New Yorku, miluji Tě!

New York, město letmých setkání, místo, kde se z epizodické náhody stává poetická /MK/, jakoby se Velké jablko urodilo pro filmový materiál se svou pestrobarevnou směsku lidí, z nichž každý odněkud přišel. Nevyrovnaná, ale přesto dokonale souznící mozaika, která mě omámila (nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděla na plátně tolik sex. napětí jako u story Bradley Coopera), rozesmála (Eli Wallach je můj nejmilejší filmový staroušek a půtky s manželkou roztomile záludné) , rozněžňovala (dívenka z parku, co má tisíc otázek), rozplakala (Shia, Julie a tajemný pokoj nebo příběh jednoho portrétu), přemítala nad hrátkami scenáristů ( dvě rozkošně zlomyslné story se zapalováním ohněv venku, které mají původ v tom, že v NYC se musí kouřit před barem/putykou a především Prom Night story s komickou pointou) a mezi tím vším snílkovská dívka s videokamerou, která mezi jednotlivými částmi lehkonoze poletovala jako motýl na cestě mezi Central Parkem a Chinatown... 80% Cause everyone's your friend in New York City And everything looks beautiful when you're young and pretty The streets are paved with diamonds and there's just so much to see But the best thing about New York City is you and me (21.01.2010)

Snímek o Paříži jí byl věrný atmosférou, příběhy, laděním. Například z povídky, která se odehrávala na hřbitově Père Lachaise, na vás dýchla jistá tajemnost, ale zároveň i hravost, jíž jsou francouzské uličky plné. Většina krátkých snímků byla kvalitních, originálních, měly spád. V New Yorku jsem sice nebyla, ale přesto mám pocit, že bych jeho atmosféru poznala. V tomto filmu chybí. Jen párkrát se mihne, aby vás podráždila, a zase zmizí v nedohlednu. Těžko se hodnotí film složený z několika malých částí – těžko můžete říct, že jako celek je to nuda, když víte aspoň o dvou, třech kouscích, které stály za podívání. (07.11.2010)

Všichni jsme cizinci míjejícími se v labyrintu ulic měst, v kterých žijeme. Pulzující New Yorská metropole se na sto minut přeměnila v jeden rytmicky tepající srdeční sval bijící ve znamení romantického pnutí. Zatímco Paris, je t'aime byla hravě snovou hříčkou, tak New York, I love You je komplexnější zakouřenou a alkoholem provoněnou knihou, určenou všem nejmenovaným idealistům, snílkům věřícím stejným dílem ve štěstí i pomíjivost lásky. Knihou, o které víme, že si s ní autoři dali na čas a je nám až líto jí přečíst takhle jedním dechem. Rozhodně však nečekejte další Sex ve Městě. Spíš něco ve stylu Mých borůvkových nocí s tím rozdílem, že New York, I love you není jen líbivě nudnou báchorkou, ale multikulturním spletencem držícím pohromadě a odkrývajícím náhodné proměnné v rovnici zvané život. NY, I love you se může pyšnit zcela odlišným stylistickým podáním, místy možná ještě umělečtějším než jeho francouzská milenka. Jednotlivé povídky, které jsou slité v jeden nepropustný zato synapticky propojený celek, sázejí spíš na vizuální stránku a dokazují, že i samotné obrazy dokáží vyprávět poutavý příběh. Ačkoliv tvůrcům chvílemi chyběl metronom tempa, je až spodivem, že se jim podařilo proplést všechny postavy v jedno dokonale osudové klubko a rozproudit divákovi krev v těle tím správným způsobem až k pravému endorfinem obšťastněnému heart beatu. Doufám, že New York, I love you není poslední zastávkou na cestě po městech snů s romanticky rozevřenou náručí. Šanghaj už určitě netrpělivě čeká. Jablečný džus je můj nejmilovanější a tohle velké jablko snad ani líp vylisovat nešlo. Pozn. pro šťouraly: určitě šlo :o), ale díky RADIOHEAD a hlavně závěrečné koláži definitivních 8/10. Myslím, že můžu zakončit slovy klasika: "God, I love New York." Dedicated to ifa. (25.01.2010)

New York, metropola, ktorá takisto ako Paríž nanovo reprodukuje echo nesterilného útočiska (lepšie vyjadrené stredobodu) pre rôzne tipy zasiahnutých bytostí. Centrum vratkej veľkorysosti, v ktorom chceš zažiť promenádu in "Central Park", láka ťa večerná cigareta pred reštikov "Aureole" a neváhaš nad preniknutím do tajov "China Town" alebo "Little Italy". Nevieš ku komu sadneš do taxíka, netušíš koho kde stretneš, ani sa nenazdáš a už si súčasťou niečoho, čo v danom okamihu nedokážeš nazvať- možno aj ihneď precítiť. A to ma ("just a little bit") dráždi aj tu. Pri Seine, v útrobách mesta lásky som bol z celej tej košatej koruny nálad a kozmopolitných črepín zaraz inštitucializovaný. Na brehu rieky Hudson medzi blokmi očíslovaných "avenue" klopocú kroky optimizmu-pesimizmu, naplnenia-horkosti, príchodov-odchodov a v neposlednom rade sled viacrozmerných sympatií k NYC. Istá nevyváženosť-nedotiahnutosť je tou škodnou ujmou, ktorá mi nedovoľuje "byť výsadne prepojený". Nebyť tohoto handicapu, Amerika by s Európou vytvárala rovnocennú os pohnútok po ktorej by sa dalo "veslovať" až do vyčerpania. Opak je pravdou a preto platí : 1. "Je t'aime" 2. "I love you". (08.05.2010)

Poznámky při sledování: Epizody - What the fuck? Tohle je že pokračování Paříži, miluji tě? --- Jak že to psal Isherwood k Paranormal Activity? Nuda k posrání? --- Konečně došlo na lásku, ale že to trvalo... --- Ethan Hawke a dobrý vtípek na konec. Docela fajn. --- Nádhera, kdo to sakra natočil (pozn. Zjištění, že to je od člověka, který zruinoval X-Meny, mne hodně překvapilo.) --- Téměř geniální, takhle jsem si to představoval. Při sledování další povídky si už raději nic nepíšu. Intermezza: Vtipný Badley Cooper, pěkná holka s kamerou, stále dokonalejší Ethan, Natalie Portman nevýrazná, zbytek opět o ničem. Závěr: Trojka s přimhouřenýma očima. Režijní špičky nahrazeny druhořadými tvůrci a herečkou. V hlavě mi uvízl pouze Rattner... a to je špatně. (29.01.2010)