Kdopak by se vlka bál

Inteligentně napsané, obrazem trochu televizní, ale i tak se mi to moc líbilo. Kreslené vsuvky jsou ve filmu trochu navíc, buď tam nemuseli být vůbec, nebo se mohli víc propracovat. Film mi připomněl dva starší snímky Věry Plívové-Šimkové o "Veverce", v nichž je malá holčička taky konfrontována s realitou světa dospělých a pomocí své fantazie se v ní snaží neztratit. Příběh funguje asi spíš pro rodiče, ale nabízí i únikovou cestu pro děti - těm je předkládána více srozumintelná verze rozvodu - mimozemská invaze jejíž obětí se stala maminka - je totiž v poslední době nějaká divná. A ta malá holčička v hlavní roli vůbec nepůsobí trapně! Pro děti jeden z nej českých filmů za posledních pár let (z pohledu už trochu odrostlého dítěte). (12.07.2009)

Vidění dospěláckého světa očima předškolního dítěte je veskrze originální a naprosto věrohodné. Označení filmu jako rodinný neznamená dětský, takže jsem nechápal ta dítka sotva mladšího školního věku, která v doprovodu rodičů sledovala celkem vážné téma. Naštestí se nesmála (nebylo čemu, i když občasnému pousmání nad poetikou dětského uvažování se nevyhnete). Ale třeba si dítka obohatila slovník, podobně jako jeden tatínek, který odcházeje prohlásil: "To bylo dobrodrůžo." Dobrodružství, do kterého se Mária Procházková pustila, stojí za to. Tak povedený námět, scénář a zrežírování pasuje snímek do skupiny takových filmů jako "Tajnosti" , "Štěstí" nebo "Cesta z města". Místy jsem nevnímal herce, ale přirozeně civilní vypravování. Řezníček v roli tatínka přesvědčivý, Čvančarová předvedla i své pěvecké přednosti. Těsně před závěrem je jeden zbytečný zádrhel: narychlo naplánovaný odlet na planetu Japonko jsem moc nechápal. Mně tam stačilo letištní bludiště a vůbec tam nemusely být rošády s rychlým odletem. A vydržte u titulků. Stojí za to. (22.12.2008)

Rodinná krize z pohledu nevinně dětského aneb rozpad vztahu očima dítěte? Režisérce a animátorce (její původní profese je na výsledné podobě filmu hodně znát) Marii Procházkové se to podařilo skutečně obdivuhodně, její ženský úhel pohledu v kombinaci s intuitivní empatií matky umožnil nastínit vyprávění skutečně hodně věrohodné a na rozdíl od jejího celovečerního (místy až surrealistického) debutu Žralok v hravě akcentovala ve volbě námětu i aspekt ryze civilizační - jak dnešní stále se zrychlující doba urychluje i rozpad lidských vztahů. Pro nejednu divačku, neřku-li diváka, je patrně nemožné přesně pojmenovat důvod, který vedl hlavní dospělou ženskou hrdinku k jednání, které ohrozilo její dosud dobře fungující rodinu i integritu vývoje jejího jediného dítěte, všichni ovšem intuitivně velmi dobře chápeme podstatu jejího jednání. Těžko se hledá vina, život se žije a lidé dělají (osudové) chyby, jejichž nejspolehlivějším seismografem a indikátorem jsou právě děti. Bohužel... (03.11.2009)

Když vám někdo vymění maminku za mimozemšťana, který se chce vrátit zpátky na Venuši, v noci vás straší vlk a ještě možná nejste jejich, není to žádná sranda. Malá Terezka se s pomocí kamaráda Šimona snaží přijít na kloub celé téhle strašlivé rodinné krizi, ovšem rodiče vůbec nespolupracují. Divák se ale s příběhem zaručeně spolupracovat bude, ať už dítě při Terezčině dobrodružství, nebo dospělý s originálně a s fantazií zpracovanou životní situací. Propojením světa dětí s tím mimozemsky dospělým se dostáváme víc a víc pod povrch všem komplikacím, ale naštěstí má Terezka strašně hodného tatínka a naštěstí pohádky vždycky dobře dopadnou. I když mimozemšťané jsou nesmrtelní. A Japonci možná taky. (11.02.2012)

Musím říct, že v dnešní době, mezi českými filmy, docela vzácnost...Alespoň jsem si spravil náladu po Four Christmases...Film na mně dýchal takovou tou českou náturou...Dokázal jsem se vcítit v některé postavy...Na nic si nehrál a hlavně zaujal svým příběhem...Nadarmo se neříká, že kvůli problémům dospělých, nejvíce trpí samotné děti... (12.12.2008)