Zajícův rok

„Mezi námi, ta moje žena je děsná ježibaba. Je to jak s příliš dobrým autem. Nejdřív ho musíš mít, ale potom, když ho máš, je to už jen samý problém.“ Jen počkej, zajíci! Aneb my muži jsme všichni takoví zajíci, jen si to umět přiznat a ustát ten fakt, že do jednoho skončíme v klecích, ať už těch železných či uměle společensky vytvořených…Zajícův rok je velmi svérázný film. Je neúměrně dlouhý, příliš se toho v něm neděje, některé scény jsou naivní (opravdu romantická představa o vymazání se z počítačů) a nechtěně úsměvné. Přesto jeho atmosféra vás na ty 2 hodiny pohltí, necháte-li ji. A já osobně si tohle pohodové, příjemné a touhou po svobodě nasáklé putování muže a jeho zaječího kamaráda krásnou finskou krajinou dokázal vychutnat. Stejně jako občasný (záměrný) humor a groteskní, bizarní scény (zoufalí policejní příslušníci, bagrista, opilí lovci, turisté atd.). Ale už méně určité finské reálie (konspirační teorii ohledně prezidenta Kekkonena docení asi jen Finové). Symbolický konec sem seděl. Dám slušné 4*. (16.08.2020)

Jako malá holka jsem jezdila k tetě na prázdniny a jeden z mých úkolů bylo hlídat králíky vypuštěné na louce za domem. Jak já tyhle chvilky milovala. Lehla jsem si do trávy mezi kopretiny a dívala jsem se na nebe s obláčky a přemýšlela, co by asi jaký obláček mohl tak představovat. Pak jsem pochytala králíky a šup s nimi zase do kotců. To byly mimo jiné, nejkrásnější chvilky mého dětství. Dnes jezdí kolony aut z měst po narvaných silnicích a dálnicích každý víkend někam na tu svojí chaloupku nebo někam jinam, zkrátka ven do přírody. V těch genech to tam někde má každý z nás a tak není vůbec těžké pochopit Vatanena s jeho zajícem. Ať se ani nám nikdy nestane, že zapomeneme žít ! (10.11.2014)

Reklamní agent Vatanen je otrávený prací, manželkou, spolupracovníky i obecně životem. Na služební cestě s kolegou autem zraní malého zajíčka. Vatanen se za ním vydá do lesa a kolega mu zatím ujede. Zajíček nedostane jméno, protože je stále zajícem divokým a patří přírodě. Pomocí veterináře mu Vatanen vyléčí zlámanou nohu a naučí se ho krmit. Tráví spolu dny i týdny v lesích, v osamělých chatkách a nic jim nechybí. Do doby, kdy ho začne sama společnost vyhledávat a obtěžovat. Film je i o tom, jak těžké je vymanit a osvobodit se od úřadů a systému všeobecně. Je to takřka nemožné. (20.03.2020)

3* Po jedenácti letech jsem si zopakoval tuto původně pětihvězdičkovou vykopávku a tato repríza jí stála dvě hvězdičky. Knihy Arto Paasilinny mám moc rád pro jejich absurdní humor a tak jsem doufal, že mi je tento film osvěží. Bohužel se tak nestalo a koukal jsem přes dvě hodiny na pomalu plynoucí příběh o reklamních návrhářovi, ze kterého se jakoby mávnutím kouzelného proutku stane přírodní muž a začne utíkat před civilizací. Přesně si tu knížku nepamatuji, ale určitě jsem se u ní bavil mnohem víc než teď. Možná když jsem to tehdy zhlédl krátce po knížce, tak mě to sedlo víc, tentokrát bohužel ne. Proto dávám tomuto finskému enviromentálnímu dílku, které bylo určitě ve své době pokrokové, jen 3 hvězdy a raději doporučuji jeho knížky, které opravdu stojí za to a dají se sehnat i jako audioknihy.  [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.09.2022)

Pro mě naprosto neuvěřitelné, že je tomuto "nadčasovému" filmu přes 30 let. Nad čím se již tehdy dumalo ve Finsku, které je dodnes více spjaté s přírodou, než většina evropských zemí...V žádné civilizované zemi už asi není úniku a tady pokus o únik s kamarádem zajícem do severní pustiny, ještě k tomu v zimě. Film nabízí rozhodně široký prostor k zamyšlení, i když reálně by měl šanci na přežití do jara určitě větší ten zajíc. (15.11.2008)