Dárce

Mně osobně vlna "teen sci-fi" a v poslední době i omílání stejných motivů stále dokola nijak nevadí. Ale Dárce se mi jeví opravdu asi jako nejslabší článek. Oproti podobným filmům jako jsou třeba letošní Hunger Games nebo Divergence je kvalitou na míle daleko a z námětu nevytěžil vlastně nic. Přitom myšlenka filmu je opravdu výborná (možná jediný plus filmu) a o to víc mě mrzí, že z toho vznikl takový nudný kýč. Psychologie postav je strašná, herecké výkony mladých herců a scénář také, no a logika - škoda mluvit. A to jsem ty negativní recenze bral hodně s nadhledem a nakonec mi zdejší hodnocení přijde ještě vysoké... (18.09.2014)

Tak si to shrňme, film režíroval tehdy 64letý matador thrillerového žánru (i když nejen toho) Phillip Noyce podle předlohy, kterou napsala v roce 1993 tehdy šestapadesátiletá Lois Lowry. Román tedy vznikl dávno předtím než se svět zbláznil do žánru young adult boje s dystopiemi:) A z nějakého důvodu někomu přišlo jako dobrý nápad tento snímek vyprodukovat v době vrcholného boomu daného žánru (pro srovnání v roce 2014 šla do kin první část finále - ano, zní to hrozně - Hunger Games, a Harry Potter byl už pár let na odpočinku; jako ta postava, ne značka, to zas neblbněte, ta se teprve začínala ždímat;)). Jen si tak nějak ten někdo nedal práci zjistit, kam se žánr od roku 1993 vyvinul, a hlavně jestli autorka dostatečně držela prst na tepu doby... a příčetnosti:) Když se podíváte na popis série The Giver, zjistíte, že jde o celkem čtyři knihy, vydávané s dlouhými rozestupy (1993 - 2012), přímo spolu souvisí jen první a poslední díl, a míchají se tam podivné nadpřirozené schopnosti s dystopickou sci-fi. Takže je to spíš cosi podivného než materiál vhodný ke zpracování jako osamocený film:) Nemám iluze o tom, že geniální věci jako Verneovy Dva Roky Prázdnin by u dnešního vzorku cílové skupiny obstály, a podobné to je i zde. Vysvětlením bohužel je, že Jeff Bridges byl velkým obdivovatelem předlohy, a mnoho a mnoho let usiloval o její zfilmování (scénář existoval už v roce 1998!!!) - a jeho nekritický náhled je tak možné označit za nejpravděpodobnější příčinu, proč to dopadlo tak jak to dopadlo. A pokud se - tak jako Honza Musil na TV Barrandov - ptáte jak to dopadlo, tak asi takto: Dárce může fungovat právě na nezkušeného mladého diváka, který nemá moc "nakoukáno" a skoro nic načteno - my ostatní uvidíme všechny ty "inspirace" (ačkoliv minimálně u části z nich je kauzalita přesně opačná - pamatujte, rok 1993;)), a díry v logice prezentovaného světa, respektive spíš příběhu. A dokážeme si už představit, že pokud nemáte emoce, a vztahy k ostatním lidským bytostem vnímáte jen "funkčně", je vám naprosto nesrozumitelná řada morálních dilemat "normálního" člověka. Myšlenka světa, který si drží jisté spojení s emocemi a hlavně samozřejmě hrůzami zášti a násilí skrz jednoho vybraného profesionála (a zároveň vyděděnce), není špatná. Špatné je, když se tento svět začne rozpadat naprosto předvídatelným způsobem - a pak se ukáže, že je to celé jinak. Jinak takovým způsobem, který naprosto nedává smysl, a popírá samotnou možnost existence takového světa:) A vede děj k závěru, který očekáváte, a nemůžete nevidět, že to skutečně zajímavé se začne dít až po zatmívačce, díky již zmíněné kombinaci jakési omnipotentní technologie/nadpřirozena:) Je to velká škoda, vizuálně to totiž není vůbec špatné dílo (nemyslím jen efekty, ale i architekturu atd., a to byl rozpočet jen mrzkých 25 milionů dolarů), a herecké výkony také nedělají ostudu, ale ten scénář je peklo. 50% a víc ani ťuk. (04.02.2021)

"Když dáte lidem možnost volby, vyberou si špatně." O pilulku či injekci zbavující emocí se ve filmech zakopává čím dál častěji a z mýho úhlu pohledu čím dál nudněji. Nicméně jsem to přežil, ale kdybych si někdy musel zvolit mezi černobílým a barevným světem, tak si to půjdu asi tak na sto let rozmyslet do lesa, abych neučinil nějaký unáhlený rozhodnutí. Jelikož mi však v současný době nikdo na výběr nedává, tak se nyní svobodně vrátím ke svý rodinný jednotce, budu se přesně vyjadřovat a radostně čekat na slavnostní vyřazení. (18.02.2015)

Dárce je zhulenecký sen vášnivého fanouška kýčovitých youtube kolekcí, který nedávno viděl Vesnici, slyšel z třetí ruky o námětech několikera slavných sci-fi a jeho představa o fyzické výdrži kojenců se odvíjí od komiksů o útlém dětství Clarka Kenta. (Knihu jsem nečetl a je z roku 1993, takže ony příměry jsou spíše orientační.) (11.09.2014)

Jak vzít Equilibrium, omladit ho, dokurvit a jako naprosto nestravitelný kus hovna servírovat ještě zatepla divákům a tvářit se u toho, že to je naprosto originální počin? Toto je ten příklad, kdy si autorka vytřela prdel s Orwellem a výsledný produkt posloužil jako předloha pro Dárce. Jinak naprosto potvrzuji slova páně Segrestora. Snad bych i trochu přitvrdil. 10% (06.04.2021)