Dokonalý únik

Exploitation proměňující se s každou přibývající minutou v kaufmanovské rošády soupeřícího scénáristy a jím utvářené postavy-golema. Jak si povšimli někteří postmoderní teoretici kultury, reprezentace vyhnání z ráje (podle židovské tradice je golemem v podstatě první člověk, Adam) a odloučení člověka od přírody se v Dokonalém úniku od mu podobných 70kových filmů jako Vysvobození proměnila - už se nejedná o tradiční varování, ale o ironické zdůraznění směšnosti dané katastrofy. Tradiční tragické zápletky se stávají komedií a katarze se proměňuje v pointu. Byl to však už Franz Kafka, kdo přišel s tezí, že moderní doba vytěsnila z lidského života tragično a nahradila je mnohem méně invenčním grotesknem. (20.10.2009)

Twohyho hra na schovávačku umocnená krásnou prírodnou scenériou, kde bonusom k diváckemu zážitku je očakávanie utajeného tajomstva ako to vlastne celé bude..a tento bonus sa po záverečných vysvetlovačkách stáva vlastne najväčším mínusom celého filmu. Nemôžem si pomôcť, ale pointa je strašne debilná...je mnoho podobných filmov kde rafinovane podaná pointa znásobí zážitok a umocní napätie z očakávaného rozlúsknutia príbehovej skladačky....tu však pointa odhaluje veľmi veľa logických nedostatkov a celé je to vlastne klamstvo...aj keď klamstvo veľmi pekne zrežírované. (08.12.2009)

S odstupem nakonec čtyři, i když původně jsem to, snad z náklonnosti k Twohymu a tím pádem pozitivní diskriminace, trochu podtaktoval. Jednoduchý koncept šperkovaný robustními dialogy a kočkomyší hrou s diváky, pečlivě vybraní herci, pozlátkový vizuál. Může to vypadat jako nejelementárnější věc na světě, ale natočit slušný thriller je dneska kumšt. Twohy možná nikdy nebude tapetovat svou hollywoodskou vilu Oscary, ale ten kumšt mu nevezme nikdo. Požehnáni budiž ti, kteří si ho umí užít. (30.11.2009)

Režisér se očividně několik dnů před započetím projektu, ze kterého se nakonec vyklubal Dokonalý únik rozhodl, že vezme nabroušenou sekyru, se kterou se ohání Timothy Olyphant, a snímek přesně v půlce rozetne. Vznikly tak dvě poloviny průměrného thrilleru: prvních čtyřicet minut je nudná slátanina o procházení se Hawaí, které připomíná Modrou lagunu, občas s nějakou zajímavější scénkou (sledování vetřelců, překonávání srázu). Jenže i tak je to hrozná nuda, a kdybych zběsile nechroustal pop-corn, snad bych v sále i usnul. Pak se ale stane něco zvláštního, a druhá polovina dává konečně vzpomenout na to, že Twohy je ten, co natočil bezvadnou Černočernou tmu. Nefalšované akční peklo prezentované divákovi jako napínavý thriller plný klipovitých záběrů se po černobílem flashbacku (ne nadarmo je ve filmu zmiňován snímek Natural Born Killers) vyvalí z plátna, a já si konečně až do závěrečných titulků říkám: jo, na tohle jsem přesně šel. Verdikt: prvních 49 minut jedna hvězda, zbylých 49 pět hvězd. Zprůměrovat si to umí každý. (14.12.2009)

Fantastická pecka a zároveň jedno z největších překvapení roku. Twothy se po sérii propadáků (za které si mohl víceméně sám) pochlapil a natočil famózní thrillerovou pecku, která vypadá, jakoby Hitchcock vstal z mrtvých a odjel si natočit další ze svých klasik na Havaj. Poklidný romantický úvod umě načrtne charaktery, aby se po ne příliš originálním (kdo má nakoukáno, zůstane v klidu) twistu vrhlo na dokonalou závěrečnou půlhodinu, která je (také díky hudbě) naprosto šíleným sprintem plným nadsázky (zaklapnutí lebky) a neutuchajícího adrenalinu. Vyměněnému Zahnovi i slušně hrající Mille to sedne, ale Timothy Olyphant je nadpozemský masér, který si může plácnout s Woodym Harrelsonem pro nejostřejšího ranaře podzimu. 4 a ½. (04.11.2009)