Nikdy to nevzdávej

Za zvuků punk, rockové a hip-hopové hudby se odehrává příběh mladíka Jakea Tylera (Sean Faris připomíná vizáží mladšího Toma Cruise), který se viní ze smrti svého otce, jehož nechal v opilosti sednout za volant. Vzhledem k tomu, že jeho mladší bratr se stává úspěšnou tenisovou hvězdou, bude se muset s ním i se svojí mámou odstěhovat do Orlanda, kde začne navštěvovat školu, kterou ovládá arogantní a nepřátelský Ryan (Cam Gigandet), který toho času chodí se sličnou blondýnkou Bajou (Amber Heard), která okamžitě ukradne Jakeovi srdce. První konflikt s Ryanem na sebe nenechá dlouho čekat a ukáže se, že rvačky nejsou Jakeovou silnou stránkou, neboť Ryan právě v bojových uměních vyniká. Jake bude muset trénovat pod dohledem zkušeného trenéra (Djimon Hounsou), aby Ryana porazil a získal srdce své milované. Film svým pojetím silně připomíná novější drama Život je boj. Je stejně předvídatelný, je přes svůj řídký děj poměrně dlouhý a rovněž v něm jde o zápasy ve volném stylu, ovšem s tím rozdílem, že tento film Jeffa Wadlowa je hlavně po choreografické i režijní stránce propracovanější a je i lépe zahraný, ale i když na to měl dost času, nepodařilo se mu zahýbat s mými emocemi a nechalo mě to celé tak nějak chladným. Bude to asi tím, že téma mladíka bojujícího o svou čest bylo přece jen trochu zdlouhavé a až vyumělkovaně podané. (27.11.2009)

Karate Kid + Rocky 3 / MTV = poctivá teenage řezanice na jedno použití. Nic víc, nic míň. Hezké ksichtíky doprovází primitivní beaty, holčiny nosí sexy přiléhavé oblečení a souboje mají překvapivě říz. Navíc je vážně sympatické, že měli tvůrci odvahu přijít s alespoň náznakem jakési choreografie a neomezili se na pouhé "mlácení do pytle". Tím totiž Never Back Down povýšili o několik stupínků výš a vyvážili příšerně neoriginální duševní traumata hlavního hrdiny a celé jeho rodiny. A Djimon Hounsou je prostě borec. (07.07.2008)

85% - Originality film nemá ani co by se za nehet vešlo. Tohle by se mělo říct hned na začátek. Přesto jsem byl tak očarován zběsilým spádem a cool nádechem, že mi to vůbec nevadilo. Bojová umění a filmy kolem nich mám rád. To také hrálo velkou roli v mém hodnocení. Djimon Houston byl parádní učitel, Sean Faris zvláštní žák. Určitě nejsem jediný, komu připadal jak Cristiano Ronaldo :). S takovou vizáží se mu spoustu věcí těžko věřilo. Cam Gigandet byl naopak super šmejd. Chvíli jsem hloubal odkud ho jen znám a pak jsem si vzpomněl a hned zase raději zapomněl a byl rád, že tentokrát hrál v něčem pořádném. Bitky byly velmi povedené, takový teen Fight club. Pět prostě dát nemůžu, i kdybych chtěl, ale velmi silné čtyři téhle letní zábavě dám s velkou chutí... (19.03.2009)

Další naivní báchorka o tom jak mladý nesympatický blbeček dostane na čumák od namyšlenýho debila a chce mu to vrátit. Film kráčí přesně vyšlapanou cestičkou od jiných žánrově stejných filmů a ani se nepokouší z této cesty sejít. Takže je tu mladík, kterýho prochází tvrdým tréninkem, postupně se seznamuje s trenérem, který jako by mu nahrazoval jeho zesnulého otce, během toho si stihne nabalit bejvalku týpka, který mu na začátku rozbil čumák a do toho má čas od času nějakou tu krizi. Celý se to odehrává v prostředí mladých, krásných a namakaných lidí takže to celé vypadá jak akčnější Beverly Hills ale na druhou stranu zápasů zde moc není a rozhodně nemají co nabídnout. Zvlášť ne v době, kdy jsou akčními krály Jet Li a Tony Jaa. Možná, že mladší generace uvěří, že to takhle v USA chodí a bude se jim to líbit. (25.01.2009)

Jako střižené ze života... Kamarád nedávno přebral na zábavě a v opojení zhruba tak devíti promilí se začal sápat po nejkrásnější holce na parketě. Když se ale ukázalo, že ten sloup v rohu není nosný pilíř kulturáku, nýbrž její boyfriend, ztichl celý bar a DJ přestal hrát. Statný to ochránce křehké dívenky pohrozil kamarádovi jistou smrtí a vyzval ho na duel. "Pozítří na parkovišti", pohrozil, až se stěny zatřásly. No nic, kamaráda jsme odvezli domů, aby si zkusil vzpomenout alespoň na to, jak se jmenuje a nazítří ho na jeho vlastní přání doprovodili do tělocvičny. Tam udělal jedno kolečko (kolem švédské bedny) a řekl, že to stačí. I tak si stačil natáhnout sval na noze. Jako správný vesnický hoch se srdcem na pravém místě nás pozval na poslední večeři, kde se s námi rozloučil. "Víš co? Já mu prostě řeknu, že tohle město není dost velký pro nás oba!" huhňal po sedmém pivu a lihovkou si při tom maloval na břicho pekáč buchet. Ten večer jsem ho viděl naposledy, i když v posledním čísle místního zpravodaje psali, že "mladík nalezený v závěji na parkovišti s šerifskou hvězdou na čele byl propuštěn do domácího léčení." Před pár dny jsem ve městě potkal onu příčinu; sličnou slečnu, co je vysazená na chlapy připomínající hranu cihlové stavby. Nechtěla mi říct nic konkrétního, nakonec z ní vypadlo jen to, že momentálně s nikým nechodí. Řekl jsem si "nikdy to nevzdávej" a pozval ji na čaj. Přikývla a já dodnes žiju. Ovšem, abych se dobral nějakého závěru, který by korespondoval s tímto filmem; načančaná pipina ve značkových hadrech je pořád jenom pipina. (08.01.2013)