Normal

Chápu nářky, že Normal není klasický film s katarzí v rovině kdo a co, ale nedělalo mi problémy se přizpůsobit. Není to rozhodování o vině a nevině, jde spíše o to proč. Nabízí sondu do duše nenormální osobnosti a osob blízkých, které jsou jeho skutky poznamenány (žena, otřesený obhájce, rodina oběti), nejde o omlouvání ale o pohled z vícero úhlů, kterými můžeme na Kurtenovy činy nazírat. Zvláštní kapitolou tvoří stylizace, která naplno využívá filmové prostředky a techniku (barvy, filtry, hudbu, úhly kamery) a ukazují to, co jsem v českém filmu dlouho postrádala - moderní fimovou řeč, která dokáže k divákovi hovořit skrze obrazy. Nemám z posledních několika let větší zkušenost s českýmI filmy, ale Normal tématem a svou vizuální silou posílil moje naděje, že se v Česku najde nějaký odvážlivec, který nebude točit jen HLP (=hřejivé lidské příběhy) vypadajících v traileru jako epizody televizních Bakalářů. (27.03.2009)

The Silence of the Content, aneb Julius Ševčík v zajetí filmových –ismů a vlastních artových ambicí. Chápu, že i formou se dá bůhvíco sdělit, ale tahle byla tak zahleděná do sebe, že na to neměla čas. Škoda, protože Kňažko vypadal, že by na svých bedrech utáhl ledasco. Když kvičel jak dvojitě píchané prase, měnila by z něj spodky i agentka Starlingová.. (19.03.2018)

Dojmy poněkud rozporuplné: na jednu stranu úžasný nápad rozvést expresionistický obraz monstra, v němž se zrcadlí podstatná dilemata Výmarské republiky, bizarní mezistupeň mezi stvůrou a spasitelem. Na všechny palčivé otázky ale Ševčík nabízí pouze velmi schematické odpovědi ve vybraném vizuálu, skvělé kompozici, ve hře světla a tmy. Postavy redukuje na úroveň symbolů "dobro", "zlo", "nevinnost", nenabízí komplexních psychologické portréty. V závěru však není divák o moc moudřejší než na začátku, ano, sečtělý fanoušek německého expresionismu se pokochá a potěší, na duši zahřeje i to, že konečně do kin přichází český film, který nejde s proudem a vyvolává kontroverzní dojmy. Osobně si Normal rád prohlédnu do detailu ještě jednou, abych si ověřil, zda moje konstrukce mají oporu v natočeném. Trochu ve mně totiž přežívá pocit, že Ševčík vyvolal spoustu příslibů, naservíroval plný tác laskominek pro "sečtělé" diváky, ale pod vybraným audio-vizuálem zdaleka nedříme film, který by uspokojivě odpovídal na svoje vlastní otázky. Nicméně zdůrazňuji: takhle podnětný český film tu nebyl už léta. Hosana. (28.03.2009)

Na urovni primarneho pozitku je Normal pre mna atmosferickejsi nez drviva vacsina thrillerov posledneho roka z poza mlaky (jedno ci na vychod, alebo zapad). Po odkryti "pokrievky" navyse vyplavaju na povrch dalsie "lahodky", ktore ani zdaleka nemusia suvisiet (a ani nesuvisia) so zanrovymi skatulkami, ci lpenim na "zaujimavom" pribehu. Velmi odosobnene a zaroven velmi vpijajuce. (03.12.2009)

Člověk by ani nevěřil, že něco takového vzniklo u nás, nebýt známých tváří. Palec nahoru za Milana Kňažka (jeho čeština se slovenským přízvukem ale občas tahala za uši), Pavla Gajdoše, Miroslava Táborského (skvělý) a nakonec i za tu Dášu (takhle má vypadat návrat na filmové plátno). Ohromující vizuální stránku nemá cenu rozebírat, překvapila mě ovšem Muchowova hudba, která byla oproti jeho jiným věcem dost povedená a stylová. Celý Normal tak trochu připomíná Mlčení jehňátek (má do něj sakra daleko, já vím, ale stejně...), z vražedných scén (obzvlášť z malé holčičky) jakespatří mrazí... Škoda, že to všechno bylo tak moc hezky natočené, až to vypadalo trochu uměle - nereálně. Nicméně i tak dávám čtyři poctivé hvězdice. Na české poměry nadprůměr, ale ve srovnání s tím, co se točí jinde, je Normal v podstatě obyčejný příběh v nádherném balení. (05.08.2010)