Chceš mě, chci tě

Spartský král Butler hraje mužskou verzi Samanthy z SATC, opinion leadera pro čtenáře Maximu. Zbouchnutá Katherine Heigl je za naivní snaživou Popelku v džungli moderního randění. Jejich interakce v prostředí televizní zábavy má pod palcem Pan Pravá Blondýnka. The Ugly Truth je jednou z oněch příjemných, byť zapomenutelných a předvídatelných romantik- konverzační humor neskřípe, válka mezi pohlavími příjemně jiskří, ústřednímu duu to na plátně ladí a uši vydatně krmí atmosférický soundtrack. Co naplat, ošklivá pravda je taková, že u žánru, který v poslední době střídá šedý průměr a šeredný podprůměr, je charismatem vydřená šedesátka darem z nebes. Vtipným paradoxem jest, že volnomyšlenkářský liberál radí milé blondýnce starosvětské balicí metody- kombinaci dr. Plzáka a Jane Austen- držet se zpátky, být nedostupná jak husitská tvrz a obdivovat muže až do skonání hlasivek. A radí správně-zdrženlivost pochopitelně funguje- kromě New Yorku, kde připadá jeden ucházející exponát s oběma chromozomy na osm žen, ale pro tento speciální případ je tu Sex and the City. (projekce) (16.08.2009)

Pokud si ještě před koupením lístku pořádně uvědomíte, do čeho jdete, nemůže vás tahle záležitost zklamat. Že se pojede podle obehraných žánrových pravidel musíte vytušit už z traileru a jedinou zásadní otázkou večera tak zůstane, zda-li bude fungovat chemie ústřední dvojice. A v tomhle případě oba palce nahoru, protože Butler je si svého macha užívá stejnou měrou, jakou je Katherine Heigl úžasně přirozená a okouzlující. Že jsou fóry plné sexuálních poznámek a narážek prvoplánové vem čert, smál jsem se s celým sálem a od srdce těm dvěma přál, aby jim to nakonec klaplo. V lehkém pomatení smyslů čisté čtyři nepředstírané orgasmy… eh, hvězdy. :) (27.10.2009)

Robert "Legally Blonde a šmitec" Luketic se ani tentokrát nepřekonal. Pokud jsem u PS: I Love You měl problém s jeho chladnou vykalkulovaností na efekt, tak u Ugly Truth jsem naprosto znechucen záplavou triviálních rádobygagů stojících na jednak mně nepochopitelném, druhak zde ještě hustofrajerskoklátičskopozérsky přepáleném, charismatu Gerarda Butlera a půvabech Katherine Heigl. Nic víc to opravdu netáhne. Jakýkoliv náznak originálna je s železnou pravidelností přebit návratem k osvědčeným šablonám, které dělají z celého "ideového pozadí" filmu trhací kalendář a zbavují ho jakékoliv elementární dějové logiky - to vše proto, že "to tak přece musí být, protože lidi to tak chtějí". Ugly Truth je jednak identifikátorem tohohle omylu, ale především skrze něj podávanou výpovědí o kvalitách současné scénáristiky na poli romantických komedií - o to víc je potřeba cenit si těch skutečně dobrých. Shrnu-li to, je tato na první pohled přitažlivá věc čistě o tom, jak si upjatá trapka hledá mládence, s čímž jí pomůže nesnesitelný "mačo grande" kolega - moderátor relace na téma "chlapi jsou sexem posedlá zvěř, a vy to tak vlastně taky chcete" - aby se velmi překvapivě ukázalo, že on vlastně takový není, a ona zase nechce to, co si myslela že chce, ale jeho (ačkoliv on vlastně pod tou slupkou je takový jako vždycky chtěla, ehm...). Že to má asi stejně smyslu jako český název? No, to má. A to si ještě počkejte na závěrečnou scénu, která je opravdu z jiného světa, ať už je ten váš jakýkoliv.... Tohle je prostě stejná liga jako Leap Year, tudíž UŽ NIKDY VÍC. 50% (04.06.2012)

"Všichni muži nejsou úchylní jako ty. - Ale jsou." Nemohu mluvit za všechny muže z tohoto vesmíru, ale dle provedených životních sondáží do svého okolí musím souhlasit s Mikem. Jde nám jen o sex a kvůli tomu děláme, že posloucháme ženské problémy. Tedy až do získání stálé partnerky a postupné logické ztráty koulí. Nicméně Mike má své koule stále pevně v rukou a já se přiznám, že bych se s ním raději díval na fotbal, než bych s Abby zakládal rodinu. Ale při tomto neustálém mezipohlavním pošťuchování se dokážu výtečně pobavit kdykoli, kdekoli a v podstatě s kýmkoli. (23.12.2015)

The ugly truth bohužiaľ je, že hollywoodski tvorcovia (a aj francúzski, britskí, českí, atď) majú veľký problém vymyslieť v rámci romantickej komédie niečo nové. Lenže trh si ich vyžaduje, tak sa proste točí asi všetko, čo sa na papier napíše. Tento film ako keby opisoval z vydarených, sexuálne ladených sitkomov typu 2 a pol chlapa a využíva podobne koncipované hlášky. Tie sú ale tým najlepším v tomto priemernom, ale v podstate milom filme. (19.07.2012)