Nestyda

Až téměř pesimistický pohled na životní etapu stárnoucího čtyřicátníka Oskara režijním pohledem Jana Hřebejka, který je, vedle Viewegha a Macháčka, také spoluautorem scénáře. Jednou to přijít muselo. Oskar, který svým strojeným úsměvem v televizi předpovídá počasí, je v manželství čím dál méně spokojený. Uspokojení hledá nejprve v náručí mladší a hezčí ženy (Vica Kerekes), poté se zaplete s celebritou - výrazně starší populární zpěvačkou, kterou ztvárnila Emília Vášáryová. Manželka (Simona Babčáková) mu nevěru brzy odhalí, dostane vyhazov jak z bytu, tak z práce, čeká ho rozvod. A možná teď už bude konečně šťastný. Film na mě působil v prvé řadě nedodělaně. Kratší minutáž nebyla úplně optimálně vyplněna. Film se asi v polovině v podstatě omezil na dvě dějové linie. V jedné sledujeme, jak je Oskarova manželka stále spokojenější po boku nového partnera (Pavel Liška), a ve druhé sledujeme Oskarovu vnitřní rozpolcenost vůči ženám a jeho citovou nestálost. Mně osobně v příběhu scházela větší životnost a větší charakterová výrazovost, protože herci na to měli. Vlastně celý film je o tom, jak Jiří Macháček střídá ženy. A to je trochu nuda. 40% (11.11.2010)

Docela jsem byl překvapený, jak je film podhodnocenej. Přiznám se ale, že jsem i s tím vším šel na film s nejistotou. Hřebejkovi to poslední dobou moc nešlo, Macháček byl od Samotářů vcelku jalovej a příběhy také neměly žádnou šťávu. Stejně tak jako v Nestydovi. Příběh šťávu určitě nemá, ale film jako takový obsahuje pár opravdu vtipných scén. Krom toho Jiří Macháček opět hraje to co mu jde nejlíp. Přiblblýho vola, který je s ním spojen asi doživotně. Ale celkově to docela příjemně ubíhá. Je mi uplně jasný, proč to odborníci tak sundali...špatný příběh, Hřebejk nemá formu, herci nic moc...zbytečný cameo role...především Karla Gotta, ale co na tom. Já jsem se u toho prostě a jednoduše bavil. Když to samozvanej odborník nedokáže, jeho problém. Nemusí do toho ale tahat obyčejný lidi, kteří se kvůli ním rozhodnou tenhle film vynechat, přestože dokáže pobavit. (22.02.2010)

S Hrebejkom to po PELÍŠKACH išlo ozaj z kopca... Film o ničom (bez zápletky, bez dejových zvratov), kde sa premávajú sympatickí herci, no pri vštekých (!) máte pocit, že hrajú vedľajšie úlohy. ROMÁN PRE ŽENY (tiež podľa Viewegha) bol aspoň vtipný, PRÍBEH NEVERNEJ KLÁRY (aj keď je to neuveriteľné) súdržnejší... Stále viac som presvedčený, že FRANTIŠEK JE DEVKAR je nadpriemerný český film... (13.02.2011)

Najväčším problémom tohoto filmu budú a boli obávané dve legendárne české HŘE, a to hřejivý humor a Hřebejk, tu dokonca v jednom balíku. Čiže kritici a diváci si nasadili vopred okuliare s jedným sklíčkom predsudkov a druhým očakávaní, ktoré nemohol takto jednoducho ladený projekt splniť. Skúsme si predstaviť, že sa jedná napríklad o francúzsky, málo známy film, ktorý sledujeme v malom kine, nič od neho neočakávame, namiesto Kájovho camea sa tu objaví napríklad Johny Haliday, nemusíme sa zamýšlať nad reálnosťou situácií a v kľude tak môžeme porozmýšlať nad scenáristickými postrehmi ohľadom života štyridsiatnika, ktorého povahu vystihuje najlepšie názov filmu. Určite by sme sa necítili tak kolektívne trápne, ako by som sa možno cítil aj ja v kine, ak by som ho navštívil. V kľude v televízii a bez očakávaní som bol nakoniec celkom spokojný. Určite lepšie, ako Román pro muže. (27.03.2013)

Povídky o manželství a sexu jsou kniha takřka geniální. I proto to měl Nestyda od začátku prohrané, ale vyšel ze souboje s očekáváním relativně se ctí. Souvislý příběh totiž musel být přítomen, ale určitě měl být bližší Oskarovi. Zuzanino počínání totiž působí silně rozpačitě, tuctově a bohužel bez pointy. Na scenáristickém papíře to mohlo být od Viewegha slibnější, takhle dost dobře nechápu, proč jsem měl tu či onu unavenou linii sledovat. Nejsilnější momenty samozřejmě přijdou, když se objeví replika z povídky, jeden oblíbený příběh se propojí s jiným a překvapivě právě připsaná Nora je parádní vůdčí linkou. Zkrátka všechno alespoň zdánlivě funguje, ale na příliš mnoha místech jsem jasně cítil, že chybí něco navíc, o proměnlivosti nálad předlohy na několika řádcích ani nemluvě. A Hřebejk sice naštěstí definitivně zahodil dřívější masku spasitele české kinematografie, kterou si tak nepochopitelně přivlastnil, ale měl by se zamyslet nad svým šansonově-melancholickým syndromem. Ta vzájemná podobnost předkládaných hudebních prostředí už je alarmující. (09.11.2009)