Zvony od svaté Marie

Pořád ta krásná stará atmosféra a sálající vřelost, ale už tomu chybí jakási nepopsatelná ingredience, která by mi The Bells of St. Mary's dokázala zarýt pod kůži jako první díl série Going My Way. Možná za to může i fakt, že otce O'Malleyho už mám prokouknutého, a tak mě ani úvodní sekvence, kdy málem rozmáčkne na židli kočku, nepřesvědčí, že je to nejistý smolař. Anebo je taky možné, že za mým nižším hodnocením stojí množství postav, které se ve dvojce vyskytují, přece jen jednička byla two-men-show ve stylu "stárnoucí kněz ctící tradice vs. mladý kněz-reformátor", zatímco pokračování na scénu přivedlo spoustu dětí a jeptišky. A ty na sebe hodně často strhují pozornost, která dříve patřila výhradně Bingu Crosbymu. Ale neberte to jako špatnou věc, rozhodně ne. Vždyť Ingrid Bergman je ukouzlující a scéna se školními dětičkami, které si připravují na besídku hru o narození Ježíška, je tak roztomilá a krásná, že se začínám cítit jako hrdá matka, kterou se příštích několik let ještě rozhodně stát nehodlám. Ne, podobné filmy už se dnes netočí. Zatemnění na konci každé scény, prolínání videa mezi jednotlivými záběry a dlouhé sekvence, které by dnešní režiséři zkrátili na desetinu a radši je natočili ještě z padesáti dalších úhlů. A taky Bing Crosby. Ten chlap hraje snad i zády, protože když měl v úvodu obličej snad minutu mimo záběr kamery, dokázala jsem jen z pohybu jeho ramen číst nervozitu. A to je víc, než bych kdy od černobílého filmu, v němž hraje hlavní roli populární zpěvák, čekala. (10.07.2009)

Hlavním trumfem je Ingrid Bergman. Ta je ve filmu naprosto neuvěřitelná a pro jednou vážně nepřeháním. Její sestra Mary Benedicta je na první pohled striktní jeptiškou, se kterou byste na kafe rozhodně nešli. Na pohled druhý je to však správná holka do nepohody, která řeší šikanu svého žáka privátními lekcemi boxu. Právě vztah O´Malleyho a Benedicty je pak katalyzátorem, který (alespoň pro mě) posouvá tuhle černobílou dramedii mezi to nejlepší, co se v Hollywoodu před 70 lety urodilo. Pokud vás konec nerozbrečí, tak nemáte srdce. (25.02.2024)

Příjemný a pohodový film, který je bohužel zbytečně dlouhý. Jinak ale asi ani nejde vynachválit herce v hlavních rolích. Bing Crosby se jako otec O' Malley předvedl v Going My Way. Bergmanová ztvárnila sestru Marii Benediktu a byla skutečně kouzelná (její scéna v obchodě se sportovními pomůckami anebo její fandění při rvačce na hřišti jsou nezapomenutelné). (24.12.2011)

Milý, poklidný film. Ingrid Bergman v roli sestry Benedikty jen září a hraje tak přesvědčivě, že bych jí věřil i tu nevinnost. Svým výkonem odsunula do pozadí otce O´Malleyho, který sice dává k dobru několik émerických popěvků, ale ty působí vedle švédské písně o jaru až trapně. Být film kratší a méně slaďoučký, přemýšlel bych o pěti hvězdičkách. – Katolická škola a bezvěrecká škola, to je zkrátka nebe a dudy. Ale slibovat denně věrnost vlajce USA a národu, v němž vládne svoboda pro všechny. Brrr, z toho mám mrazení v zádech. (20.10.2013)

Film plyne v téměř relaxační atmosféře a sledujeme málem dokonalý svět: například ostrý byznysman Bogardus chce nejdřív starou školní budovu koupit pro své podnikatelské zájmy a děti přestěhovat do konkurenční St. Victor’s. Pak se z něj mávnutím kouzelného proutku stane zbožný člověk a St. Mary’s naopak věnuje novou nádhernou budovu, co postavil. Jsou tu ale i smutnější momenty, hlavně když se O’Malley od lékaře dozví, že Benedicta trpí slabou tuberkulózou. Milovníci černobílé klasiky si přijdou na své a mohou si vychutnat někdejší filmařskou praxi: prakticky všechny dějové předěly odděluje „stmívačka“, jsou tu dlouhé pasáže bez jediného střihu, např. bezmála tříminutový rozhovor Benedicty s žačkou Patsy. Pro ostatní to bude nekonečná nuda. (09.01.2006)