to strašně krátké i přes to, že děj první části jde mírně za půlku původní knihy. Zimmer temně burácivý. (20.10.2021)

Obraz a zvuk bez debaty päťhviezdičkový ale s týmto filmom mám problém. Vyzerá ako Duna, znie ako Duna ale ... no nie je to Duna. Villenevue a jeho team sa dušovali, že divák neznalý predlohy dostane expozíciu, ktorá ho prevedie svetom Duny tak aby chápal jeho zákonitosti. Lenže to sa nesplnilo. A tak pre divákov, ktorí sú neznalí predlohy ostávajú tie klasické otázky : prečo tak rozvinutá civilizácia bojuje viacmenej čepeľami, čo sú vlastne mentati, prečo tu nevidíme počítače, prečo feudalizmus a podobne. Tí, ktorí predlohu poznajú vidia zas nutne skratkovitosť a vynechanie veľmi dôležitých pasáží (banket, podozrievanie Hawata a Jessiky a pod.). V neposlednom rade Duna je predovšetkým román politický a ekologický, pričom film politiku sleduje len veľmi povrchne, Atreidov idealizuje a Harkonnenov maľuje opäť ako brutálnych dementov spoliehajúcich sa len na silu (pričom v knihe barón hrá úplne vyrovnané myšlienkové partie s mentatmi). Tá hlavná myšlienka, že SPOILER charizmatickí lídri, podporení ideológiou spravidla spôsobia najväčšie katastrofy (atreidskí  fedaykini nakoniec s tichým požehnaním Paula vyvraždia 61 miliárd ľudí) :KONIEC SPOILERU tu vlastne vôbec absentuje a vízia džihádu (a tento termín film ani nemá gule použiť) je tu spracovaná ako rozverná cool potýčka na úrovni školského zápasu v rugby. Tentokrát mi výnimočne ani nevadí gender switch doktora Kynesa kvôli zmene postavy, ale skôr kvôli tomu, že vo feudálnom svete Duny žena mohla spraviť kariéru len ako členka Bene Gesseritu a všetci ostatní padišáhovi úradníci boli muži.  Nakoniec milosrdných 7/10 s poznámkou, že akokoľvek smiešne dnes vyzerá Lynchova Duna, je to omnoho autentickejšia a autorskejšia Duna než Villeneuveova. P.S. vykecať v prvých 15 minútach plán Bene Gesseritu je na facku scenáristovi. (01.12.2021)

Nebudu ani v nejmenším přehánět, když řeknu, že Duna je jedním z největších kino zážitků posledních let. Pokud nečekáte zběsilé sci-fi, které sází na vysokou kadenci akce a humoru, budete maximálně spokojeni. V opačném případě na Dunu raději ani nechoďte. Ten film je jiný a nestydí se za to. Návštěva kina jen umocňuje dokonalý audiovizuální zážitek, takže pokud můžete, běžte do kina. Stojí to za to. (21.10.2021)