Kdopak by se vlka bál

Jsem velmi, velmi mile překvapen. Od dob Velryb a Polepšoven zase jeden kvalitní rodinný film. Po formální stránce ještě lepší a nápaditější, než dnes již klasické filmy paní Poledňákové. Sice tak nepohladí, je to větší drámo (což je pohádka O červené karkulce také), ale opravdu po dlouhé době česká filmová kvalitka. (01.02.2009)

Vidění dospěláckého světa očima předškolního dítěte je veskrze originální a naprosto věrohodné. Označení filmu jako rodinný neznamená dětský, takže jsem nechápal ta dítka sotva mladšího školního věku, která v doprovodu rodičů sledovala celkem vážné téma. Naštestí se nesmála (nebylo čemu, i když občasnému pousmání nad poetikou dětského uvažování se nevyhnete). Ale třeba si dítka obohatila slovník, podobně jako jeden tatínek, který odcházeje prohlásil: "To bylo dobrodrůžo." Dobrodružství, do kterého se Mária Procházková pustila, stojí za to. Tak povedený námět, scénář a zrežírování pasuje snímek do skupiny takových filmů jako "Tajnosti" , "Štěstí" nebo "Cesta z města". Místy jsem nevnímal herce, ale přirozeně civilní vypravování. Řezníček v roli tatínka přesvědčivý, Čvančarová předvedla i své pěvecké přednosti. Těsně před závěrem je jeden zbytečný zádrhel: narychlo naplánovaný odlet na planetu Japonko jsem moc nechápal. Mně tam stačilo letištní bludiště a vůbec tam nemusely být rošády s rychlým odletem. A vydržte u titulků. Stojí za to. (22.12.2008)

Velmi působivý snímek o tom, že děti někdy berou slova velmi doslovna a nechápou ironii. Jak taková malá šestiletá holčička dokáže vnímat rodinnou krizi. Na české poměry výborná audiovizuální stránka a příjemní herci - hlavně ti dětští, kteří byli vybráni skutečně s citem. Milý film, který mě překvapivě velmi potěšil. (01.01.2010)

Dobrodrůžo! Vlka jsem obdivoval, protože miloval jídlo jako já. Jenže tohle sexysticky slinatjící zvíře nikdo neměl rád. Marie Procházková však má rozum a vyspravila mu reputaci. Krom toho, že je film jedna velká fantazie, má i obrovský časový rozsah. Vrátil mě do doby, kdy jsem se pod vahou barevný aktovky protloukal dětstvím, bez vlka, bez odvahy. Jo, do tý doby, kdy byl krajíc chleba větší než má hlava. Dostal jsem chuť... odjet na výlet do lesů!.!.! (23.05.2010)

Problémem tohohle filmu je, že vám řekne, na koho se máte koukat jako na toho špatnýho a koho brát jako správňáka. Mluvím sice hlavně o tom letištním konci, ale vztahuje se to už trochu ke klišé zvanému šťouravá tchyně a hlavně pak prospěchářský požitkář. Je nutno nechat, že typologie postav se krásně překrývá s typologií herců, a tak "ulicový lempl" Martin Hofman hraje největšího bastarda, jakého Ruzyně kdy viděla. A naopak Matonoha č.2 - Pavel Řezníček je tu od toho, abyste mu drželi palce. Vždyť se bije za svou nevlastní. Celkové hodnocení dost zachránil konec. Tu dětskou virtuální grafiku byl tolik neprotežoval, prolínačky s paralelním světem Karkulky lze chápat jako pokus tvůrců o umění a poněkud hloupoučké přiblížení dětského světa fantazií a kouzel. (20.09.2009)