W.

Dabljú je opäť klasická stoneovská postava, nepochopená svojim okolím. Stone myslím nijak zvlášť prezidenta nedémonizuje, idioti sú rozviedka, ktorá nepochopila ako Saddám premýšľa a imperialistický stratég Cheney. Čerešničkou na dorte je Dickovo (parádny Dreyfuss) popichovanie s Powellom (ešte lepší Wright), podľa Stonea jediným humanistom v tíme. Lenže Bush má možno na vedenie vojny iné dôvody, aké sa únavne riešili v médiách a Stone sa jeho motiváciu snaží vopchať do klasickej filmovej dramaturgie. Jeho snaha vyrovnať sa otcovi, respektíve dokázať mu vlastné schopnosti a dokončiť to, čo on začal nemusí byť čistou fikciou. Na túto túžbu otca "dobehnúť" je odkazované ranným behom. Oliver Stone: "mission W. is accomplished". (01.12.2016)

Přiznám se, že dokoukat tento film do konce pro mne bylo opravdu nesnadné. Nemůže za to ani tak jeho režisér či excelentní Josh Brolin, jako spíš téma o které se snímek opíra. Ano, Bush byl a stále je hloupým vidlákem z Texasu, kde lišky dávají dobrou noc, ale natahovat tuhle ideologii přes dvou hodinovou stopáž je tentokrát i na mne moc. (18.12.2009)

Jeden z nejlepších filmů Olivera Stonea. Mistrovské dílo. ____ Zmínku zasluhuje především způsob, jakým se tu pracuje s žánrem: (i) Hlavní postava Bushe představuje neustále pozměňovanou, velice silnou žánrovou figuru – jednou westernového cowboye, poté kazatele, naftaře, nebo republikána – zasazovanou do tomu odpovídajících žánrových světů: komedie, satira, rodinné drama, politický thriller. Každý z těchto světů představuje jednu epochu Bushova života. Mění se ovšem pouze samotný Bush, okolní postavy (otec, manželka, poradci) žánrem zasaženi nejsou a zůstávají nezměnění. Konceptuálně tedy pracuje film se třemi rovinami, odstupňovanými podle toho, nakolik jsou infikované žánrem: Bush (motivátor - nejvíce) – žánr (prostor kolem Bushe - zpola) – okolí (nejméně). Konec filmu tak nenastává po válečném fiasku, ale naopak tehdy, kdy se Bush již nemůže přesunout z jednoho žánru do druhého, kdy nemůže utéct. Už nemá kam, žánry jsou vyčerpány, a s tímto zjištěním přichází i konec Bushe jako filmové postavy. Ukazuje se, že skutečný život a žánrová struktura filmu spolu mohou souviset více, než se zdá. (ii) Komedii obvykle spojujeme s etiketou, zatímco tragedii s etikou. Bushova výjimečnost spočívá v tom, že tyhle zavedená pojítka škrtá – velkorysým pohledem na globální mapu a nakládáním s vládními smlouvami spojuje komedii s etikou (protože rozhoduje o osudech milionu lidí), naproti tomu texaské vidláctví posunuje k tragedii Bushovu etiketu. Film to dává najevo i silnou „freudovskou“ otcovskou figurou (James Cromwell), která straší Bushe zjevně více než Saddám Husajn. (iii) Opětovně se ukazuje problematika žánru bio-pic, u něhož se hodnotí osobnost jako taková, ne filmové kvality. Dvojnásob to pak platí zde, kde geniální výkon Brolina ještě znatelněji posouvá ohnisko filmu do postavy Bushe. Přitom filmařsky je W. dílo uchvacující - brilantní kamera (dejte na mě, Papamichael je nový Richardson), brilantní rychlopalné dialogy (návaznost na Michael Clayton a Dobrou noc a hodně štěstí) a brilantní vedení herců. A je o to truchlivější, že tyhle kvality opomíjejí i odborná periodika, kterým se celá podívaná sužuje na pole ideologického a symptomatického čtení. Dokonce by se mohlo zdát, že kontroverzní téma odvádějící od formy nestojí „technikům" v čele s kameramanem a střihačem za námahu, ale Oliver Stone si dobře uvědomuje, že filmy posuzuje zejména čas, ni lidé. Chápe to i Bush: „V historii žádné místo mít nebudu, to budu přeci mrtvý.“ (05.02.2009)

Stone po predošlých skúsenostiach už asi nechcel pôsobiť veľmi tendenčne, tak sa rozhodol Busha viac-menej ušetriť a nechal sa jeho postavu vyslovene strápniť len raz. Ale zato tesne pred koncom filmu, kedy na to divák nezabudne. Dobrá taktika. A metafora na záver bola ešte lepšia - nechytiť loptičku, pretože mu nikto žiadnu nehodil. Prezident, ktorý nepochopil, že jeho post nie je len hra, nemohol zostať na výslní večne. Aj povolanie "syn" má svoje medze a životnosť. Našťastie. (02.12.2014)

Bushie bejval správnej chlap, než se dostal do politiky. Dal bych si s nim i pivo, házel full house na stůl, tancoval na baru, klidně jo. O jeho politice ví každej svoje, takže už nám zbejvá jen pasáž, kdy je o něm natočenej film. No a to je teď jako moderní pořád roz/pře-hazovat děj, navíc když je to uplně k hovnu? Hereckej ansámbl je taky až na pár jmen naprosto k hovnu a je tu tolik promarněnejch situací, až to je akorát tak škoda. Takhle silný téma a takhle zmatenej výsledek, skoro až nevýraznej a necharismatickej. A že je Brolin někdo, je naprosto zbytečný říkat. Škoda, že ten Stone asi ztratil koule pod troskama WTC. (02.02.2009)