Prostě spolu

Idilické, hezky plynoucí, lehce předvídatelné. Líbí se mi, jaký mají vztah ke starším lidem. Taky mám hrozně ráda svoji babičku a nechápu ty lidi, co dokážou být zlí a nevšímavý. Film je dobrý pro klidný večer, kdy žena zůstane sama doma, otevře si lahvinku červeného vína a chce nechat čas jen tak plynout. Červené víno pomůže přenést se přes romantický konec. Guillaume Canet je dobrý herec a bez košile mu to taky sluší. Tento žánr není moc můj styl, přesto, líbilo se mi to. (01.06.2011)

Možná jsem byl až příliš zvyklý, že se mi od Audrey dostával jakýsi nadstandard, co se filmového zážitku týče. Filmové zpracování románu z roku 2004, ale příliš "nevyšlo". Film spíš nevyšel pro filmově náročného diváka, který rád vyhledává silné scény. Když se člověk začne dívat na hodinky už v padesáté minutě filmu, znamená to, že ve filmu asi něco nefunguje. Tentokrát si myslím, že slavnou Audrey zastínil výkon Guillauma Caneta. (06.07.2008)

Líbilo se mi, že to bylo výjimečně o poměrně dost obyčejných lidech - uklízečka a z práce slušně utrápený kuchař. Jenom nevím, jestli se úměrně tomu ve filmu i chovali - na mě působili poměrně dost oduševněle. V těchto sférách se moc nepohybuju, ale dokážu si představit i horší neduhy u uklízečky, než jen silnou závislost na nikotinu a u přepracovanýho kuchaře určitou nerudnost a bezohlednost. Líbilo se mi, že se tady vztahy vyvíjely překvapivě, a že se vyvíjely. Že jim to chvíli trvalo, než se zrodily, než dozrály do určité fáze. I když jsme samozřejmě všichni věděli, že se to stane. Že se to musí stát, protože jinak by se ten film zpronevěřil pravidlům žánru. A on se jim nezpronevěřil. A to je asi to, co se mi naopak nejvíc nelíbilo. Ve finále to bylo jedno velké filmové klišé. Film, jakých NOVA odehraje v neděli po obědě 30 do roka. Jednou to budou Němci, jednou Španělé, jednou Francouzi, ale vždycky to bude o ní, o něm a o tom, jak se nakonec vzali (začali spolu chodit/žít). Triviální, omšelé, fádní... (04.02.2015)

Strašně dlouho jsem hledala film,který by se alespoň z poloviny vyrovnal Amelii z Montmartru. A já ho přece našla.A znovu s Audrey . Je pravda,že jsem trochu fanatik do francouzských filmů a Audrey Tautou.Takže kombinace obojího pro mě musela být tutovka.Ovšem po shlédnutí jsem měla stejně tak příjemný pocit na duši jako u Amelie.I když jde o celkem jednoduché a stokrát omílané téma (22.06.2013)

Berriho manifest o poklidné smrti? ... Claude Berri se na stará kolena nechal trochu unést, zapomněl do filmu zakomponovat nějakou dramatičtější frakci a vypráví tak jen o dalších z mnoha lidských osudů, které se nakonec spojí a zahřejí diváka u toho srdíčka. Bez nějakých vyšších ambicí zručně provedená oddychovka se třemi sympatickými herci a jednou babičkou. (19.03.2009)