Tengen toppa Gurren Lagann

Šimon je kopač. Kope si v klidu tunely a jednoho dne narazí na stroj s hlavou. Bez zbytečných prodlužování se v jeho blízkosti objeví další stroj, mnohem větší a živoucí (tedy někým ovládaný). Bez dalších zbytečností se k němu přidá jeho „brácha“ Kamina a krásná neznámá a velmi lehce oblečená Joko s puškou na zádech. Tato trojice se dostane na zemský povrch, tedy ovládaný zlými šelmáky, kteří honí lidí ve velkých mecha, neboli ganmenech. A tady odstartuje boj lidí za místo pod sluncem. Následující díly mají scénář typu „objeví se nepřátelský ganmen, je třeba ho zlikvidovat, nebo alespoň zahnat“, přitom do 16. dílu vše graduje jako v adventuře. Zbytek do 27. dílu se řídí trochu jinak, ale nechť se divák překvapí. Co mě ale zaujalo nejvíc, je občas chybějící logika a naprosté tvůrčí megalomanství, které se s každým dílem stupňuje. 1) Tolik mecha najednou se nikde nevidí. 2) Tolik výbuchů v každém díle nemá ani Bay ve všech svých filmech dohromady. 3) Na začátku se zdá být boj jednotlivce za místo pod sluncem ospravedlnitelným a jaksi hloubajícím. S přibývajícími díly přibývá postav, ganmenů, výbuchů, akce a nesmyslů. Konec celého 27dílného seriálu je opravdu vrchol megalomanství. 4) Čím dál, tím víc se hemží přívlastky jako mega, giga, ultra apod. Jednoduše Gurren Lagann je takové maho shojo pro kluky a bez zbytečného hledání nějakého většího smyslu. Jako holka jsem holt musela přežít neustále záběry na poloobnažené a vnadné dívky a spoustu výbuchů okolo. I přesto jsem se výborně bavila nejenom nad krásně vyšperkovanými všudypřítomnými vtipy a hláškami, ale i nad meganadsázkou, se kterou je k tomuto anime třeba přistupovat. (12.09.2012)

Gurren-Lagann je něco jako anime verze Vesmírné odysey. Navenek tahle zběsilá pestrobarevná ulítlost plná robotů, obřích robotů, superobřích robotů, atd. vypadá jako kříženec FLCL a NGE, ale uvnitř vypráví příběh o neomezených možnostech vývoje lidstva. Jen místo monolitu tu máme vrtačky. Protože zde jsou to vrtačky, co posouvá lidstvo kupředu. Zprvu banální zápletka se v nečekaně dramatickém druhém dějství rozvine do neuvěřitelných rozměrů. Stejně tak velikost robotů a celková míra šílenosti rostou s blížícím se závěrem exponenciálně. Prostě absolutní nářez nabitý pozitivní energií, který vám od začátku do konce nedá vydechnout. (05.02.2008)

ROW ROW FIGHT THE POWER!!! Neuvěřitelný nářez, překvapivě na mě fungující ještě lépe v druhé polovině, kdy příběh věrný svému motivu nezdolného bojovného ducha člověka, který může překonat nepřekonatelné, skočí za konečnou hranici příběhu tradičního šónenu a prostě pokračuje dál. Jen to je náhle jak kvůli tomuhle faktoru, tak kvůli osvěžující překvapivosti a parádnímu prohloubení postav i situace, v které se nacházejí strašně, ba přímo giganticky skvělé. Ale nechci si samozřejmě nalhávat, to co tady stále hraje jasný prim, je ta výborně již od začátku rozvíjená šílenost bez jakýchkoliv brzd nebo limitů. Počínaje epizodou 25 jsem přestal dýchat a nadechl se až někde v polovině poslední části. A srdce mi několikrát málem vyskočilo z hrudi, závěr je opravdu ztělesněním čirého adrenalinu, legendární jízda... až za hranice nemožného (ano, tento motiv se opakuje v mém komentáři stejně jako v anime) a ještě dál. Emoční katarze za tou tělesnou navíc nezaostala ani trochu, opravdu neuvěřitelné. Smysly i city byly přehlceny v druhé polovině tak mocně, že jsem úplně zapomněl a zřejmě podvědomě odpustil tu cca první třetinu série, která mě až do jednoho momentu tak úplně nebrala. (23.03.2020)

Mecha nejsou zrovna tím žánrem, kterému bych u anime holdoval, leč musím uznat, že když dělá mecha Gainax, tak to za zhlédnutí stojí. No, je sice fakt, že právě stěžejní gainaxovský Neon Genesis Evangelion jsem ještě neviděl, ale když si vzpomenu třeba na skvěle ujetý Furi Kuri, musím zkrátka Gainaxu složit jistý hold, protože mi mecha nikdy předtím nepřipadala tak zajímavá jako právě od nich. Jako ano, Code Geass je sice taky mecha a není od Gainaxu, ale ten bych považoval spíš jako takový víceméně ojedinělý zjev na mecha políčku Sunrise. No dobře, teď už směrem k seriálu. Prve mě zaujal samozřejmě vychytaný vizuál, za který Gurren-Lagann schytává rozhodně plusové body. Co mě ale docela překvapilo (kromě toho, že to bylo více než snesitelný mecha), tak byly povedené vtipné momenty. Nečekal bych, že mi můžou komediální momenty v mecha anime připadat opravdu vtipné, ale tady byly trefné a hodily se do většiny situací. Dokonce i ona trochu (více) ečči epizoda, kdy se nazí Šimon a Kamina s velmi originálními zakrývkami přirození (chudák Búta!) snaží očumovat v lázních ženy, mi přišla vskutku úsměvná a hodící se do seriálu. Ano, onen kapánek (no, někdy spíš pořádný stříkanec) ečči je tak nějak ve velké části mecha přítomen, ale tady mi to nikterak nevadilo a koukat se na takovou vyspělou Joko mi dělalo často radost. Né, opravdu jen a pouhou radost. ;) Co se námětu týče, ten u mě při rozhodování, zda Gurren-Lagann vidět/nevidět, zahrál rozhodující roli. Tématika lidí žijících v podzemí mi byla už několikrát jak v literatuře, tak i ve filmu příjemná, tak jsem byl zvědav na to, zda budu rovněž spokojen i s tímto seriálem. Výsledek? No, už jsem ho snad dostatečným počtem vět naznačil – líbil se mi. Vlastně hodně a vlastně by si už jen kvůli tomu, že jinak mecha moc nemusím, zasloužil tu pátou hvězdu. Jenže do ní mi prostě ještě něco chybí – možná za to může nějaká ta víceméně zbytečná epizoda, absence pořádného záporáka nebo místy příběhová prázdnota, což by u seriálu o sedmadvaceti dílech nemuselo zrovna být. Ale dobře, seriál bez sebemenšího zaváhání od začátku až do konce asi jen tak nenajdu, toť fakt. Dávám tedy silné 4*, začínám shánět NGE a ještě jednou děkuji Gainaxu za opravu mého názoru na mecha. Od teď už mecha můžu – ovšem jen ty od nich. ;) (16.07.2012)

Snad v daleké budoucnosti, kdo ví, lidé živoří v podzemních jeskyních a jen někteří z nich sní o tom, že proniknou na povrch, uvidí modré nebe a hřejivé slunce. V jedné vesnici je jedním z takových entuziastický Kamina, chlap každým coulem, nadšený, živelný, odvážný, vzpurný. Společně s malým kamarádem Simonem se mu jeho sen podaří, ale tím teprve veškeré lapálie začínají. Na povrchu je totiž čeká boj o přežití proti Beastmanům, půl lidem, půl zvířatům, kteří by byli rádi, kdyby lidé byli zalezlí ve svých norách. A pomocí svých mechů Ganmenů je tam hodlají zahnat nebo je rovnou zabít. Jenže Simon šťastnou náhodou nalezne minimech, který Kamina pojmenuje Gurren. S ním se konečně mohou bránit... Tengen Toppa Gurren-Laggan je jedním z nejzábavnějších anime s totálně lineárním jednoduchým příběhem. Režisér ještě zběsilejšího, trhlejšího a rychlejšího počinu Dead Leaves, v seriálu TTG-L lehce, ale jen velmi lehce zvolnil tempo a předložil nám pořád ještě značně střelenou a šílenou jízdu, která zručně balancuje na hraně mezi parodií a pastiší shonenovských mecháren. A tak naši hrdinové, Kamina především, pronášejí věty jako: "Útěkem nikdo nikdy ničeho nedosáhl," či: "Tvůj vrták se provrtá do nebe!" nebo třeba: "Magma v našich srdcích žhne jako plamen!" a hlavně obligátní: "Věř mi! Věř sobě!" K obřím mechům patří neodmyslitelně sexy slečny, velké kanóny, ještě obřejší mechy a vše je kořeněno vrtačkami a vrtáky a hemžením falických symbolů. Skvělá zábava pro mě trvala do asi 15 dílů. Pak už jsem bohužel otupěl - není divu, spurtem maratón prostě neuběhnete. V posledních dílech navíc už přístup autorů není svěží, ale je v něm znát rutina - vidíme téměř totéž co v prvních dílech, ale při opakování už to prostě tolik nebaví. Stereotyp by se v podobných seriálech neměl objevit. Slabší ****. (30.06.2008)