Tengen toppa Gurren Lagann

Jedno z těch mála anime, kde si netroufám napsat komentář, protože mé slovní obraty nedokáží popsat, jak úžasně jsem se při sledování cítil a co vše si o tomto pokladu ve světě animované tvorby myslím. Doporučuji komukoli. Do the Impossible, See the Invisible || Touch the Untouchable, Break the Unbreakable, Row Row, Fight the Power :-)100% (25.01.2015)

Šimon je kopač. Kope si v klidu tunely a jednoho dne narazí na stroj s hlavou. Bez zbytečných prodlužování se v jeho blízkosti objeví další stroj, mnohem větší a živoucí (tedy někým ovládaný). Bez dalších zbytečností se k němu přidá jeho „brácha“ Kamina a krásná neznámá a velmi lehce oblečená Joko s puškou na zádech. Tato trojice se dostane na zemský povrch, tedy ovládaný zlými šelmáky, kteří honí lidí ve velkých mecha, neboli ganmenech. A tady odstartuje boj lidí za místo pod sluncem. Následující díly mají scénář typu „objeví se nepřátelský ganmen, je třeba ho zlikvidovat, nebo alespoň zahnat“, přitom do 16. dílu vše graduje jako v adventuře. Zbytek do 27. dílu se řídí trochu jinak, ale nechť se divák překvapí. Co mě ale zaujalo nejvíc, je občas chybějící logika a naprosté tvůrčí megalomanství, které se s každým dílem stupňuje. 1) Tolik mecha najednou se nikde nevidí. 2) Tolik výbuchů v každém díle nemá ani Bay ve všech svých filmech dohromady. 3) Na začátku se zdá být boj jednotlivce za místo pod sluncem ospravedlnitelným a jaksi hloubajícím. S přibývajícími díly přibývá postav, ganmenů, výbuchů, akce a nesmyslů. Konec celého 27dílného seriálu je opravdu vrchol megalomanství. 4) Čím dál, tím víc se hemží přívlastky jako mega, giga, ultra apod. Jednoduše Gurren Lagann je takové maho shojo pro kluky a bez zbytečného hledání nějakého většího smyslu. Jako holka jsem holt musela přežít neustále záběry na poloobnažené a vnadné dívky a spoustu výbuchů okolo. I přesto jsem se výborně bavila nejenom nad krásně vyšperkovanými všudypřítomnými vtipy a hláškami, ale i nad meganadsázkou, se kterou je k tomuto anime třeba přistupovat. (12.09.2012)

Gurren Lagann mě odrazoval jak svoji animací, tak - a to hlavně - svým ulítle-komediálním nádechem. Anime komedie totiž opravdu nemusím. Úspěch, který tento seriál sklidil mi však nedal spát a rozhodl jsem se dát předsudky na chvíli stranou. To byla dobrá volba. Gurren Lagann začne nenápadně a to prakticky jako parodie na "seriózní" mecha anime. Okamžitě však pohltí a začne nabírat na obrátkách víc a víc... Nasadí vážnou tvář a příběh doslova epicky roztočí naplno. Díky tomuhle seriálu jsem opět po delší době dostal chuť na nějaké to anime. (09.07.2008)

Ani bych se nedivil, kdyby se po vypuštění seriálu do světa výrazně zvedl prodej drobných hlodavců a vrtaček. Teď už jsem sám názoru, že vrtačky jsou super a velký vrták by byl skvělou dekorací na mou zeď. K seriálu jsem přistoupil s možná s moc velkým očekáváním, protože první místo na mém oblíbeném žebříčku by mělo něco znamenat... bohužel to jest přílišná orientace na teenagery, takže dospěláci si to asi tolik neužijí. Ještě, že jsem pořád vyladěn do teen :-) Co se stylu týče, je to bomba. Sice jsou všechny tvary animace jednoduché a bez pořádného detailu, ale za to pořádně barevné a hlavně svět se všemi bizardními postavami a roboty je senzační. Díl s prvním setkáním Virala a Kaminy to u mě jasně vyhrál. Tady budu asi trochu Antisubjektiv, protože se mi to líbilo opačně. Perfektní začátek, ale pak do poloviny seriálu mi velice vadily mecha souboje, kde jsem nepochopil, zda nejde o parodii. Prostě pózující roboti na blikajícím barevném podkladu nejsou můj šálek kávy. To jsem se ještě divil tak vysokému hodnocení. V druhé polovině jsem si na to však už zvykl a začal se o všechno zajímat víc do hloubky... o postavy, filosofii vrtáku i o přístupu všech stran. Navíc ten závěrečný souboj je už tak ohromý, že větší snad být nemůže, ale nebudu nic prozrazovat. Prostě druhá půlka byla pro mě již to pravé. Jinak také musím doporučit skvělý komentář Mandelbrota. Row! Row! Fight the power! (22.12.2008)

ROW ROW FIGHT THE POWER!!! Neuvěřitelný nářez, překvapivě na mě fungující ještě lépe v druhé polovině, kdy příběh věrný svému motivu nezdolného bojovného ducha člověka, který může překonat nepřekonatelné, skočí za konečnou hranici příběhu tradičního šónenu a prostě pokračuje dál. Jen to je náhle jak kvůli tomuhle faktoru, tak kvůli osvěžující překvapivosti a parádnímu prohloubení postav i situace, v které se nacházejí strašně, ba přímo giganticky skvělé. Ale nechci si samozřejmě nalhávat, to co tady stále hraje jasný prim, je ta výborně již od začátku rozvíjená šílenost bez jakýchkoliv brzd nebo limitů. Počínaje epizodou 25 jsem přestal dýchat a nadechl se až někde v polovině poslední části. A srdce mi několikrát málem vyskočilo z hrudi, závěr je opravdu ztělesněním čirého adrenalinu, legendární jízda... až za hranice nemožného (ano, tento motiv se opakuje v mém komentáři stejně jako v anime) a ještě dál. Emoční katarze za tou tělesnou navíc nezaostala ani trochu, opravdu neuvěřitelné. Smysly i city byly přehlceny v druhé polovině tak mocně, že jsem úplně zapomněl a zřejmě podvědomě odpustil tu cca první třetinu série, která mě až do jednoho momentu tak úplně nebrala. (23.03.2020)