Kdopak by se vlka bál

Problémy a sváry „světa dospěláků“ nahlížené očima malé holčičky. Maria Procházková podědila dobré scenáristické a umělecké geny a třebaže její příběh není nijak objevný a byl už zde dříve v mnoha variacích, obtiskla do svého filmu jedinečné výtvarné cítění, díky němuž se film vyniká, pokud by šlo o srovnávání. Vyniká se i díky tomu lehce naivnímu a hravému podtónu, přesně takovému, jakým je vnitřní život malého dítěte s bujnou imaginací. Škoda, že ten film v kinech tak propadnul. (12.02.2012)

Marii Procházkové se podařilo natočit příjemně civilní rodinné drama, které vybočuje z řady žánrově spřízněných filmů díky originálnímu nápadu, kdy je po celý film na partnerskou krizi pohlíženo očima malého dítěte. Ještě, že se Procházkové podařilo vybrat talentované dětské herce a dovést je k naprosto přirozeným a upřímným výkonům, neboť právě na nich celý film stojí. Na nich a na dobře napsaném scénáři s přirozenými dialogy, které vůbec nešustí papírem, což se u českého filmu moc nevidí. Škoda jen, že je na filmu v některých scénách hodně patrná jedna nemoc českých filmů - televizní vizuál. Film díky zvolenému formátu v některých momentech připomíná spíše lacinou televizní inscenaci, což je škoda, neboť kameraman v jiných pasážích prokazuje nesporný um a vizuální cítění a například taková scéna koncertu byla nasnímána opravdu krásně. Po vizuální stránce je film tedy značně nevyrovnaný. Film také v několika scénách shazuje nepříliš důvěryhodná psychologie postav a lehce nelogické jednání, což v kontrastu s kvalitními dialogy zamrzí. Ve výsledku mi z Kdopak by se vlka bál? vychází příjemný film, který se zaměřuje na všechny věkové kategorie. Na české poměry rozhodně nadprůměr a příslib do budoucna. 70% (31.07.2009)

Horší vrabec v hrsti (profesionálne natočená laskavá tragikomedie ze života), ako holub na streche (amatérsky pôsobiaci experiment). Už dávno som sa pri aktuálnom českom filme nezabavil/nedojal tak, ako pri Vlkovi. Odvážna forma rozprávania je perfektne zvládnutá, divák verí, že štylisticky natočené zábery vidí rovnako aj Terezka. Takže jej musí držať v jej rozprávke (rozprávky sú poväčšinou depresívne, ale dobro nakoniec víťazí nad zlom) palce. Pokial vás sklamal záver a čiernobielosť postáv (maminka je ale dočasne "ambivalentná"), tak sa treba zamyslieť nad subjektivitou rozprávania/ rozprávača a žánrom, ktorý je v tomto prípade skutočne rozprávka. Dokonalé herecké výkony, či skôr typologicky presné obsadenie (to je pre rozprávky typické) sú základom úspechu tvorcov. (20.04.2014)

Dostalo mně to, opravdu ano. Možná protože jsem od tohoto filmu nic nečekala, možná protože jsem kdysi byla přesvědčená, že sousedi jsou hledaní zabijáci, možná protože sousedka mé kamarádky byla z Neptunu (kupovala zelený Ariel a Neptun je přece taky zelený), nebo protože jsem dnes prostě naměkko. Ale dokázal mi vhrnout slzy do očí a to se počítá. (01.01.2010)

POZOR KARKULKO, BUDE TAM VLK….. Dětské vidění světa je plné fantasie a život s nimi přináší hodně povídání a debat nad jejich názory. Třeba jestli je či není máma mimozemšťan. Úsměvné pro ty, kdo to prožili. Dětská upřímnost a nevinnost nemůže porozumět komplikovanosti dospěláckých vztahů. Nepříjemné pro ty, kdo to zažili. Sleduji ,,chození kolem horké kaše“ a přitom je každýmu jasný, kam příběh směřuje. Fakt to jde pomalu. Proč mají všichni potřebu točit filmy na současná témata? Proč naši filmaři nemůžou popustit uzdu své představivosti? Draci, upíři, cokoliv! Klidně parodii. Mě už ty filmy na současné téma neberou. A nezajímají snad ani Spáčilovou. Tady měli alespoň snahu příběh oživit dětskou fantasií. A tak je to natočeno asi jen proto, abych zjistil, že maminka není mimozemšťan, ale kráva. Nebýt dětí, nemá film co nabídnout. Příběh by se mohl vejít mezi Bakalářské historky, za 20 minut mohlo být hotovo a nemuseli jsme se navzájem trápit. A jestli si myslíte, že se budou bavit děti, tak ty moje ne! PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * P.S: Pozor na vlky, jsou nebezpeční. Vždy a všude. (29.09.2009)